KHEMMIS - Khemmis

80%

Coloradská čtveřice KHEMMIS nepatří na poli epického heavy/doom metalu mezi zelenáče, naopak, pohybuje se na scéně již více než dekádu. Svůj styl staví s pečlivostí a jejich alba svědčí o vývoji, zdokonalování i kontinuitě. Nejedná se však o hudbu pro nedočkavce, k odhalení všech krás jejich songů určitě potřebujete delší čas na vstřebání. Chytlavost je zde zakomponovaná do skladeb, které oplývají patřičnou proměnlivostí, ať už snovou aurou či hutností, ale nevyhýbají se zároveň ani progresivně metalovému prostředí. 

Skladby KHEMMIS mohou oslovit nejen fanoušky kapel jako SPIRIT ADRIFT, ale třeba i někoho, kdo tíhne k hudbě švédských velikánů z OPETH. Majestátní zvuk, závoje melancholie, klenuté melodické linky, to vše je zde vystavěné v sounáležitosti s prvotřídní instrumentací. I díky tomu dnes KHEMMIS platí za nepřeslechnutelnou záležitost, které aktuální doba přeje. Myslím, že v posledních letech se neobjevilo příliš stále relativně neznámých, avšak kvalitních kapel. Novinka, přestože jde o dílo eponymní, je již jejich pátou řadovou deskou. Minulá alba na sebe sympaticky navazovala a držela se zažitého stylu, tím myslím nejen hudební stylizaci, ale i kreslené obálky, které vždy utvářely okolo bandu poutavou auru.

Pokud se něco na nové desce změnilo, mohlo by se jednat o modernizaci vyznění a celkově zlepšenou zvukovou stránku díla. Možná můžeme mluvit i o širším stylovém záběru, kdy všechny songy vlastní proměnlivé struktury a v řadě z nich se nachází jak klidnější fáze, tak snad nejtvrdší riffové pasáže, jaké kapela dosud dala dohromady. Na prostoru dvaačtyřiceti minut se nachází osm gruntovních kompozic, reprezentující uměleckou stránku metalové hudby dneška, jež nepopírá žánrové tradice a působí přírodně. KHEMMIS se však určitě nestanou záležitostí pro každého, na to se zde pracuje s rafinovaností a s úctou k historii tohoto druhu hudby. 

Kapela okolo posluchače ovíjí pavučinu zádumčivosti, melancholie a kouzelné epiky, až ten prostě buď  nadobro prodlehne nebo nebude osloven nikdy. Novinka působí jako silné a semknuté dílo bez nápadných vrcholů. Výpravnost a pohádková aura jsou z nahrávky znát již od prvotního cvalu „Invocation Of The Dreamer“, skrze který je navozena ona fantaskní a nespoutaná nálada. Dvojka „Corpsebloom Garden“ působí velmi ambiciózně a přinese do zvuku kapely více progresivních prvků. Melodické nápěvy se zde totiž střídají s growlovými momenty, to vše na podkladě zdobného instrumentálního koberce, jež je této americké čtveřici tolik vlastní.

Trojka „Grief´s Reverie“ patří bez diskusí k nápadným ozdobám alba. Song nabídne až osudovou uhrančivost a patří k nejlepším a nejdojemnějším momentům, a to i přestože v něm coloradská kapela svádí osobní boje s touhou vyrovnat se titánům světového kalibru jako MASTODON či OPETH. Následuje singlovka „Beneath The Scythe“, což je píseň, kterou můžeme považovat v únosné míře za nejchytlavější a nejatraktivnější flák. Kapela jako vždy udržuje umělecký ráz vyznění, ale nade vše v tomto z počátku svižném songu ční výrazná melodická linka, která svědčí ve prospěch lehkosti a ujasněného směru. Ve skladbě přecházející z živější první púlky v hypnotickou a snovou druhou, KHEMMIS působí vlastně nejpřímočařeji. Parádní epický heavy metal, kde se propojuje výborné skladatelské řemeslo, instrumentální kvalita a smysl pro dramatično, nic víc, nic míň. 

Vyznění kapely pomáhá i střídání vokálních linek mez dvěma kytaristy Philem Pendergastem a především Benem Hutchersonem. Prostorovost a velkolepost zvuku je však rovněž dána prvotřídní rytmikou, kterou mají na svědomí Zach Coleman u bicích a nově příchozí basák David Small, pro kterého je nová deska první nahrávkou KHEMMIS s jeho účastí. Jestli mne něco na této výborné desce trochu schází, je to schopnost větších kontrastů, byť je v rámci zvuku a výrazu kapely zjevná rozdílnost mezi poklidnějšími a dravými chvilkami. Jako příklad dám akustický úvod hymny „Tomb Of Roses“ nacházející se v blízkosti dobrodružných výprav plných oslavného naladění a majestátnosti - „Carrion King“ nebo „Benediction Tones“. V těchto obtěžkanějších hymnách epické nastavení KHEMMIS dosahuje zřejmého vrcholu. 

Kapelu z Denveru posiluje rovněž příjemně poslouchatelný a nepřepálený vokál Bena Hutchersona, který bytelný songwriting a celkovou těžkotonážnost odlehčuje a dělá tak skladbový terén prostupnějším. Osobně si myslím, že by bylo v silách této kapely, to celé ještě více posunout k melodice a přímočarosti, ale už tak je zjevné, že má za sebou metalový milník, který se ukazuje být jednou z nejsilnějších žánrových nahrávek letošního roku. KHEMMIS swtaví okolo sebe prostředí, kde se bude příznivec metalových tradic zkrátka cítit jako doma.

02.07.2026	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz