KULA SHAKER - Wormslayer

80%

Hare krišna, hare hare. Orientálními motivy silně ovlivnění rockeři KULA SHAKER byli v devadesátkách z mého pohledu trochu neprávem přifařeni k britpopové vlně. Přitom ve všech aspektech své tvorby měli blíže spíše ke klasickému rocku, který umně míchali s psychedelií a navíc k tomu přidávali chutě orientu, zejména indického subkontinentu. Jejich hudba sice zněla moderně, ale ve svém jádru se vždy obracela k odkazu šedesátých a sedmdesátých let. Po dvou vynikajících albech z druhé poloviny devadesátek, které je na chvíli dostali až do mainstreamových hitparád, se pak na téměř osm let stáhli. Tím úspěšně torpédovali svojí popularitu a trochu se na ně zapomnělo. V roce 2007 se pak vrátili s albem „Strangefolk“, hudební svět byl ale už jinde. Když se na to teď zpětně dívám, první dvě alba byla vlastně anomálií, která se díky chybě v matrixu ocitla na nesprávném místě ve správném čase. KULA SHAKER přirozeně patří na alternativní scénu, a tam už i zůstali, včetně vlastního labelu. Nadále ale vydávají velice slušné desky, které potvrzují, že ta anomálie koncem devadesátek stavěla na poctivých a solidních základech. Od roku 2022 opět najeli na dvouletý interval mezi deskami, což dodrželi i letošní novinkou „Wormslayer“. A hned druhým dechem dodávám, že tohle je trefa do černého. Klidně bych jí označil za nejlepší počin od návratu před téměř dvaceti lety. Dokonce i v přímém souboji s prvními dvěma legendárními alby by byl výsledek velice těsný.

Přitom první singly, které začali vypouštět na podzim 2025, žádný zásadní zlom nenaznačovaly. Nebyly špatné, to vůbec ne, poctivý rock přesně ve stylu KULA SHAKER. Když se pak v lednu 2026 objevilo EP „Lucky Number“, dokonale tím zmátli asi nejenom mě. Považoval jsem věc za vyřízenou a nečekal žádné další větší akce. Chyba lávky. Pár týdnů na to se objevila celá deska, které k EP přidávala další songy a najednou všechny kostky zaklaply na to správné místo. „Wormslayer“ je přesně ten typ alba, které vás neoslní při prvním kontaktu, ale pomalu si vás namotává, aniž by jste tušili, že kolem vás trpělivě buduje past, ze které nebude úniku. S každým dalším poslechem vás pustí k sobě trochu blíž, melodie pronikají hlouběji do mozku, objevují se zajímavé detaily a na první poslech neviditelný koncept začíná vystupovat z mlhy a dostává jasné kontury. Není to konceptuální album v pravém smyslu slova, ale přesto ve mně tento dojem vyvolává. Koncept se nevztahuje k textové části, protože zde skutečně nemáme jasně daný příběh, který by se postupně odvíjel, někde začínal a někde končil. Koncept vnímám v dramaturgii, typologii jednotlivých skladeb a i zvukovém zabarvení. Jednotlivé singly zde osamoceně nemají tu sílu, kterou v nich probudí spojení v celku. Z toho vyplývá i důrazná sevřenost alba, kde každý song má své pevně dané místo, vše na sebe navazuje, vše plyne přirozeně a hluchá místa zde nenajdeme.

Jedním z faktorů, který určitě přispěl k evidentní lehkosti, barevnosti a pestrosti aktuální desky, je i znovuzrození původní sestavy kapely. Klávesák Jay Darlington se do ní vrátil po více než 20ti letech. První „společná“ deska „Natural Magick“ z roku 2024 vůbec nebyla špatná, důležitější ale možná bylo obnovení samotné chemie v kapele. Kreativní přetlak způsobil, že spousta materiálu se na album nedostala, a z kapely průběžně navíc padaly další a další nápady. Proto už 9 měsíců po vydání zmíněné desky byli KULA SHAKER zpět ve studiu a začali připravovat pokračování. Jestli budeme považovat „Natural Magick“ za poctivou rozcvičku, tak „Wormslayer“ je pak vrcholový výkon. A že pánové teď skutečně válí, potvrzuje třeba jejich nedávné vystoupení v KEXP.

Co se samotných písniček týká, v podstatě KULA SHAKER nedělají nic jinak než předtím. Ale dělají to mimořádně dobře. Stylově i zvukově jsou jasně ukotvení. Sedmdesátkový hard rock revival v psychedelickém balení, k tomu špetku glamu na dochucení a neopomenou ani občas pořádně přitvrdit až do téměř sabbatovských teritorií. Díky aktivní participaci hammondek zde pociťujeme závan starých dobrých časů, kdy rock vládnul světu. Nadstavbu pak tomu dává všude přítomný mysticizmus, spiritualita a étos východních filozofií. Všechno je to namíchané do výjimečně pestré a barevné kombinace, která je hravá a svěží. V rámci kvarteta, původem z Londýna, zde působí pouze technicky skvělý muzikanti, takže jestli se zaměříte na jakýkoliv nástroj, dostane se vám výjimečného zážitku. A navíc kytarista Crispian Mills je i velice slušným zpěvákem.

Houpavá singlovka „Good Money“ nabídne bohatou dramaturgii, včetně rozsáhlých ženských vokálních harmonií. Její taneční rytmus není zběsilý, spíš umírněný pro nás dříve narozené, ale přitom velice nakažlivý. Výborná je i rychlejší „Charge Of The Light Brigade“, která se drží více při zemi, ale vyvažuje to přiměřeným drivem. Teatrálním nábojem se může pochlubit „Little Darling“. Balancuje sice na hranici přesládlosti, ale zkušená kapela jí po tenké linii dokáže provést s absolutní sebejistotou a bez ztráty kytičky. „Broke As A Folk“ je parádní chameleon. Dlouhé instrumentální intro, zavánějící space rockem, pak hypnotická sloka jasně odkazující na THE DOORS, a nakonec hravý popový refrén jako od THE BEATLES. To všechno se špičkovým moderním zvukem, který je hladivý, krásně vybalancovaný a zároveň velice živý. Chceme poctivou baladu? Chceme! „Be Merciful“ je nádherná sama o sobě, když se ale opět přidají špičkové ženské vokály, posouvá se k absolutoriu. A to ještě není všechno. V druhé části skladby se k nim připojí snad duch Tommy Iommiho a vybuduje z ní rockovou katedrálu. Na první pohled nenápadná „The Winged Boy“ je mým favoritem. Hloubavá košatá skladba v post-rockové struktuře má floydovskou atmosféru plnou nádherných kytarových zvuků a vyhrávek, které nás pohlcují svojí absolutní krásou. Titulní, sedmapůlminutová „Wormslayer“, je další horký kandidát na mého favorita. Opět zde máme několik kapitol, které se v duchu progresivního rocku pravidelně střídají a budují poctivý opus. Od jemnějších a klidnějších poloh k mohutným hard rockovým, do toho mezihry, sóla, mystické pasáže, změny tempa, psychedelické blouznění. A ten nádherný zvuk! Závěrečná pohodovka „Dust Beneath Our Feet“ je skvělým závěrem, uklidňujícím a symbolicky nás navracejícím do reality.

Nová deska KULA SHAKER mě fakt dostala. Nikdy sice nenatočili špatný album, ale „Wormslayer“ je jedním z jejich vrcholů. Fantastická atmosféra, nenucený projev, barevnost a pestrost, která nerozděluje, ale spojuje. A ten fantastický zvuk. Krystalicky čistý, prostorově bohatý, emocionálně plný. Teď je ta pravá chvíle kapelu vidět naživo. Už jen aby přijela.

17.02.2026	Diskuse (0)	Tomáš