LANDMVRKS - The Darkest Place I´ve Ever Been

80%

Nejde v žádném případě o nováčky, ale přesto se o francouzských LANDMVRKS dá hovořit jako o objevech právě končící sezóny. Kapela letos vydala svou čtvrtou řadovou desku „The Darkest Place I´ve Ever Been“, která sklidila všeobecně kladné reference a ve své půlhodinové stopáži nabízí rtuťovitý vzorek nu-metalu (potažmo metalcoru či crossoveru), kde není nouze o drtivější fáze ani vznosné refrény. Kvintetu z Marseille je vlastní přirozenost, horoucně pouliční ráz vyznění umocňovaný občasnými vstupy francouzsky oddeklamovaných hip-hopových vsuvek (ačkoliv je v jejich písních logicky prvořadá Angličtina), ale také velká dávka energie.

Pětice od začátku sází na přirozený koncertní feel a i díky němu se dočkává stále většího uznání. Opravdu nejde o digitálem protažené umělohmotné hvězdičky, u kterých nevěříte, že ty údery hraje bubeník a že zpěvák opravdu zvládá všechny své hlasové polohy. LANDMVRKS naopak svůj sound drží v uvěřitelných mezích a co je hlavní, mají dobré nápady a silné skladby. Poslední album je opravdu velmi dobré, ačkoliv do aktuální formy zkušených Angličanů ARCHITECTS, v jejichž předprogramu právě zahajují evropské turné a zastaví se koncem ledna 2026 dokonce i v Praze, jim stále ještě něco schází. Při srovnání obou kapel jsou Britové tvrdší, riffovější kapelou a to, aniž by to bylo poznat na úbytku chytlavosti a skvělých melodických linkách. LANDMVRKS naproti tomu jakoby spíše rozvíjeli odkaz nejstarších počinů LINKIN´PARK a hnali je k větší dravosti a modernosti a to bez náznaku kalkulu a úbytku dravosti.

Ke cti LANDMVRKS slouží, že již sedm let působí v nezměnněné sestavě. Frontman Florent Salfati je energickým lídrem se solidní pěveckou výbavou. Jsou mu vlastní jak heroické refrény, tak drsně odeřvané fáze, někdy dokonce dochází i na vyloženou hip-hopový rozjezd, důležité však je, že to všechno do sebe náramně zapadá a působí přirozeně. V kapele jsou dva kytaristé Nicolas Exposito a Paul Cordebard. Na jejich hře je naopak sympatické, že se nesnaží skladby zahltit, ale mnohdy jim nechávají volnost a riffově udeří jen v podstatných momentech, které něco podobného jako tlak vyžadují. Pro moderní a intelegentní formu crossoveru jsou těmy ideálními a přestože je jejich hra pestrá, vystavěná v souladu s otevřeností jejich hudby, skladby si ti dva nijak neusurpují. Znamenitě sehranou rytmiku tvoří baskytarista Rudy Perkart a bicman Kevin D´Agostino, který je, díky nástupu do sestavy až v průběhu roku 2019, služebně nejmladším členem LANDMVRKS.

Deska „The Darkest Place I´ve Ever Been“ působí velmi pestře a zároveň kompaktně. Je zde spousta skladeb, které lze považovat za hity - tak třeba hned na úvod přichází vcelku dravá titulní jízda, která se přes ponurý rozjezd přesune k blast fázi (největší mor všech třicátnických kapel moderního ražení, bez blast fáze na úvod jakoby ani nebyli)), aby se záhy vše rozjelo k strhujícím riffům a napumpovaným deklamacím. Song postupně stanovuje vysoké parametry stadiónové metalové moderny a působí, jakoby se zde LANDMVRKS chtěli předvést v co nevšestranější formě. O něco zpěvněji se jeví hned následující „Creature“, která se přes hip-hopové momenty přesune k melodičtějším úsekům a rozprostře okolo sebe až dojemně smutný závoj. Chytlavě se jeví i song s účastí členů WHILE SHE SLEEPS, ten má název „A Line In the Dust“ a dle mého patří k vrcholům alba, nejen díky hitovosti, ale i rozmanité výstavbě. 

Další příval energie a testosteronu přichází zanedlouho, protože s pouličními beaty a rapovými deklamacemi v jihofrancouzském stylu dostává „Blood Red“ správně světácky špinavou patinu. Následující „Sulfur“ má všechny ředopklady stát se majestátní hymnou současné podoby nu-metalu. Nechybí jí totiž skvělý refrén a velká dávka nasazení. Dalo by se takhle pokačovat dál, ale není to nutné, věřte, že tohle album drží rtuť na velmi vysoké hladině až téměř do svého konce. Téměř tvrdím pro to, že jako poslední přichází na řadu balada „Funeral“, kde Salfatiho teskný hlas doplňuje zejména klávesový doprovod. Jde tak o zklidnění po bouři. Je vidět, že tady se o dramaturgii přemýšlelo, a tak deska prosviští jako niterný uragán a rozhodně má velkou šanci zaujmout.

31.12.2025	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz