LEX LEGION - Lex Legion
Devatenáct let uběhlo od posledního studiového alba kapely KING DIAMOND a zatímco „principál“ s albovým následovníkem stále mlží, rozhodl se kytarista Andy LaRoque svolat dohromady sestavu bývalých spoluhráčů, která kdysi nahrála skvělá alba jako „Them“ a „Conspiracy“, a s nimi dostat do pohybu zcela nový heavymetalový projekt.
Bezejmenný debut od LEX LEGION rozhodně považuji za zdařilý kousek poctivého heavy metalu staré školy, kde je s veškerým zaujetím prezentováno to podstatné, co kdysi zúčastněné zdobilo. Navíc je na celé věci poznat, s jakou uvolněností a spontánně skladby vznikly. Člověk se opravdu nevyhne myšlenkám na hudbu KING DIAMOND, jenže celé věci zkrátka něco podstatného (nebo ,lépe řečeno „někdo“) chybí... a tím někým je samotný „král“.
I přes tuhle absenci však tvrdím, tohle je velmi solidní a poctivá metalová deska, jaké v dnešní době příliš nevznikají. La Roque a jeho staronový kumpáni šli zkrátka do celé věci s přirozeností a chutí a na výsledku je to poznat. Kdo tedy stojí za skandinávskými LEX LEGION? Druhým kytaristou je zde logicky Pete Blakk, dunivý puls baskytary ovládá Hal Patino a za bicí soupravou nesedí nikdo menší než skvělý rytmický mág Mikkey Dee. Už z tohohle důvodu je nutné zpozornět a posléze uznat, že debutová deska je plná solidních skladeb postavených na skvělých hráčských výkonech.
Podstatné je, že sestava LEX LEGION působí jako rovnocenný tým a hraje se ve prospěch skladeb. U mikrofonu stojí norský zpěvák Nils K.Rue (PAGAN´S MIND), který sice tlačí svoje školené hlasivky do patřičných výšek a lze jej shledat velmi solidním heavymetalovým vokalistou, ale na druhou stranu mu chybí jistá osobitost a proměnlivost výrazu. Z toho rovněž plyne fakt, že i když je instrumentální složka dvaatřicet minut trvajícího alba perfektní, tak dílo nemůže konkurovat stěžejním Kingovým albům. Podstatná je pro tohle album určitá lehkost, se kterou všechny skladby zachází. Přes brilantní instrumentaci se totiž většina drží délky jen nepatrně přesahující tříminutovou hranici časomíry. Ani bravurní hračičkovské pasáže plné sólíček, vyhrávek a nejrůznějších fines jen stěží dokáží zaplašit myšlenku, že tohle je pouze skvěle udělaný „nejlepší demáč“ současného metalového světa. Navíc Deeho neotřelé bubnování dodává materiálu na krásné prostorovosti, takže člověk nemá pocit setkání s nudou, či agresí přesycenou modernou, ale naopak je v podstatě ošálen onou přirozenou souhrou uvnitř skladeb, jež mohly vzniknout klidně před pětatřiceti lety.
Z devíti položek, z nichž je pouze jediná čistě instrumentální (náladotvorný závěrečný kousek „Far Away“), má hned několik potenciál hitovosti v rámci metalové hudby. Mám na mysli především přímočarou vypalovačku „Gypsy Tears“, a pak dvě o něco zapeklitější jízdy „When The Stars Align“ nebo „Dreams Of Darkness“, obě s bravurní instrumentací, jež navíc nesklouzává do samoúčelnosti, takže si během nich člověk okamžitě vzpomene na tvorbu KING DIAMOND z konce osmdesátých let. Druhá se navíc pohne směrem k území, kde vládnou JUDAS PRIEST. Navíc to nejsou jediné nadstandardně povedené položky, ale deska obsahuje solidní věci prakticky od začátku do konce. Jak už jsem řekl, hodně dobrá metalová deska, která dává, zvlášť v souvislosti s Kingovou neaktivitou, jednoznačně smysl. Škoda jen, že nosné melodie nejsou na první dobrou až tak zjevné.
| 15.06.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
