MANIC STREET PREACHERS - This Is My Truth Tell Me Yours

90%

Recenze druhé desky PLACEBO začínala vzpomínkou na letní brigádu nedaleko Oxfordu v Anglii, kde rádio dokola hrálo několik aktuálních singlů. Na konci léta se k nim přidala i novinka od THE MANICS. První singl z jejich páté desky má sice dlouhatánský název „If You Tolerate This Your Children Will Be Next“, ale to je jen malá nedokonalost na jinak dokonalé skladbě. Plným právem zajistil pro kapelu historicky první Nr. 1 v britském singlovém žebříčku. Osobně ho považuji za nejlepší song MSP, za jeden z nejlepších songů devadesátek, a v podstatě i jeho dvě b-sides jsou tak fantastické, že člověk nechápe, proč se nedostaly na samotný album.

Po skvělém a velice úspěšném albu „Everything Must Go“, kde se MANIC STREET PREACHERS po zmizení kytaristy Richeyho Jamese Edwardse znovuzrodili, bylo jasné, že kapela se v novém stylovém ukotvení našla a opustila nezávislou (undergroundovou) scénu. Přiblížili se k mainstreamovému britpopu/rocku, aniž by všal dělali kompromisy (jestli pomineme, že s věkem dostali trochu rozumu a přestali se navážet do všech na počkání). Kam se teda vydají dál? Poprvé pracovali komplet od začátku jen ve trojici. Už zde nebyly žádné staré texty Richeyho, žádné rozpracované songy. Směr udaný čtvrtým albem chtěli dotáhnout do ještě grandióznější a velkolepější hymnické konstrukce. Dovolím si zaspekulovat, že je možná lehce ovlivnilo i koncertování s OASIS, od kterých nasáli aroma bouřlivých stadionových hymen s velkým zvukem, silným akcentem na výrazné melodie a textům o každodenním životě. Ačkoliv se zpětně kapela někdy o „This Is My Truth…“ vyjadřuje s lehkým despektem, berouc to jako až moc výrazné vykročení směrem k bezobsažnému popu, a jak uvidíme dál, něco pravdy na tom bude, ale ty songy fungují. Jsou úderné, jsou chytře popově vymyšlené, mají drive a jsou určené pro velké publikum arén a festivalů. MSP už nejsou klubovou kapelou, teď hrají pro desetitisíce. A ti si chtějí zabékat, zaskákat a pořádně se vyblbnout. Dejte lidem co žádají!

Album se pyšní krásným zvukem, který je plný, majestátní a bohatý. Je mainstreamově vyhlazený, ale zároveň burácivý a strhující. Kapela si ve studiu vyhrála, nešetřila orchestrací a nebála se ani programované elektroniky. Producentskou práci opět odvedl Dave Eringa, s kterým kapela spolupracovala už na druhé řadovce „Gold Against The Soul“. MSP měli ambice dobýt rockový Olymp a Dave je v tom plně podporoval. Punkové a glam rockové kořeny zde prakticky nenajdeme, „čo bolo, to bolo, terazky jsme mainstream rock“. Nickyho texty byly tentokrát výrazně „user-friendly“, a duo James-Sean z nich dokázalo vytvořit parádní songy. Melodické, hymnické, zpívané, a ne štěkané jako na prvních albech. Ano, i tohle patří k mainstreamu. Menší výhrady mám k dramaturgii a set listu. Se znalostí většiny b-sides trochu nechápu, proč se na album dostalo až tak moc pomalejších a zádumčivějších skladeb, zatímco vynikající dynamické songy putovaly na druhé strany singlů. Ne že by ty zmíněné pomalejší písně byly špatné, právě naopak, ale zejména v druhé polovině alba se jich sejde pohromadě víc než dost a deska lehce ztrácí drive. Ze stejného ranku je i poznámka k otvíráku „The Everlasting“. Výborný song, ale proč ho nedat někam do hloubky playlistu a na jeho místo nenasadit nějakou burácivou pecku? Název desky je pak převzatý z projevu jistého Aneurina Bevana, Labouristického poslance za Wales. Kapela přece jen nezapomněla na svůj proletářský původ.

Startovací „The Everlasting“ naplno odkrývá všechny esa alba. Nádherný zvuk kytar, měkká a hřejivá basa, fantastické bicí s perfektními dunivými kotly, jasný zpěv vytažený hezky dopředu, teatrální orchestrace. Dokonale vybalancované, ambiciózní a velkolepé. Předchozí deska „Everything Must Go“ sice už vykročila k mainstreamovému rocku, ale pořád si držela svůj alternativní nádech. Zvukově je kompaktnější, sevřenější, více alternativně laděná. Teď jsou všechna stavidla otevřená, zvuk desky je jak rozvodněná řeka zaplavující celý prostor kolem. V podstatně si ani neumím představit hrát tyto songy v malém klubu. Další připomínka pracující třídy je „If You Tolerate This Your Children Will Be Next“. Je to heslo z náborového plakátu z doby občanské války ve Španělsku ve třicátých letech. Z celé Evropy se hlásili dobrovolníci do takzvaných Interbrigád, které podporovaly levicovou vládu v boji proti Frankovým povstalcům. A samotné heslo je myslím docela univerzální, a div se světe (bohužel) pořád aktuální. Song samotný je geniální. Ledově chladné, vesmírné kytarové zvuky, výborná basová linka, výrazné bicí s nezaměnitelnými přechody. Já to říkám pořád, Sean je nenápadný chlápek v pozadí, malý vzrůstem, ale bubenickými talentem obr. Mrazivá atmosféra táhnoucí se celou skladbou je dusivá a skličující, navíc podpořená i vynikajícím videoklipem. No věřili by jste, že o ní uvažovali jako o b-side? 

Až třetí skladba konečně obrací náladu do pozitivnějšího vyznění. Naprogramované perkuse v intru vytváří zdání tanečního kousku, ale jasný vybrnkávaný riff nás vrací zpět do rockových vod. „You Stole The Sun From My Heart“, to jako vážně? Primitivní přeslazený love song of MSP? Ano vážení, všechno je to pravda, a přesto je to po všech čertech výborná skladba. Ten ostrý a řízný vpád když James nakopne kytarový pedál na začátku refrénu, to sonické burácení, ta budovaná velkolepost, všechno to dokonale kompenzuje lehce povrchní text. MSP si to jednoduše můžou dovolit, není to žádný kalkul, jejich integrita pramení z jejich historie a je skálopevná. Rockovou katedrálu pak doslova postaví v „Ready For Drowning“. Orgán zakomponovaný do skladby je až nadpozemský, stejně tak kytary vrstvené do výšek nejvyšší věže, z které James zpívá svým procítěným a naléhavým hlasem. Zpět k zemi nás přivede „Tsunami“, další jednoduchá a přímočará hymna, která je dělaná jasně pro stadiony. Skladba možná lehce balancuje až na hranici kýče, ale za mě to nakonec ustojí a jednoduše baví. 

Posmutnělá „My Little Empire“ nechává opět vyniknout spolupráci basa-bicí se silnou podporou violoncella. James jim dopřává hodně prostoru a se svou kytarou jen lehce krouží kolem, stroze dávkujíc zajímavé textury a elementy. Pak už následuje nálož pomalejších songů, které samy o sobě nejsou špatné. Každá má svoje kvality a specifické kouzlo, ale jak se seskupí, klade to vyšší požadavky na koncentraci posluchače. Výjimečně povedená z nich je „Born A Girl“. Skladba postavená jen na syrové elektrické kytaře bez efektu a lehké orchestraci dává vzpomenout třeba na „Glycerine“ od BUSH. V podstatě ale na albu nenajdeme žádnou nepovedenou věc. Kapela evidentně opět bojovala se skladatelským přetlakem, 13 zářezů, 63 minut, nic pro padavky. Proto si myslím, že zejména druhou půlku alba měli stimulovat několika důraznějšími songy. Sonická „Nobody Loved You“ ke konci desky to sama prostě neutáhne. A to se vážně hodně snaží, kytary zde řežou možná nejostřeji ze všech písní, nádech syrovosti prostupuje při poslechu celým tělem.

Když už dokola zmiňuji ty b-sides, pojďme se na ně rychle taky podívat. Věřte mi, stojí to za to. Začneme u dvou podpůrných songů prvního singlu „If You Tolerate This…“. Máme zde nabušené kombo „Prologue To History“ a „Montana/Autumn/1978“. Jeden song lepší než druhý. První z nich odpálí klavírní „riff“ doprovázený aktivními bicími. Intenzivní zpěv mu dodává šťávu a drive. Ještě svižnější tempo pak nasadí druhý kousek, který je zároveň ostřejší a přímočařejší. Za mě rozhodně perly, které měly být na desce. Na „The Everlasting“ pak zazní vynikající duet s hostující Sophií Ellis-Bexter, která pár let na to udělá úspěšnou popovou kariéru. Její hutný a plný hlas výborně doplňuje Jamese a podporuje naléhavou atmosféru. Slušná je i vláčnější „Valley Boy“, líně rozkvétající do klasické velké hardrockové skladby.

Album po vydání v září 1998 debutovalo na prvním místě v Anglii a dle mluvčího Virgin Megastores (síť obchodů s hudebními nosiči) se jednalo o nejlépe prodávanou desku roku. V průběhu roku 1999 už prodeje oscilovaly kolem 3 milionů kopií a do dneška je to už přes 5 milionů. Nic podobného se už MSP nepovede zopakovat. Kapela se díky němu definitivně usadila v nejvyšší lize kytarové muziky minimálně v Evropě. 

02.08.2025	Diskuse (7)	Tomáš