MASTER´S HAMMER - Maldorör Disco
Na bezprostředně první poslech změna stylového zaměření u MASTER´S HAMMER budí dojem až nevkusného zjednodušování a přilnutí k synťákově-popovým stavbám, na ten druhý si však posluchač musí uvědomovat onu ryzí míru autenticity, kdy hudebník dokáže nejen pobavit, ale hlavně bořit vlastní konvence a jít si za svým aktuálním snem. A tak volám: Bravo! Stojíme dost možná na prahu nové epochy, protože před z bochnatky vybředlým Františkem Štormem se nyní rozprostírají nové pláně neprozkoumaných hudebních mokřadů. Co je zásadní, osobně se z toho těším a při poslechu novinky „Maldorör Disco“ se směju od ucha k uchu.
Jasně, druhdy blackmetalová kapela nyní využívá synťákovou stylizaci a ve svém discu jde na dřeň. I vzhledem k historii krok rozhodně odvážný, byť pro mnohé i nezkousnutelný. Co je však podstatné, nejde o hloupý kýč, za kterým by nic osobitého nestálo, naopak mám pocit, že díky kombinaci elektroniky s poměrně vrstevnatým strukturálním i zvukovým terénem, zbytky záchvěvů černého metalu a texty plnými humorné nadsázky, máme před sebou možnost proplouvat hodně členitým terénem nových pachů a organických příchutí. Tohle „slizské album“ je zgruntu promáčenou mikrobiologickou zahradou, kde není nouze spatřiti celou řadu odpudivých a v našem světě opomíjených figurek, nad jejichž lapáliemi (strastmi, radostmi i starostmi) zde dokázal Franta vystavět poutavé scenérie černohumorného charakteru. Už od alba „Formulae“ právě něco takového na něm coby tvůrci zbožňuji, vlastně přiznávám, že mne tahle poloha vyhovuje úplně nejvíc z celé tvorby MASTER´S HAMMER. Proč? Protože je mi hodně sympatické, když se postarší muzikant, druhdy proslavený black metalem, dokáže nebrat vůbec vážně a ještě pobavit okolí. Tím nechci říct, že je nová tvorba lepší než „Ritual“, NENÍ, ale nedokážu si představit debutové album přijímat opakovaně.
Úvodní „Anděl slizu“ je jednoznačná hitovka, song čerpající nejen z prostředí synthy popu osmdesátých let, ale i o dekádu staršího art či kraut rocku. Přestože jde o přímočarou a docela chytlavou věc, každému musí být zjevná ona míra vrstevnatosti. Zabývání se mazlavým a pohybově přemotivovaným mikrotýpkem je náhodou skvělou zábavou, a Franta s Necrocockem to dost pravděpodobně vědí, takže sledujeme nepoklidný mikrosvět s jeho zkrytými zákonitostmi a bavíme se.
Jeden z nejzdařilejších songů novinky má název „Genesis P. Orridge“. Jde o jméno obskurního britského performera dostávajícího se skrze své umělecké výstupy na dřeň vlastní existence. Rovné Kapákovy rytmy, bytelný riffing umocňující silovost skladby a Frantův projev protnuvší hranici šlenství, to vše dělá z této poměrně chytlavé, avšak o poznání tvrdší skladby, než je ta úvodní, vrchol alba. Za mne jeden z nejnápadnějších záchytných bodů nových MASTER´S HAMMER. Nad vším v něm však ční především slogan „Co ty sám si ochoten pro publikum udělat? Jsi připraven trpět a tělo svý rozřezat?“ V hodně vtipné trojce „Take It Or Leave It“ si to jakési frustrované blekule rozdávají s realitou, ve které jsou svým okolím odmítány, a jde, jak jinak, znovu o hodně zábavný poslech, zvlášť pak díky textu utahujícího si z outsiderské dosebezahleděnosti. Taneční vibe sebou nese znamenitá a dosti nepoklidná titulka „Maldorör Disco“, v níž se přenášíme na jakousi psychotickou seanci necro-organismů, máchající sebou v davovém transu spontáního šílenství. Díky hlasovým vstupům Necrococka jsou „Bochnatky“ trochu jemnější gothic-rockovou pastvou, znamenitě vyvažují terén a zapadající do organické podoby díla. Dokáží totiž posílit stránku atmosféry, jaká je vlastní pouze zelenkavým, stojatou vodou prosáklým mokvajícím bažinám.
Nejúdernějším songem je zde „Beast Within“, ve kterém MASTER´S HAMMER narážejí na existenci vnitřního zvířete zacykleného hluboko v každém z nás, a také na neduhy současné internetové komunikace či komunikace moderní doby. Emoce se tak všeobecně stávají hybnou silou velké spousty své názory projevujících jedinců. Vím, jde o neradostný vývoj společnosti, ale pořád ještě není úplně tak zle, aby si z toho svým typicky černohumorným náhledem nedělali MASTER´S HAMMER srandu. Jestli je v něčem tahle novinka v rámci diskografie originální, tak krom příklonu zvukové složky k synťákům a elektronice, jsou to i textová témata. Tak třeba odlehčenou „Bicycle Day“ prožíváme z perspektivy člověka usazeného na sedačce jízdního kola. Kdo by to byl řekl, že lze něco podobného zažít zrovna s kapelou, jako jsou MASTER´S HAMMER? Pomalejší či střední tempo je vlastní sice většině zdejších skladeb, ale „Doppelganger“ je asi nejtypičtějším příkladem doomovějšího kytarového zvuku, což napoví, že ani tohle album není ani náhodou stoprocentní tuckou. Když na zvuky bohatý aerobní trip „El Teide“ předestře možnost probuzení vulkánů a sopek a zničení měst a civilizací, člověk si připadá vážně jako v bizarním snu. To ne že by se podobně děsivý scénář až tolik vymykal pojetí uvažování těchto protřelých muzikantů, nicméně je poznat, že se na podobné textové nápady Franta Štorm nalazoval s veškerou poctivostí.
Závěrečná „Slatina“ pak dokonale sklidní mysl, svaly i nervy a posluchač již jen lape po dechu, ponořen do oné bažiny jako roztomilý hrošík až po nosní dírky. Z celkového pohledu hodnotím desku jako hodně odvážnou, zachovávající si však v odlišném stylovém terénu svěžest a solidní instrumentální i textovou úroveň. Právě svou lyrikou MASTER´S HAMMER nijak nepopírají své dědictví minulosti, naopak zde hodnotím kladně jejich odvahu pro úkrocích do neznáma. Ve výsledku sice „Ritual“ samosebou považuji za největší klasiku, „Okultistu“ jsem nikdy příliš nedoceňoval (asi protože tam ten humor nevystupuje až tak do popředí), ale počínaje „Konvema“ jsme v jejich případě svědky parádní řady alb, kde právě humorná lyrika a atmosféra z ní plynoucí jest nejdůležitější složkou tvorby. „Formulae“ zůstává mým nejoblíbenějším z novějších alb této kapely, ale ani „Maldorör Disco“ nepatří zrovna k fádním počinům, naopak, v jistém smyslu nový zvuk kapele svědčí. Každopádně zábavné album!
| 04.12.2025 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
