KREATOR - Krushers Of The World

70%

Jako velmi úspěšná a dekády zavedená kapela čelí rovněž KREATOR pod drobnohledem různým názorům na svou aktuálnější tvorbu. I tady nejvíc záleží, z jaké perspektivy se budete na současnou hudbu těchto Němců dívat. Předně, zapomeňte v jejich případě na čistokrevný thrash metal, uleví se vám. Řada lidí kapele totiž vytýká pohodlný příklon k melodice a čitelnějším strukturám, jiní to naopak chápou jako logický vývoj věcí, se kterým si Mille Petrozza a spol poradili na výtečnou. To poslední, co by mne letos napadlo, by bylo nazírání na jejich novinku „Krushers Of the World“ jako na záležitost překvapivou. To album je přesně takové, jaké jsem jej čekal. Pestré, vrstevnaté, melodické i plné únosně tvrdých hymen, je zkrátka takové, jaké být album KREATOR v roce 2026 mělo. Produkce Jense Bogrena budiž stvrzujícím razítkem v rámci cesty, kterou si jeden z největších kontinentálních metalových bandů v posledních zhruba patnácti letech vytýčil.

Pokud máte předchozí tři alba z jejich diskografie najetá, novinka se vám vlastně bude zdát jako ten nejlogičtější dílek do skládanky. Příklon k přímočaré melodice, aranžerské pestrosti a vrstevnatosti, ovšem bez hektiky dávných časů, tyhle věci tady zkrátka byly již před dekádou a stále neztrácejí na zajímavosti. Letos si možná někdo řekne, že se v tomto oboru kapela dokonce zlepšuje. Potřeba nic skladatelsky, hráčsky ani zvukově neošidit a v intencích aktuálního směru dodat to nejlepší, možná dokonale vystihuje přístup KREATOR současných dní. Nové skladby staví na výrazných hymnických refrénech, budí dojem pečlivějšího dramaturgického ošetření a, díky rozumnému přístupu tvůrců, nepřipouští přehnanou ořezanost. Nápadnější úkroky k jednoduchosti už Mille provedl kdysi v minulosti a pohyb v podobných parametrech si dnes dávkuje s rozvahou. Vždyť úvodní poctivá flákota „Seven Serpents“ jakoby v sobě spojila melodiku „Phantom Antichrist“ se sebevědomím třeba takové „Coma Of Souls“.

První polovina alba je jízdou od hymny k hymně. Milleho jedovatý hlas klasicky čeří prostor, kytary posluchače zásobí katarzí riffů a prostorem létají i zajímavé nosné vyhrávky či sóla. Sami Yli-Sirnö je dávno tím pravým kytarovým parťákem pro někoho jako Petrozza. Je víc než jasné, že si s někdejším odchovancem od WALTARI už dávno KREATOR vybudovali vlastní vzdušnější výraz, ve kterém je jim prostě dobře. Tu kapelu si prostě stále nespletete s žádnou jinou a finský melodik jí z mého pohledu přidal další rozměr. Když z útrob dvojky „Satanic Anarchy“ vyhřesne onen bodrý a velmi zpěvný refrén, nejednomu příznivci thrashového old-schoolu naskočí pupínky, osobně však na něm nespatřuji vůbec nic nemístného, ale naopak, celou tuhle věc považuji za něco, co se do onoho metalového reje hodí a působí v souladu se vším děním okolo. Jasně, dovedu si představit hlášky zatvrzelců o odrhovačkách. Na druhou stranu nezapomínejme, že jde o kapelu, jejíž dva stále přítomní původní členové budou brzy slavit šedesátku.

Střednětempá titulka „Krushers Of the World“ je stvrzením skvělé formy a jedním z vrcholných okamžiků alba. Právě takové skladby mne nutí si myslet, že kapela je stále schopná pracovat s rozvahou. Aranžerskou pestrost díla, jež je znát z každé skladby na novince, ať už co se týče originálních podpůrných zvuků nebo vícehlasých chórů, stvrzují křehké klávesové tóny hned v úvodu „Tränenpalast“, skladbě inspirované zfilmovaným hororovým příběhem z prostředí baletní školy - „Suspiria“ (původní verzi nafilmoval Dario Argento v sedmdesátých letech, dnes je již pár let venku remake s Dakotou Johnson v hlavní roli). Tenhle duet mezi Millem a bestiálně growlující Brittou Görtz z kapely HIRAES však záhy najede do dusivého středního tempa a nese všechny atributy chytlavé hymny KREATOR. Dle mého se jedná o metalovou hitovku par excellance. 

I polovina alba je zatraceně silná, protože chytlavost a vrstevnatost má v sobě nejen svižnější píseň „Barbarian“, ale další zaručené želízko v ohni „Blood Of Our Blood". Druhý song ctí onen zájem kapely o košatější refrénové pasáže, první naopak upoutá kytarovou pestrostí, ovšem ani gradaci nepodceňuje. Odpůrci Bogrenových produkcí ala Nuclear Blast asi nebudou příliš rádi, ale v tomto okamžiku jsem s deskou vážně spokojen. Bohužel v průběhu poslední třetiny díla už se trochu ředí nápady a převažují skladby, kde se prostor spíše tuní chóry a podkresy, ale silnější motivy se kamsi vytrácejí. Z úseku, kde kapela trochu tápe a ztrácí na nápaditosti, nalezne cestu až úplně závěrečná rozmáchlá hydra „Loyal to the Grave". Ne zrovna rychlý, ale opět velmi charismatický song se skandovaným refrénovým sloganem a dunivým riffy je ideálním finále. Netvrdím, že novinka platí za nějaké vrcholné dílo této kapely, spíše ji slyším jako standard posledních dvou dekád. KREATOR znovu potvrzují vysokou míru zaujetí a schopnosti napsat pestré a melodické hymny. Svůj směr si již dávno vytýčili a svá předsevzetí plní. Očekávaná kvalita.

20.01.2026	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz