KREATOR, CARCASS, EXODUS - Praha, Fórum Karlín, 12.dubna 2026

Tenhle report by měl spíš psát Stray, který je dlouholetým znalcem téhle trojice. Ale když nemůže největší redakční fanoušek thrashe, musí zaskočit někdo jiný. Rovnou tak předesílám, že zrovna v případě těchto třech jmen nemohu být počítán mezi pravověrné, což se projeví i na reportu. Ponížené uctívání ode mě nečekejte. Samozřejmě jako metalista jsem se žádné z těchto legendárních skupin nemohl vyhnout, a i jejich nové desky si vždycky rád poslechnu. K opakovanému orgasmu při vyslovení jejich jména ale u mne nedochází. Nejraději mám CARCASS s jejich barevnou hudbou, synkopovanými rytmy a bluesovými kytarami. Každopádně to mám do Fora Karlín doslova pár kroků od baráku, tak by pominout tenhle trojkoncert bylo nejen redakční neukázněností, ale i fanouškovskou hloupostí.

KREATOR patří v české thrashový základně k těm nejoblíbenějším jménům, takže bylo v Karlíně týdny dopředu vyprodáno. Logické by tak bylo přesunutí do většího prostoru, ale třeba nebyl k dispozici. Každopádně z pohledu návštěvníka jednoznačné plus. Forum Karlín má ze všech pražských sálů ten nejlepší zvuk, který bývá u agresivního thrashe naživo zásadní. A tento večer to bylo jako obvykle velmi dobré. Žádné zvukové koule, zvukově jsme si to mohli vychutnat ve stejné fazóně jako z desky. Dorazilo osazenstvo z celé republiky a někteří si nedělní koncert spojili s víkendem v Praze. Metalisty jsem tak potkával nejen ve městě, ale narazil jsem na ně i v sobotu při návratu z paleontologického výletu nedaleko Velké Ameriky. Protahuju se tak křovím, když na mě vybafne pětice v černém a s jasně metalovou image. „Zítra na KREATOR?“ ptám se. „Jasně,“ zní odpověď a uznalé přikývnutí. Zkrátka a dobře – koncert téhle teutonské bandy je v duši českého metalisty svátek, který stojí za to si pořádně užít.

Mým největším lákadlem byli EXODUS. Už jsem je jednak pár let neviděl a vůbec nikdy se staronovým zpěvákem Robem Dukesem. Kvalitou vokálu mi to mezi kvičením Zetra a řevem tohoto floridského dřevorubce přijde prašť jako uhoď, ale byl jsem zvědavý – minimálně na to, jestli je Dukes stejně nesympatický jako ze všech těch nahrávek na YouTube. A pak samozřejmě taky na jejich dobrou muziku. Dlouhodobou kvalitou materiálu se nemají Gary Holt a spol zač stydět a vlastně mě trochu překvapilo, že šli před CARCASS. Ale zřejmě si před turné hodili dolarem/librou. Set měly obě předskakující bandy každopádně stejně dlouhý – cca tři čtvrtě hodiny. Letošní album „Goliath“ od pětice z Bay Area je solidní a stylově proměnlivé, i když nejde o nic světoborného. Asi nejlepší věcí je první singl „3111“ s (přeci jen moc) protahovaným intrem a následujícím sestupným riffem Lee Altuse. Věc jak dělaná na otvírák koncertu a přesně touhle skladbou se také začínalo. Super věc na zahřátí a následně hned přeřazujeme na vyšší rychlostní stupeň v podobě klasiky klasik „Bonded By Blood“ ze stejnojmenné desky z roku 1985, ke které kapela sáhne ještě dvakrát. Jinak se nám dostane ještě titulní věci z novinky a také dvou písní z počátku století v podobě „Black List“ a „Deathamphetamine“. EXODUS mě naživo vždy fascinovali svou energií a na tom se stále nic nezměnilo. Gary Holt se nedávno v rozhovorech rozpovídal o své artritidě a chronických bolestech loktů, které si přivodil rychlým rytmickým hraním. Musí tak prý naživo trochu podvádět a ulehčovat si to, ale znát to na něm nebylo. Naopak u všech členů bylo patrné velké odhodlání a nasazení. Rovněž chápu, že se trochu matné publikum složené zejména ze starších ročníků snažil Dukes neustále hecovat k větší akci. Ale ty velkohubé americké „fucky“, „motherfucky“ a „shity“, na to zvědavý nejsem. Pubertu už mám holt za sebou a je to po těch letech tak nudné. Kámo, až mě budeš platit ty, tak budu poslouchat rozkazy, co na mě štěkáš… Jo, a ještě něco. Před EXODUS měli půlhodinku ještě Američané NAILS, ale těm jsem se programově vyhnul. Možná křivdím, ale z předkoncertního náslechu šlo o ničím nezajímavý, ale o to agresivnější hardcore/grindcore/thrash. Raději jsem ušetřil čas i síly.

Následující CARCASS považuju za hudebně nejzajímavější těleso večera. Škoda, že jen nejsou skladatelsky pilnější. Svou líností můžou dokonce konkurovat DIMMU BORGIR, a to je co říct. Od reunionu v roce 2008 natočili Britové jen dvě desky (EXODUS i KREATOR mezitím pět). Obě fošny jsou vynikající, ale chtělo by to novou muziku, kluci. Zvlášť když z „novinek“ (ehm…ehm…) zazněly v Karlíně jen dvě skladby. Klasiky „Corporal Jigsore Quandary“ nebo „Heartwork“ a další jsou sice legendární kompozice, které naživo pořád baví, ale už je to trochu kolovrátek. Jinak kvalitou předvedeného materiálu i hudebního provedení jako obvykle špička. A tentokrát i s křišťálově čistým zvukem.

KREATOR je mi ze zmíněné trojice asi nejvzdálenější a přicházel jsem jim na chuť teprve postupně. Dneska bych řekl, že je mám docela rád, ale opravdový fanoušek nikdy nebudu. Tím jsem se lišil od většiny sálu, který považoval tyhle Němce minimálně za polobohy.  Samozřejmě uznávám jejich historickou roli, ale kdyby ji neměli, tolik pozornosti bych jim nevěnoval. Bude to na tomto webu znít svatokrádežně, ale… mají určitě dobré riffy, nicméně jejich dvou až třítónové melodie doprovázené výkřikem titulku písně v refrénu jsou opravdu dost primitivní. Štěkavý projev Milleho Petrozzy je navíc vybledlý a šedivý jako stará rozpraskaná zeď a ani mi nic neříká pódiová prezentace čertů a oběšenců, zapalování pochodní a podobné věci. Ale aby se ten text nepřeklopil někam, kam nemá… Považuju je pořád za dobrou kapelu, jen nerozumím tomu kultu. Jako slušnou vidím i letošní (už šestnáctou) novinku „Krushers of the World“, kterou v podobě prvního singlu „Seven Serpents“ také koncert odstartoval a z níž jsme se dočkali celkem pěti nadílek. Jako nejlepší bych naživo vyhodnotil smršť „Satanic Anarchy“ s hybným příklepovým úvodním riffem. Solidně fungovala také asi objektivně nejlepší věc alba: „Tränenpalast“ inspirovaná Suspirií (1977) italského mistra hororu Daria Argenta. V Karlíně si ji společně s Petrozzou zapěla Britta Görtz z HIRAES. Svým growlem a hecováním publika dodala koncertu trochu energie navíc, kterou myslím ke konci setu už tahle hala potřebovala. 

Na to, jak silný fandom v Karlíně byl, působilo publikum totiž celkem netečně a zakřiknutě, včetně poměrně slabého moshpitu. Asi to bylo zejména věkovým průměrem, kdy se padesátníci logicky do žádných stěn smrti neženou. A že je k nim Petrozza opakovaně (a celkem marně) vyzýval. Prostě hrajte a nechte nás být… Ostatní věci z novinky (titulní kus a „Loyal to the Grave“) už tolik nezaujaly. Ve druhé z nich Mille odložil kytaru a převlékl se za jakéhosi netopýra nebo co a pokoušel se i trochu o zpěv, což rozhodně není jeho parketa. Honem zpátky k thrashi! Sympatické naopak je, že Němci koncertně netěží jen z novinky a dávné minulosti, jak to u takových legacy kapel bývá. Naopak jsme se během hodiny a půl prohnali prakticky všemi obdobími existence KREATOR. Kapela se snažila a jako obvykle předvedla profesionální výkon. Už jsem je viděl poněkolikáté a vždy šlo o spolehlivé a úderné vystoupení. Stejně tak v Karlíně.