Boomer Space

LEDMOTIV - The Ghost Of Carrion

Cítíte se tak trochu jako Tobias Sammet z AVANTASIE nebo Arjen Lucassen z AYREON, ale zatím za sebou nemáte takové CV, abyste to byli schopni prokázat a natáhnout k sobě dostatečně hvězdné souputníky? Na Facebooku máte u každého postu jen pár lajků (včetně těch Gazďových) a celkově pár set sledujících? Ale nechybí vám ambice, pracovitost a také skladatelské schopnosti? Vítejte ve světě Viktora Hakana, dalšího z palety geniálních švédských metalistů.


Jednu zásadní věc bych Hakanovi na začátek doporučil: základem marketingu je mimo jiné poskytnout nějaké ucelené a jasné informace o kapele a také něco o desce. Ty bylo pro mě takřka nemožné najít. Nejsou na žádné ze sociálních sítích ani na Encyclopaedia Metallum a dokonce si s nimi spolehlivě neporadila ani AI. Věřme tak tomu, co je napsáno na Bandcampu, který se tváří, že ví, o čem mluví. Hakan je autorem veškerých písní a obstarává také bicí, basu a doprovodné vokály. Hlavní práci za mikrofonem odvádí Vide Bjerde, na kytaru hraje Nils Leufvenius a další aranžmá v podobě houslí, čela a lesního rohu produkují Miguel Chamorro, Oscar Valeberg a Weronika Pietrzak. Kdo obstarává zbylé symfonické party jako xylofon, triangl a jiné, tak to se nedozvíme ani zde.



Co je zásadní, je ale hudba, a ta stojí za to. Hakan má rozhodně skladatelské střevo a ani ve skromnějších podmínkách jeho velkolepé vize nepůsobí jako nějaká garážová motokára snažící se závodit Formuli 1. První skladba „Come to the Light“ svým začátkem a vokálními harmoniemi, stejně jako mohutným orchestrálním nástupem, evokuje AYREON v plné síle. Za proplétáním hlasů ale nestojí variace různých hlasových es, ale velmi schopný Bjerde, který dokáže kloubit různé vokální polohy do mnohočetných nálad. Orchestrální akordy střídá úderný metalový riff a song nabírá obrátky a letí kupředu směrem ke zpěvnému refrénu, jenž zachvacuje mozek posluchače silou drogové závislosti. Po čtyřech minutách se ke slovu dostává i sólová kytara a Nils Leufvenius se ukazuje jako schopný prstokladec kouzlící melodie, které nejsou jen vyplní daného prostoru. Při šesti minutách se zdá píseň snad až příliš krátká.


Naštěstí je následující „Eureka“ tvořená dle stejně chutného receptu. Kvalitní riff přechází v mohutný nástup a výraznou melodii v refrénu i ve sloce, kde Bjerde opět předvádí své pěvecké i herecké kvality, jimiž dokáže s ajfrem ranného Petera Gabriela přeskakovat z jedné postavy do druhé. Podobně se mění i nálada celé skladby a tempová pauza ve střední části umožňuje, aby poprvé své umění předvedl i cellista Oscar Valeberg. Ten obstarává i úvodní riff následující majestátní „Virus of the Cure“. Vyvolávání ducha AVANTASIE je velmi silné a do mysli se derou myšlenky na „The Scarecrow“ (2008) nebo „The Wicked Symphony“ (2010). Takhle zní opravdu kvalitní metalová opera! Oproti zmíněným bych dal dokonce zatím i několik bodů k dobru, protože zpěv i celkové aranžmá LEDMOTIV zní přirozeněji a netlačí tak na pilu bombastem a (v hlasech) rádoby chlapáckostí. Zatím za 100 %.


Tuto přirozenost hezky ilustruje začátek další „Mother Opus“, kde se ústřední motiv na čelo přirozeně rozvine v linku na lesní roh a následně v kytarovou vybrnkávačku, do které nenásilně vstoupí celá skupina i orchestr. Mistrovské aranžérské umění. V refrénu pak opět září Bjerde, který má chvilku až diskinsonovskou barvu hlasu. Lesní roh v tiché střední pasáží zas vyvolává ducha westernových motivů Ennia Morriconeho. Skladba nicméně nápady nedosahuje úrovně předchozích kusů, i když není vůbec špatná. Devítiminutová stopáž je však příliš. Při poloviční délce by nebylo co vytknout.


Přifouknutostí trpí ale především čtvrtý kus „The Shadow and the Caster“, který je se čtrnáctiminutovou stopáží balastem, který teče odnikud nikam a zbytečně opakuje i motivy z předchozích skladeb. Také obsahuje místo silných melodií spoustu mluveného či polomluveného slova, kde navíc Bjerde (nebo je to Hakan?) zpívá falešně. Pokud se pustíte do tak dlouhé skladby, měla by obsahovat některé z nejsilnějších nápadů celého materiálu. Tady to je naopak. Vůbec nic se tu neděje a tento výtvor a z mého pohledu nestojí vůbec za poslech. Silný producent by Hakana profackoval a řekl mu, ať se zas vrátí na zem.


Po této zbytečnosti naštěstí deska vynořuje hlavu z vody a vrací se k silným momentům v podobě sedmiminutové epiky „What Have I Missed“. Ta opět oplývá hudebními i aranžérskými myšlenkami, které stojí za to. Velkolepý nástup a charismatická úvodní melodie podbarvená rytmickým tepem bicích, kterou následně po dvou minutách zkříží atraktivní thrashový riff doplněný xylofonem (!). Po dalších dvou minutách avantasijovské opulentnosti vše vystřídá další thrashový riff na kytaru, který se zas překlopí v ďábelský Chamorrův houslový čardáš. Dělají si z nás srandu? Zní to podivně, ale tahle dobrodružnost vychází LEDMOTIV na jedničku. To další balada „Gem of Amber“ je tradiční a do podobných bláznivých kousků se nepouští. Dramaturgicky možná správný tah, silná melodie a klasické aranžmá stačí. Podobně jako u krátké tříminutové úderky „For Fire to Behold“, která byla díky své návykové chytlavosti zvolena i prvním singlem desky. Bohužel dvě finální písně „Be All, End All“ a „Deep in Cauldron“ zas táhnou vše dolů. Zajímavé hudební ideje v nich jsou, ale ne tolik, aby vystačily na patnáctiminutovou stopáž.


Co s tím? LEDMOTIV je dalším důkazem, kolik skvělé hudby se v dnešním metalovém undergroundu rodí a že může vznikat i v tak náročném žánru jakým je metalová opera. Rozhodně Hakanovi a spol. fandím, ať vydrží, protože mají skladatelsky i aranžérsky na to, aby se nakonec druhou AVANTASIÍ stali. Deska má spoustu geniálních momentů a songů, které patří k tomu nejchytlavějšímu, co jsem letos slyšel. Pomáhá velmi dobrá produkce i mastering, který zajišťuje vyrovnaný zvuk všech příslušných nástrojů i zjevně v cenově nenáročných podmínkách, v nichž muzikanti museli pracovat. V jiných částech pak fošna připomíná sopku, která svou činností zasypala sama sebe. Tady by mohly zaúřadovat producentovy nůžky, pokud by se skupina opravdu dostala na vrchol. Sedmdesát až osmdesát procent je spravedlivým odrazem tohoto paradoxu. Vzhledem k celkové sympatičnosti i síle některých nápadů volím vyšší číslo.  


19.11.2026Diskuse (0)Gazďa