MALLEPHYR, VOLUPTAS, ANGEL EPILEPSIA, TEOREMA - Praha, Punctum, 10. ledna 2026

Původně jsem ani nic psát nechtěl. Ale člověk míní, zážitky mění. V prvé řadě bych našim čtenářům rád představil jeden zajímavý, a ano komunitní, prostor na Žižkově, ve kterém se konala výborná metalová akce, orámovaná industriálem jako víno. Komunitou přitom rozumím navenek poměrně nesourodou skupinu lidí se společnými zájmy mimo konzumní proud, kteří se nespoléhají na to, co jim někdo naservíruje, ale dokáží své, nejen kulturní, potřeby naplnit vlastním přičiněním a vzájemnou podporou. Nejde ani tak o spojování jako spíše o sdílení, jež může začínat u jednoho beatu a končit u pocitu svobody.

Punctum tedy není typickým klubem, a už vůbec ne podnikem na rockové bázi, spíše spartánsky pojatým prostorem porozumění, v němž dostali (pro změnu) metalisté příležitost dokázat, jak umí „vzít za společnou věc“. Stavebně jde o jakýsi přístavek situovaný do vnitrobloku, který dotváří moderní bytová výstavba. Uvedená skutečnost s sebou nese určitá omezení, která ovšem vnímám spíš jako pozitiva. Koncertní aktivity zřejmě musí být zakončeny v rozumnou dobu – začalo se po půl šesté – a nesmí vést k nadměrnému hluku. Publikum debatující v pauzách na terase mohl však ten večer krotit už jen solidní mráz.:-) Uvnitř bylo každopádně příjemně a nezanedbatelná(!) návštěva mohla vzít za vděk třeba solidní nabídkou regionálních lahvových piv. Z kuchyňského koutku se permanentně valila vůně kari, takže předpokládám, že eventuelně se dalo zakoupit i něco k snědku. Jak už jsem naznačil, pořadatelé mohli být spokojení, lidí nakonec dorazilo hodně, a to ve velmi pestré věkové a jiné škále. Drtivou většinu z nich evidentně spojoval širší zájem o kvalitní extrémní hudbu a účast na něčem, co připomínalo rodinnou oslavu.

Solidní ohlas měli tudíž již první účinkující, i když se jejich produkce odvíjela od industriální báze. S překvapením zjišťuji, že na metalových koncertech mi podobná intra, outra či intermezza absolutně nevadí, přestože příslušnému žánru moc neholduji. Jinak řečeno, použiju-li zastaralé výrazivo, doma nemám ani jednu industriální desku. Chápete? Snad ještě ano.:-) Duo s názvem (pravděpodobně) ANGEL EPILEPSIA mě svými mašinkami přesto dokázalo přikovat k zemi od prvního do posledního úderu samplovaného zvonu. Na ploše 30-40(?) minut jsem zaznamenal postupnou gradaci, vrchol, pomalé odeznívání a umrtvující finále. Ne že bych během jejich kompozice odletěl do jiného světa, ale výsledek se blížil pocitu jakéhosi obnovení továrního nastavení.:-) Svou roli určitě sehrál i příjemně hlasitý, nikoli však přeřvaný sound. Že bych se po delší době konečně dočkal…?

Pražští blackmetalisté VOLUPTAS, ačkoliv jsem je vzhledem k pořadí avizovaném na webu očekával v samém závěru, nastoupili již jako druzí. Nějaký čas o nich už vím, ale k prvnímu poslechu došlo právě až v Punctu(m). A šlo o zážitek příjemný. Bez bližší znalosti jsem zde jejich hudbu vnímal především jako prolnutí avantgardnější skandinávské tradice s americkou civilnější a také minimalističtější školou. V reálu šlo na pódiu vidět uvolněnější metalovou produkci, jíž dominoval výtečný zpěv a solidní dialog kytary s baskytarou, adekvátně podporovaný spíše decentní hrou bubeníka. Kytara na mě zpočátku moc velký dojem neudělala, ale postupně jsem si uvědomil pár věcí. Kytarista neustále přihazoval další a další riffy či motivy, ve výsledku tudíž hrál poměrně pestře. Navíc byl perfektně slyšet a také dobře prokreslován tvrdší melodizující baskytarou, která dodávala širším kytarovým plochám na zajímavosti a zároveň takříkajíc tvrdila muziku.:-) Optimálně nastavený zvuk zajišťoval, že snaha kapely neskončila ve stoupě. Baskytara by leckterého zvukaře k přeřvání lákala, naštěstí se nic takového nestalo, přítomní si proto mohli vychutnat temně zelený blackmetalový proud tonoucí v mlze; vzhledem k využití fog machine míněno doslova. Jo, kopák nečvachtal.:-) Vystoupení mělo své pocitové vrcholy a v jednu chvíli před neexistujícím pódiem i slušně zamrazilo. Večer začal gradovat. Pozornost davu kulminovala a ohlas byl víc než slušný.

Hned po další přestávce metalová party pokračovala. Nastoupili MALLEPHYR. Již během zvukovky mně samozřejmě učaroval Tomáš Mařík za bicími. Jako když spustí šicí stroj a samozřejmě mnohem více. Totální kontrola i v pekelných rychlostech. Uvedené platilo i pro ostatní, ale Tomáš je prostě extrém. O něco více metalové manýry nebylo na škodu, ostatně oceňovali ji i pařící borci z VOLUPTAS. Západočeši předvedli jiný metal, temnější, nabušenější; a též ortodoxnější, aniž by tím však přicházeli o vlastní ksicht a emoce. Kytary ve vysokých rychlostech neztrácely černotou zakalené chirurgické ostří a nemilosrdně řezaly. Sterilitu přesnosti spolehlivě zastínila monoliticky působící temnota. Opat evidentně patří mezi pravověrné, což dodávalo jeho vokálnímu projevu na přesvědčivosti. Na ředící „řecké“ a podobné vokály by se měl ovšem, alespoň dle mého názoru, vykašlat. Zvuk byl na top úrovni a první řady se postupně dost odvázaly. Kdyby se ozvalo klasické „tu-pa, tu-pa“ v razantním podání Maříka a roji třech totálně synchronizovaných strunotepců častěji, Punctum by možná bylo zbořeno.:-) I tak ale během jejich setu došlo k onomu ideálnímu, a proto tak vzácnému stavu totální výměny energie mezi publikem a kapelou. Nakonec tedy musel zaznít nečekaný přídavek. Myslím, že osu vystoupení tvořilo poslední album, které jsem zatím bohužel slyšel jen jednou. Zvuk byl znovu perfektní, šitý takřka na tělo. „Já se tady jen starám o kabely“, odpověděl anglicky zvukař na mou v češtině projevenou pochvalu a s úsměvem poděkoval. Sympatická skromnost.

Možná šlo o leitmotiv večera? Na mistry světa si v Punctum opravdu nikdo nehrál, zároveň každý z účinkujících nabídl své maximum. O to víc mě mrzí, že jsem se musel po MALLEPHYR zvednout a odkráčet do mrazivé noci. Poslednímu koncertujícímu, kterým měl být projekt TEOREMA, se tímto omlouvám.

Resumé: Strong – 10. Toxicity – 0!

Poděkování: Martin Čech, který mě k účasti i reportu definitivně nasměřoval.