JOYCE MANOR - I Used To Go To This Bar
Emo-pop-punkrockové a powerpopové tapas. Přesně to nám servírují kalifornští JOYCE MANOR na své už sedmé desce. Aktuálně se dostali na 19 minut hrací doby, takže se ani nepřiblížili rekordní délce 24 minut jedné z předchozích desek. To je ale v podstatě jediná slabší stránka desky. Zvuk, písničky, nasazení, to vše naopak potvrzuje pokračující kvalitativní růst kapely.
Jádro JOYCE MANOR tvoří: zpívající kytarista Barry Johnson, druhý kytarista Chase Knobbe a basák Matt Ebert. Bubeníků se v kapele za 18 let existence vystřídalo už hezkých pár, poslední dva roky tuto pozici při živých vystoupeních zastává Jared Shavelson. Kapela si poctivě prošlapala celou dlouhou cestu z undergroundu až na dnešní alternativní scénu. Začínala s vystoupeními na různých domácích párty, následovaly malé kluby. První dvě desky jsou zvukově hodně lo-fi, špinavé a jakoukoliv produkcí prakticky nedotčené. Kariéru jim nakopla až třetí deska „Never Hungover Ever“ (2014), která vyšla u Epitaph. Aktuální počin je z pohledu technické kvality o světelné roky jinde a jedním očkem už možná nakukuje až do rockového mainstreamu.
V čem vidím sílu JOYCE MANOR je stylová otevřenost. Samozřejmě, že základ v různých formách pop punku je evidentní, ale nikdy se nebáli přimíchávat i další ingredience. Nemají problém přitvrdit směrem k punk-rocku, až téměř na hranici melodického hardcoru, nebo naopak zvolnit do melodických indie-popových slaďáren. Evidentní je i emo rozměr, který se nejvíc projevuje v intenzivním zpěvu Barryho Johnsona, často přecházejícím do řevu.
Už od ranních let si zároveň vytvořili velice specifickou dramaturgii. Cíleně skládají vyloženě krátké songy, které oscilují jenom kolem dvou minut hrací doby. Sloka-refrén-sloka-refrén-konec. Téměř žádné mezihry, instrumentální pasáže, přidávání dalších refrénů. Prostě street punk. Producentem aktuální desky je spoluzakladatel a kytarista BAD RELIGION a zároveň zakladatel labelu Epitaph Brett Gurewitz. Ten je taky zkušeným producentem, který přesně ví, jak dodat bandě jako JOYCE MANOR ten správný zvuk a říz. Společně našli výborný balanc mezi punkrockovou tvrdostí a zemitostí a pop-punkovou hravostí a odlehčeností. Přesně takovýto zvuk mám rád. Alternativní, ale technicky kvalitní a hutný. Brett je taky známý pro svůj metodický styl práce, kladoucí vysoké nároky na kapely. Dramaturgické, technické i disciplinární. Zřejmě i proto deska zní velice dospěle a překvapivě profesionálně.
Desku parádně vykopne poctivý punkrock „I Know Where Mark Chen Lives“. Melodický, ale zároveň docela agresivní song, je ukázkou posunu ve zvuku i atmosféře proti předchozí desce „40 Oz To Fresco“ (2022). Ta byla laděná více do indie a spíš měkce, s častými vybrnkávanými motivy ve stylu ranních R.E.M.. Působila pozitivně, uvolněně a nekomplikovaně. Teď je nálada pocitově vážnější a muzika tvrdší. I když třeba hned druhá „Falling Into It“ překvapí zakomponováním banálních osmdesátkových synťáků. Je to ale jen malá provokace, když se rozjede refrén, kytary jim už nedají ani za mák prostoru a řežou do živého. Chvilkovou pohodu přináší „All My Friends Are So Depressed“ s nádechem alternativního country rocku. Ačkoliv zní song velice odlehčeně, mezi řádky slyšíme zhmotňující se smutek a beznaděj. Že je situace vážná dokládá i neobvyklá, téměř tří minutová délka, krátké sólo s mezihrou a další opakovačka refrénu. Powerpopová „Well, Whatever It Was“ ukazuje další posun v tvorbě kapely – vokální harmonie i propracovanější dramaturgie dokumentují snahu dělat komplikovanější písničky.
Pro kapelu typické songy pak reprezentují klasické melodické jednohubky jako titulní „I Used To Go To This Bar“, „The Opossum“ nebo tvrdší hymnická „Well, Don´t It Seems Like You´ve Been Here Before“ s jemným přesahem do emo rocku. Indie s new wave pak mixují v „After All You Put Me Through“ a musím říct, že se jim to daří na jedničku. Opět se v pozadí objevují synťáky, teď už modernější a skvěle stimulují nostalgickou atmosféru songu. Výborně se povedl i závěr ve formě „Grey Guitar“, která je už emo rockem se vším všudy.
„I Used To Go To This Bar“ považuji za nejvyspělejší počin v dosavadní tvorbě JOYCE MANOR. Kapela přirozeně dospívá. Otevírá se novým vlivům, nebojí se rozšiřovat svůj stylový záběr, a přitom zůstat věrná svým kořenům. Moderní a hutnější zvuk jim dodal na vážnosti, temnější nádech na naléhavosti. Jen tak dál a houšť.
| 11.09.2026 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
