LAVADOME - Tři nálože od Lavadome Productions
Domácí nezávislé vydavatelství Lavadome Productions tento rok nelení, „lení“ však recenzent, který přestože se tentokrát uchýlil k poněkud stručnějšímu formátu, konečně něco napsal. Nezmínit na našem webu, byť třeba jen stručně, tři metalová díla, která se z rámce letošní hudební úrody kdečím vymykají, by totiž byla škoda. (pozn. Stray: Celkové procentuální hodnocení - vpravo nahoře - berte jen jako symbolické, sekce recenze je zde postavena tak, že ať už v ní hodnocení daného alba uvedete nebo ne, vždy v tom rohu ta procenta budou, a to jsou právě ty detaily, které se v novější verzi webu budeme snažit vychytávat a odstraňovat. A proto jsem se Pekárka nejprve tázal - A nechceš radši ten článek rozřezat na tři samostatné kusy? Řekl rezolutně NE! Stál si za svým, ovšem i komunikoval, a to je dobře).
BEYOND MORTAL DREAMS – Devastation Hymns 90%
Původně jsem se chtěl spokojit s již napsanou recenzí na jejich vedlejšák v DREAMING DEATH, jenže Ep „Devastation Hymns“ australských BEYOND MORTAL DREAMS je prostě tak dobré, že ho nelze ignorovat. Skoro bych se nebál říci, že spolupráce právě s Lavadome prospívá oběma stranám. Vydavatel se ve svém katalogu může pochlubit světovou extratřídou. V případě dané party bude těch pozitivních vlivů asi víc, nicméně od studiového návratu v podobě desky „Abomination of the Flames“ četnost a formální kvalita její produkce roste. Dvě až tři vynikající nahrávky za tři roky představují slušný výsledek. Zda jde o dlouhodobější trend se však musí ještě potvrdit.
Proč jsem nadšen již nyní? Protože „Devastation Hymns“, ač na skromnější platformně Ep, znovu obnáší dokonalou porci death metalu, navíc završenou coverem, při jehož poslechu se tetelím blahem. Samozřejmě, i death metal má řadu různých poloh. Pro zjednodušení tedy uvádím, že BEYOND MORTAL DREAMS přísahají na jeho temná mystická zákoutí. Mohl bych psát něco o vzorech typu HATE ETERNAL či NILE, to by ovšem nesmělo jít o zkušené borce, jejichž kapelník Pahl Hodgson alias Doomsayer se na scéně objevuje již zkraje let devadesátých. V biografii zmíněných Australanů se určitě vyplatí „sestoupit“, pátrat a zároveň vše testovat. Fanoušky old schoolu by proto mohl lépe orientovat odkaz na staré MORBID ANGEL, DEICIDE a IMMOLATION. Novinka totiž diktuje vskutku pekelně a na posluchače přitom nezapomíná.
Pokud se jedná o samotné prožívání „Devastation Hymns“, někdy mi připadá, že poslouchám hodně melodickou deathmetalovou desku, na níž závěrečný, až maidenovský cover „Forbidden Evil“ (FORBIDDEN) navazuje takřka logicky. Odkázat se dá kupříkladu na polovinu třetí minuty ve skladbě „Fetid Beyond All Conception“. Někdy mám zas pocit, že čelím nekompromisní death smršti. Zřejmě záleží na momentálním rozpoložení. Zkrátka, pro aktuální materiál je příznačný ideální poměr mezi maximální melodičností a maximální deathovou intenzitou. Úroveň neklesá ani na okamžik. Díky uvedenému ideálu dává ono „hraní na hraně“ obou zmíněných poloh také smysl.
Absolutorium si zaslouží citlivá produkce a přístup ke zvuku. „Devastace“ si zakládá na přírodní bázi, aniž by ztrácela tlak. Sound bicích, včetně proměnlivé hlasitosti činelů, nemá chybu, stejně tak doprovodné peklo kytar, jež čpí v pozadí. Virtuózní sóla a stěžejní doprovodné motivy jsou adekvátně vypíchnuty. Dost prostoru má pochopitelně i vokál. Melodizující baskytara se vyžívá ve vražedně rychlých prstolamech nebo stoprocentně thrashuje či jinak přibrušuje kompaktní kytarovou stěnu. V lyrickém tónu lze hovořit o rychle plynoucím proudu rozžhavené lávy. Jdete mu z cesty jen proto, abyste ho mohli z bezpečné vzdálenosti fascinovaně pozorovat. Máte na to půl hodiny. Subjektivně tak patnáct, dvacet minut. Lépe už to skutečně nejde!
!T.O.O.H.! – Po ovoci poznáte je 80%
Tady budu ještě o něco stručnější. Novinka z dílny nonkonformního death/grind dua !THE OBLITERATION OF HUMANITY! alias !T.O.O.H.! rozvíjí styl minulého alba „Free Speech“. V podstatě se jedná o progresivní extrém, ve kterém stále více posilují klasické progresivně/art rockové a čistě metalové prvky nad těmi grindovými. Stran stylového zaměření (a dalších podstatných věcí) postačí odkázat na výborný rozhovor nedávno publikovaný na Marastu a zde zachycený výčet Humanoidem uváděných kapel a skladatelů. Jednoduše řečeno, skvělý tip pro posluchače ujíždějící nejen na posledním albu DREAM THEATER.:-) Samozřejmě i díky výbornému znění bicích Schizoida. V tomto směru došlo k jednoznačně pozitivnímu posunu. Pochvalu posílám taktéž do studia Šopa, kde dali celou tu kytarově bubenickou zběsilost, bohatě osázenou klávesami, dohromady, aniž by narušili její ideu, zamýšlenou strukturu a potřebnou syrovost.
Nová nahrávka by se tedy měla dát poslouchat takřka sama, což také bezesporu platí pro titulní instrumentálku. Je zde však jedno „ALE“, které nás z někdy až fantaskního symfonického světa jako od BAL-SAGOTH, vrací do kruté reality(?). Na mysli mám texty. Tady se vrací zmíněný grind v plné gore či jinak odchylné parádě. Označit je za odporné či úchylné dostatečně nevystihuje jejich skutečný náboj. Navíc jsou přednášeny s dikcí člověka plného jedu, který by vás při změně poměrů z přesvědčení (nenávisti) a bez mrknutí oka ukopal (v lepším případě) k smrti někde ve sklepě. Že by – s odkazem na název debutu – „Z vyšší vůle“?:-) Poslech ani návraty k „Po ovoci poznáte je“ mi proto popsané veršovánky vůbec neulehčují. Dál je nehodlám rozebírat. Ve vztahu k hudbě působí na každý pád kontrastně a zároveň neoddělitelně.
Výsledkem uvedeného spojení není prog „na druhou“, ale už avantgarda. Avantgardní by ovšem také bylo, kdyby Humanoid podobným stylem a právě s odkazem na masakry zprofanovanou „vyšší vůli“ přednášel myšlenky z Čapkovy „Bílé nemoci“ či „Matky“, ať jsme aktuální, že? Jenže !T.O.O.H.! už by pak působili jako po lobotomii, na čemž by domácí underground, alespoň podle řady názorů:-), dost tratil. Za soft alternativu v podobě vydání instrumentálních verzí posledních dvou alb se nicméně přimlouvám.
ALTARS ABLAZE – Indiscriminate Extermination 80%
Kdyby naše fotbalová reprezentace měla na každém postu takovou sílu, jakou mají pražští all star ALTARS ABLAZE, stala by se aktuální kvalifikace na mistrovství světa procházkou růžovým sadem. Mimořádné nasazení, výborná hra na celé ploše hřiště a perfektní režie. V ultra koncentrovaném podání tu máme pravý death/blackový majestát. Smrt zde znamená příchod temnoty a nástup temnoty pak definitivní konec v neveselé sféře. Černotou vše doslova přetéká a natlakovaná síra syčí všude.
Od debutu „Life Desecration“ jsem čekal jistou formu retra. Nu, spletl jsem se. Intenzitou a pojetím se šlo o dost dál. Zapomněl jsem, že jsme u Lavadome a ti vždy garantují nonkonformní přesah, nikoli klidný poslech do auta.:-) Na čerstvém Ep „Indiscriminate Extermination“ se pod pekelný kotel přiložilo ještě o něco víc. Jeho název jakoby zavazoval, přestože se zrodil asi až poté, co nový, jednoznačně vyhlazující, materiál nabyl jasnějších kontur. Znovu musím pochválit zvuk. Je to neuvěřitelné, ale zvýšen byl tlak i prostor. K instrumentaci lze podotknout tolik, že v daném ranku adekvátní konkurenci momentálně nenalézám.
Dvě kytary jsou z hlediska magie vrstev vždy víc než jedna. A když jich dokážete plně využít k nádhernému rozkošatění takového nářezu, nezbývá než kleknout na kolena, za neutuchajícího hřmotu drtivé rytmiky přijmout od Seppa to pravé rozhřešení a nechat se sežehnout na prach.:-) Stejně jako v případě HEAVING EARTH se proto nebojím odkázat na komorní klasiku a její intenzitu přelitou do metalu bez kompromisů. Navzdory všemu shora uvedenému zůstávají ALTARS ABLAZE stále dost písničkoví. Každou z trojice skladeb si po pár posleších v duchu snadno vybavíte a odžijete.
Doufám, že nynější mini představuje pouhé nadechnutí před další tvorbou. Současná chemie i forma kapely totiž působí téměř nelidsky, bylo by tudíž škoda podobné situace nevyužít.
| 20.10.2025 | Diskuse (0) | Pekárek hackl@volny.cz |
 |
