JETHRO TULL - Praha, Kongresové Centrum, 17.listopadu 2025

Na tradiční místo, tedy do ušáků pražského Kongresového centra (někdejšího Pakulu, ale na tohle pojmenování jsou tam dnes alergičtí), zavítala opět po dvou letech jedna z legend rockové hudby. Je občas propíranou otázkou, zda je dnešní podoba kapely opravdu JETHRO TULL, nebo jde pouze o slavným jménem přikrytou sólovku Iana Andersona. Pro mě to moc na debatu není. Jelikož jsem Brity nikdy neviděl, ani v období největší slávy, ani v pozdějších časech stále ještě zralé síly, tak tuhle debatu spolehlivě nerozetnu. Ale vzhledem k tomu, že je Anderson autorem prakticky celého repertoáru a kapele vládnul během těch let pevnou rukou, považuju tuhle diskusi za spíš fajnšmekerskou až akademickou. JETHRO TULL byli vždy hlavně o Andersonovi a na tom se nic nezměnilo ani dnes. Praštěný flétnista-intelektuál je skladatelsky stále ve formě a v současnosti i ve velkém elánu, když společně se svými mladšími kolegy vydal za poslední čtyři roky tři dobrá alba, poslední z nich nazvané „Curious Ruminant“ letos. A jelikož Anderson je zvyklý žít na pódiu a ostatní musí z něčeho platit nájem, vydali se při jeho příležitosti na další ze svých turné.

Pakul je jejich tradiční zastávkou a přiznávám, že koncerty v něm mají i pro mě některé výhody. Ušáky jsou hluboké a sedí se v jich pohodlně a u tohohle typu koncertu stát nemusím. Na druhou stranu je Kongresák určený zejména pro firemní akce (kdysi pro sjezdy KSČ) a se svým obřím a až moc dokonalým a vyleštěným pódiem je pro rock až příliš umělý. Muzikanti tam vypadají ztraceně, jako kdyby se na parketu pro maturiťák proháněl jen jeden osamělý pár. Jen řečnickou otázkou tak pro mě zůstává, jestli bych neměl z vystoupení lepší pocit, kdyby bylo jinde?

Předkapela se tentokrát nekonala, což jsem vnímal jako plus. Naopak minusem bylo, že nám během víkendu radní pro dopravu Hřib opět vypnul Metro C, aby se doprava do Pakulu stala více dobrodružnou. Vzhledem k tomu, že na Céčku bydlím a byl to třetí víkend za sebou a náctý v letošním roce, tak už mi to tolik zábavné nepřišlo. Dorazil jsem na místo jen 20 minut před začátkem show a zhrozil se při pohledu na frontu dole u vchodu. Ale všechna čest vedení Kongresového centra i pořadatelům. Za 10 minut jsem prošel security i kontrolami lístků a pohodlně se usadil do ušáku, abych mohl v klidu přemýšlet, kdy jsem byl naposledy na koncertě, kde bych byl nejmladší (je mi čerstvě 46). Tenhle příjemný pocit trval, než si vedle mě sedla hezká třicátnice s maminkou, ale jinak bývá i v Rudolfinu na České filharmonii publikum mladší. Zasedla tedy rada starších, ale byla dostatečně početná a sál se příjemně zaplnil. Možná bylo i vyprodáno a těch pár prázdných křesel se zdálo být spíš důsledkem obvyklé apostasie než nezájmu.

Na JETHRO TULL jsem byl na stejném místě před dvěma lety a tehdy bylo tím hlavním důvodem, že jsem je nikdy předtím neviděl. Kdysi dávno jsem měl koupený lístek, ale pak jsem na ten koncert prostě zapomněl, takže to v roce 2023 byla – i když kapelu poslouchám třicet let –pro mě premiéra. Nebyl jsem tehdy ani zklamán ani nadšen. Anderson byl vokálně z formy, ale hlavně u nových věcí více přizpůsobených jeho současným možnostem to tolik nevadilo. Zbylí muzikanti hráli solidně a i principála solidně podporovali v doprovodném zpěvu, pokud je k tomu pustil. Na letošní koncert jsem se vydal, jelikož se mi líbila letošní deska a také na současném turné hrají dvě moje srdeční věci – „Thick as a Brick“ a také méně preludovanou vynikající desetiminutovku „Budapest“, ke které mám dlouhodobě sentimentální vztah. Stačilo to? Nevím…

Hudebně to bylo v pořádku a spolehlivé, i když takové sterilní. Kromě Andersona je kapela jen souborem Ianů Hillů, kteří mají určeno své teplé místečko metr krát metr, jež celou produkci neopustí. Další důkaz, že nejde o opravdovou skupinu… Anderson je naopak i v osmasedmdesáti stále dost živelný a i dobrý konferenciér, takže se člověk nenudí. Vypráví mezi skladbami, lítá po pódiu, mění jeden nástroj za druhý. Jeho pěvecký výkon byl ale příšerný. Před dvěma lety se sice často netrefoval, teď ale nedokázal udržet ani ty nejjednodušší vokální linky. Prakticky pořád byl o půltón nahoře nebo dole. Nemám absolutní sluch, ale tohle se nedalo v některých pasážích snést. Nevím, jestli to ví, nebo jestli se to šéfovi ostatní bojí říct, výsledek každopádně tristní. Celkem to fungovalo tam, kde ho nástroje spolehlivě přehlušovaly a nejlépe v instrumentálních pasážích, kde se věnoval flétně, foukací harmonice nebo kytaře. Hlavně z první půlky koncertu stála za řeč zejména zmíněna „Thick as a Brick“, jinak myslím nic a překvapivě ani v novince „Curious Ruminant“ nebyl jeho zpěv dobrý. Po přestávce bylo vícero věcí, kde nebyl tolik slyšet, takže zlepšení. Z mého soukromého čistě sobeckého pohledu bylo relativním úspěchem, že celkově nejlepším kusem byla právě má srdeční „Budapest“, kde si to celé nějak dobře sedlo. Předpřídavkový „Aqualung“ s vynechanou zásadní rychlou pasáží byl naopak nepovedenou parodií na původní klasiku. Opravdu hrozné. Tradičně finální „Locomotive Breath“, kde zas nebyl principál tolik slyšet, to naštěstí zas zvedla trochu nahoru. Možná jsem ale viděl jiný koncert než ostatní. Publikum tleskalo a vyvolávalo. Zdvořilostně ok, přeci jen nechceme starému pánovi kazit náladu. Objektivně ale nebylo kromě dlouhověkosti a kvalitního repertoáru čemu. Já tak trochu i z minula věděl, do čeho jdu, takže si nemůžu stěžovat. Anderson a JETHRO TULL chtějí dál koncertovat a je to jejich právo, doporučit jejich vystoupení ale nemůžu. Desky jsou pořád dobré, ale jestli to dává smysl i naživo, tím si jistý nejsem…

26.11.2025	Diskuse (0)	Gazďa