L.A.GUNS - Norimberk, Hirsch, 12.listopadu 2026
Nabídku účasti na výjezdu na koncert kalifornských L.A.GUNS v Norimberku jsem přijal takřka okamžitě. Ačkoliv šlo o všední den, bylo mi jasné, že ta příležitost vidět tuhle kultovní sebranku z Los Angeles přelomu osmdesátých a devadesátých let již nikdy nemusí nastat. Kapela patřící v rámci původního podhoubí scény ze Sunset Stripu k naprosto stěžejním pouličním formacím druhé žánrové vlny (tedy té, ze které vzešli v druhé polovině osmdesátých let GUNS N´ROSES) do našeho geografického prostoru totiž nejezdí zrovna často a kdo ví, jak dlouho ještě bude schopna podobná evropská turné absolvovat. Zvlášť pak když si fanoušek uvědomí, že kariéra L.A.GUNS byla plná nejen vrcholků a pádů, ale také nejrůznějších zákrut, personálních rošád, nepředvídatelně působících aktivit, soudních procesů a šťastných znovushledání.


Ve srovnání s o dost popovějšími a pompéznějšími bandy natupírované scény působili L.A.GUNS vždy více „punkově“ a neurvale, což jim ovšem neubíralo z kouzla, právě naopak. Reflektovali daleko spíš pouliční klubovou špínu, než lesk a pozlátko velkých sálů. Byli součástí akce roztočené do největších obrátek a ve svých počátcích byli reprezentanty drsného a ničím nepřikrášleného životního stylu. Zkrátka sleazy rock plně spjatý s Městem andělů. Svým způsobem oplývali obdobným kouzlem jako o dost slavnější, příbuzenská formace GUNS N´ROSES, název které kytarista Tracii Guns někdy v roce 1985 dost podstatným způsobem svým příjmením rovněž ovlivnil, protože byl pár měsíců spoluzakladatelem Axlovy družiny. Dnes je se svou kapelou stále aktivní, ačkoliv to u L.A.GUNS dlouho vypadalo bůhvíjak nadějně a jejich portfolio působí ze zpětného pohledu poněkud chaoticky. Tak třeba několikaletá existence těch druhých L.A.GUNS vedených bubeníkem Stevem Rileym, kteří to před pár lety vzdali až s onemocněním a umrtím svého šéfa. V rámci L.A.GUNS zkrátka neexistuje jediný hudebník, který by byl od začátku do konce u všeho.


Osobně si myslím, že L.A.GUNS právolatně patří k stěžejním formacím koloritu dění v Los Angeles konce osmdesátých let a nezmění na tom nic a to ani sebevětší komerční úspěchy všech těch uhlazenějších a vyumělkovanějších formací scény, se kterými šermuje kde kdo hrající se na fanouška nebo naopak odpůrce celého žánru „nedůvěru budícího rocku“. První tři řadovky kalifornského kvintetu - „L.A.Guns“ (1988), „Cocked And Loaded“ (1989) a „Hollywood Vampires“ (1991) jsou žánrovou klasikou, která v souboji s časem jednoznačně obstála. Není na těch albech totiž vůbec nic prvoplánově nadmýchaného nebo dokonce vylhaného. Je to nejen tím, že uvnitř sestavy byli vždy skvělý hudebníci, ale především opravdovostí a autenticitou, která z jejich tvorby tehdy sálala. Podstatné je, že vůdčí a jediné zbylé duo z nejslavnější sestavy, jmenovitě zpěvák Phil Lewis a kytarista Tracii Guns, po období rozkolu, jež ovlivnilo jejich společné fungování či nefungování v postupujících devadesátkách i značnou část éry nového milénia, už nějaký ten rok táhne za jeden provaz a fanoušci tak mají možnost si skrze další alba (ale i kratší turné) jejich odkaz stále připomínat.


V Norimberku jsme se dočkali opravdové jízdy. Do sálu klubu Hirsch nakonec dorazilo něco přes tři stovky lidí, což prostor zaplnilo zhruba z poloviny. Šlo více méně o sleazy rockové a glam-metalové fanoušky, letité sledovače dění, tu a tam však byli k vidění i zástupci mladších generací, kteří původní období L.A.GUNS nikdy nemohli zažít. Napříč čtyřmi dekádami se hodně věcí v koloritu dění okolo kapely změnilo, ale to podstatné zůstalo nezměněno, a sice s chutí a patřičným umem zahraný rock´n´roll, který dokázal na hodinu a půl strhnout. Tohle bylo základní zjištění z akce, tedy kromě toho, že nasládlé a těžké německé pšeničné pivo chutná.:-) Bylo zábavné celou dobu sledovat, kterak frontman Phil Lewis (coby rodilý Angličan, druhdy na počátku osmdesátek člen NWOBHM kapely GIRL a někdejší spoluhráč Phila Collena z DEF LEPPARD), který byl vždy rockerem až do morku kostí, ve svých skoro sedmdesáti letech razí spíše image vyžilého sňatkového podvodníčka ve vestičce, pro kterého je působení na pódiu vyloženě vlastní. Dostal do skladeb skutečný zápal a podporován svými čtyřmi kumpány ovládl koncert nečekaným způsobem a to aniž by přehnaně strhával na sebe pozornost. Udávat puls koncertu L.A.GUNS v jeho případě šlo i s image, připomínající spíše někdejšího českého herce Zdeňka Řehoře, než někoho na způsob namachrovaným borců 80s hair metalu.

Od začátku měli L.A.GUNS poblikum v hrsti, protože vsadili jednoznačně na pecky ze svého nejslavnějšího období prvních alb. Od v úvodu vystřelené jízdy „Electric Gypsy“ nebylo pochyb, že máme co do činění s perfektní klubovou sebrankou, sehranou do nejmenšího detailu. Souhra Traciiho Gunse s kytarovým kumpánem Acem Von Johnsonem byla fantastická, neboť jejich party utvářely parádní kytarové vrstvy, z nichž čpěl na všechny strany určitý nádech blues. Ve skladbách nebylo nic ošizeno, nepřišli jsme tak o všechny ty vyhrávky, minisólíčka a drobné strunné aranže. Svůj díl na vyznění měla také aktuální, výtečně vyztužená rytmika, kterou tvoří baskytarista Johnny Martin (zde v klobouku na způsob image HANOI ROCKS) a koncertní bicman Shawn Duncan, na cestách spolehlivě zastupující Adama Hamiltona.
Následovali tak největší fláky dlouhé kariéry L.A.GUNS jako „One More Reason“ (doporučuji videoklip, páč je v něm všechno zásadní), „Sex Action“ (rovněž), následované strhujícím a ve svém velmi vyznění rozmáchlým songem, který svého času v roce 1991 spestřil soundtrack k filmu Bod zlomu s Keanu Reevesem a Patrickem Swayzem v hlavních rolích - „Over the Edge“, tedy památný otvírák z třetího alba „Hollywood Vampires“. Došlo samozřejmě i na stěžejní hitovku z novějších etap, skladbu „Speed“, melodickou hymnu reprezentující zlatou éru „Never Enough“, památnou baladu „The Ballad Of Jayne“, aby bylo vše zakončeno klasikami z albové dvojky „I Wanna Be Your Man“ nebo „Rip N´Tear“. Z koncertu tak nejeden fanoušek hair-metalu odcházel při nejmenším spokojený, spíše dle mého však nadšený.
| 18.11.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
![]() |

