LVMEN - Amen

70%

Mé procentuální hodnocení desky „Amen“ se bude zdát příznivcům LVMEN zřejmě nízké. V muzice to však není. Opravdu si myslím, že kapela nahrála dost možná nejlepší materiál, jakého byla po dlouhé pauze a zreformování schopna. Jde pravděpodobně o jejich nejlepší materiál od časů nedostižné pecky „Mondo“ z roku 2006. Problém je tak spíš v tom, že nejsem ani vzdáleně cílovka a kapelu si vedu někde na okraji posluchačského zájmu, přičemž se snažím poslech jejich desek nevynechávat, nicméně, nekupuji si jejich alba, nechodím na jejich koncerty a nepatřím k fanouškovské základně. Není to však vůbec o LVMEN, je to o mém hudebním vkusu a zacílení, které je spíše klasicky rockové a také o mém zájmu o hudbu všeho druhu. Novinka LVMEN je samozřejmě zhotovena s péčí a v nejlepší tradici těchto post-hardcore/metal náladovek. Během jejího poslechu (tři poslechy v době vydání, další tři den před napsáním recenze) jsem si toho ohledně svého náhledu na tento styl hudby docela dost uvědomil, viz text níže. Přejděme tedy k němu.

Kdysi na začátku nultých let jsem vlastnil cd „Raison D´Etre“, myslím si však, že „Mondo“ jej posléze překonalo, ale to už bylo v době, kdy mi bylo jasné, že tohle není hudba zas až tak pro mne a na rozdíl od přímočařejších a melodičtějších post-punks SUNSHINE, jsem se na LVMEN tak trochu vykašlal. Co mne tedy na jejich hudbě vadí? Jasně, uvítal bych více hlasu (zpěvu, řevu, deklamací) i kdyby se songy zas o trochu prodloužily (já prostě potřebuji vokální linky), byť někdo může namítat, že by hlasová složka tříštila atmosféru vyznění a všechny ty skladby postavené na postupném kypění a gradaci by tolik nehypnotizovaly. Songy LVMEN se rozjíždějí většinově z pomalých temp a některé se snad ani nerozjedou, jiné svých vrcholků a chaotických emočních fází dosáhnou, ale se zpěvem by výsledek podle někoho možná asi ztratil grunt. Nedokážu říct, ale zpěv mi zde stejně chybí. Nepopírám, že v takto osekaném post-žánrovém provedení (a ve stylu, kde jakoby prostřednictvím poslechu člověk sledoval nějaký panoramatický výjev) se lze zaposlouchat a něco v tom tónohraní pro sebe objevit. 

Z druhé strany. Co se mi na LVMEN tedy líbí? Naprosto super osobitý zvuk, kdy od prvotního hrábnutí do strun a rozechvění vzduchoprostoru oním čirým kovovým soundem zkrátka víte, koho vlastně posloucháte. Podobně to měli třeba NEUROSIS, které si také nešlo s nikým jiným spléct, no a LVMEN jsou rovněž originál. Tohle je velká devíza. 

Letošní čtyři skladby mají v sobě charisma, sugestivně budovanou atmosféru, která jde skrze vynikající sound, který je čistý, zvláštně znělý, nepoklidný, fungující jako konektor pocitu napětí. Skrze vybrnkávačky a riffy, jež se postupně vyvíjejí, plazí, občasně dokonce kovově řežou, je vám prostě jasné, že takhle přirozené to prostě kapela od základu chce a nic navíc nepřipustí. Rytmika mocně duní, působí prostorovým dojmem jako doprovod k obřadu Mezopotámského vládce, hlavně však neblázní, ale je silová a splńuje funkci k nakopnutí organické hmoty. Kytary pláčou, teskní, a plní funkci té nejskutečnější zvukomalby, co se jen v podobné oblasti post-metalu a post-hardcore může nalézat. Hlasu by mohlo být více, ale těch několik hysterických výštěků skvěle ladí k vzedmutému dějství. Desku tak ve výsledku řadím, podobně jako „Mondo“, mezi tvrdší část tvorby LVMEN. Atmosféru díla, jako již tradičně, skvěle dochucují filmové předěly vytržené z Vláčilových filmů. V neposlední řadě bych tedy pochválil dramaturgii a v té poslední pak vynikající cover-art díla. Mám opravdu rád kombinaci červené a žluté a tenhle obal je zkrátka dosud jejich nejlepší.

Nepatřím k příznivcům této kapely, ale tak nějak ji respektuji, tím myslím jako originální a zajímavé těleso s vlastním zvukem a způsobem prezentace. Holt mám radši, když je hudba více propojená s muzikantskými osobnostmi, s jejich tvářemi, příběhy a veřejnými činy. Mám radši barvitější a melodičtější hudbu, ale snažím se sledovat hudební dění komplexně a LVMEN mě neunikají. Ohledně koncertní prezentace by mne asi vadilo, jít na vystoupení někoho, kdo se na pódiu drží v přítmý a vyloženě si lebedí v anonymitě a v osobním neprojevování se. Upozadění členů kapely, to zkrátka není můj styl. Možná se tenhle způsob prezentace k hudbě hodí, ale nesplňuje mé požadavky na něco, čemu bych měl fandit. Já to prostě vnímám tak, jakoby těm skladbám, byť obsahujícím zajímavé atmosférické momenty, nějaká ta ingredience chyběla. A proto nikdy nemůžu žádné desce LVMEN dát prostě víc. Odpusťte, nejde to.

08.12.2025	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz