LIQUID JESUS - Night Wars
Tahle brněnská crossoverová formace právě nyní představuje svou debutovou desku. Když před necelými dvěma týdny dorazil s oznámením o vydání na můj mail i návrh na případné napsaní recenze, na jednu stranu jsem věděl, že nejsem dlouhodobě v rozpoložení věnovat se neznámé tuzemské kapele, na stranu druhou jsem si alespoň s úlevou pro sebe řekl: Ještěže to není ten obvykle temný proud tvrdé hudby provázející dokola škatulky black/death/doom/thrash a zkusil si tu nahrávku tedy pustit. K mému velkému překvapení jsem shledal, že jde o velmi životaschopnou, světlem a pozitivitou nabušenou směsku garážového rock´n´rollu a skejťáckého hardcore-punku, kde se hudebníci z LIQUID JESUS vykazují slušnou hráčskou i vokální vybaveností, ale také dobrými nápady. Tahle nahrávka zkrátka dýchá a opravdu nepůsobí jako vyčpělá sada čehosi, co si klade za úkol dělat prvoplánový bordel nebo se utápět v hromadách klišé. Zkrátka, album „Night Wars“ má v sobě i něco navíc.
Kapela se svým vyzněním nachází spíše v punkovém teritoriu, ale na druhou stranu má v sobě jejich debutová nahrávka, mimo jiné vzešlá z Otynova vyškovského studia Davos, výtečnou zvukovou úroveň a vrstevnatost, propisující se zde skrze strukturální a stylovou proměnlivost skladeb a hodně solidní instrumentaci. „Night Wars“ je tak mladistvě působící půlhodinovou jízdou, která skrz onu noční betonovou džungli skvěle šlape a i přes poměrně obvyklé žánrové prostředí dokáže nabídnout hodně zajímavé momenty.
Hlas frontmana Martina Hoffmanna rozhodně nepůsobí prvoplánově naštvaným dojmem, je však tradičně emotivní a je schopný do skladeb dostat ono potřebné pnutí. Všechny skladby mají spád a gradují do krátkých refrénových chorálů, tak jako je to patrné již od úvodní hymny „Skate Or Die“, kterou o pár minut nesmyslně zdrží snad jen zbytečné intro „Concrete Jungle“, které měl producent Tomáš Knoth když ne přímo vyhodit, tak zásadně zkrátit. Kytary Daniela Krbka dodávají songům na vrstevnatosti a ve většině případů ze sebe dotyčný tasí nějakou parádní vyhrávku či dokonce do celku funkčně padnoucí a podnětné kytarové sólo. A i když někdy cítím spřízněnost spíše s rock´n´rollovým prostředím a klasičtější kytarovou školou, kapela nepopře svou spřízněnost rovněž s hardcoreovou „sporty kulturou“. Třeba taková „Mr.Breastmann“ sice ubere z tempa nahrávky, ale zas je důkazem vyzrálosti kapely a její schopnosti vyjadřovat se různorodějším způsobem.
Do unifikovanosti má tak crossover od brněnských nadšenců LIQUID JESUS opravdu daleko. Škoda jen, že schází vyložený hit typu zde absentující skladby „Deal With The Devil“, kterou kapela vypustila před rokem coby samostatný singl a šlo o naprostou trefu do černého. Když se zde rozjede do tempa třeba taková „Lola Rennt“, okamžitě mě v paměti naskočí swingující rytmy proslavené kalifornskými šprímaři SUICIDAL TENDENCIES, ale nejde o trapné opisování, protože přesně v oněch nenápadných příchutích odjinud je síla téhle kapely. Všechny tyhle věci totiž nejsou ve zvuku LIQUID JESUS nežádoucí, protože Brňáci využívají povědomých motivů k budování vlastních, osobitě znějících skladeb. Navíc rytmika Lucase Shishowského a Davida Černého podporuje vysokou pestrost nosiče, který přesvědčuje, že i v současné době lze složit skateovou nahrávku schopnou vybruslit z pastí mnohých klišé a to se ctí a ještě ke všemu působit o dost více cool a motörheadovsky, než se to kdy mohlo dařit valné většině uniformních hardcore-punkových kapel.
| 22.10.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
