IOTUNN, IN VAIN, NEPHYLIM - Praha, Modrá Vopice, 21. dubna 2026

Do Modré Vopice už nikdy bez špuntů do uší. To je moje čerstvé předsevzetí. Jelikož mám hlavu děravou, tak špunty na koncerty pravidelně zapomínám a většinou ani nebývají nutné. Ve vysočanském pavilonu opic nebývám tak často. Pokud tam ale zavítám, tak mám pocit, že bych nepotřeboval špunty, ale spíš ušní neprůstřelnou vestu. Úterní dubnový večer tří zajímavých severských kapel sliboval nevšední hudební zážitek, na který jsem se dlouho předem těšil. Jen fakt prosím příště míň nahlas.

Jako první odolnost ušních bubínků přišli otestovat NEPHYLIM alias melo-deathová pětice z Nizozemska. Jsou na scéně od roku 2015 a mají za sebou jedno EP a dvě řadovky. Šlo o jedinou kapelu z trojice, ke které nemám hlubší vztah, ale tento nedostatek jsem se před koncertem snažil dohnat poctivým poslechem. Celkově bych jejich díla označil za solidní a profesionálně udělaný melodický death metal s dobrou produkcí, zvukem a funkční atmosférou a aranžemi. Příjemné na první druhý i třetí poslech, nicméně tam moje ucho neslyší nic, abych jím tuhle hudbu prohnal i počtvrté nebo popáté. Když tak pánové nakráčeli na pódium a zvukař jim to vytáhl tak o 50 % víc, než mi bylo příjemné, padlo rychlé rozhodnutí. Abych večer přežil, musím alespoň na jednu ze tří partiček ven… Mirek Dušín by láteřil, co to ten plantážník za mixpultem vyvádí, já jsem si brumlal pod vousy mnohem jadrnější a zde nepublikovatelné výrazy, ale poslušně jsem vypochodoval na vzduch. Pro ty, kdo v klubu nikdy nebyli, se sluší dodat, že jeho stěny jsou dost tenké, zvukově propustné a venku jsem si třičtvrtěhodinku těchto Nizozemců za podpory pivka a perlivé vody celkem užil. Z pódia jsem slyšel, že je kapela v Česku podruhé a Vopice je údajně lepší než ostravský klub Barrák, který byl loni jejich tuzemskou premiérou. Jinak ve mně vystoupení jen potvrdilo dojem z poslechu – dobře to plyne, ale jinak nic, co by bylo nutné k životu.

S dostatečně odpočatými slechy jsem se na druhou skvadru rozhodl statečně vstoupit dovnitř. V případě IN VAIN bylo nutné na oltář matky hudby bez diskuse položit nějakou tu oběť. Dlouhodobě výborná kapela za Švédska, která se dá svým stylem, pestrým zvukem a zejména harmoniemi ve vokálech přirovnat k BORKNAGAR. IN VAIN jsem potřeboval nejen slyšet, ale i vidět a vnímat je všemi dostupnými smysly. Přišel jsem si totiž nejen poslechnout jednu ze zajímavých kapel dneška, ale také jsem si chtěl ověřit, že borci jsou schopni vícehlasy předvést i naživo, nejen z pásku. Zaujal jsem místo po pravici u pódia a pozoroval, jak kytarista Kjetil D. Pedersen během pauzy „nasucho“ rozcvičuje prstíky přehráváním „Creeping Death“, která zněla z reproduktorů. Hned mi byla kapela ještě o chlup sympatičtější. Test METALLICY dopadl dobře a koncert Norů (kteří u nás byli také teprve podruhé) směle označím za nejlepší vystoupení večera. Dobrá hudba, výborné muzikantské výkony, sympatičtí a kontaktní hudebníci včetně hecujícího, ale přitom příjemného a přirozeného frontmana Kjetil Alver Lunda, který je v kapele nováčkem a oficiálním členem se stal teprve před tímto turné. Neuvěřitelné byly však zejména zmíněné harmonie. Lund, Pedersen a Johnar Håland předváděli výkony, za které by se bez přehánění nemuseli stydět ani SIMON & GARFUNKEL nebo CROSBY, STILLS, NASH & YOUNG. Vokální prezentace IN VAIN byla dokonalá a celou hodinu bez falešného tónu. Pomohl i zvukař, který prokázal, že když zrovna neusne na knoflíku volume, tak je schopen prvotřídního výkonu. Takřka plné kapacity dosahující klub (130 lidí?) oceňoval vystoupení nadšenou participací, která se ovšem obešla bez neúčelného povykování, moshpitů a podobných zbytečností, jež se k tomuhle typu progresivního melodeathu vůbec nehodí. Z mého pohledu se těmi vůbec nejlepšími kusy začínalo a končilo. Na úvod nejsilnější věc z posledního alba „Shadows Flap Their Black Wings“ a přídavek obstarala majestátní a třináct let stará „Against the Grain“. Dokonalost.

I hlavní hvězdy večera IOTUNN byli v Česku (jak v tomhle případě jinak 😊) podruhé, když jsem se byl podívat i na loňskou premiéru v SaSaZu. Ta ale nebyla plnohodnotná, jelikož se v říjnu v Praze za mikrofonem neobjevil vokální génius Jon Aldará, který celé turné z osobních důvodů vynechal. Místo něj přijel náhradník Morten Bering Bryld z dánských HEIDRA, který koncert spolehlivě odtáhnul. Chtěli jsme ale originál. Objektivně musím uznat, že učeň překonal v tomto případě učitele. IOTUNN v Opici předvedli solidní profesionální výkon, který ale nedosáhnul výšin, kterých jsou schopní na desce. Pán za pultem opět nepomohl. Zvukově to bylo vyšponované neuvěřitelně nahlas, což je u takto valivých progresivních kompozic pekelné. IN VAIN mají řadu jemných tišších pasáží, kde mohou bubínky odpočívat. IOTUNN jsou proměnliví, barevní, rozmanití, ale perou to do publika ve svých monumentech bez přestávky klidně třináct minut. V těchto podmínkách šlo jen stěží o snesitelný zážitek. Abych to celé dal, tak jsem si vytrhnul kusy papírových kapesníků a narval si je do uší. Těžko to pak hodnotit, i když jsou Faeřané jedni z mých oblíbenců. Aldará se navíc ukázal celkem jako pozér. Celou dobu kápě na hlavě, žádný kontakt s publikem a místo toho tyčení rukou k nebesům, kdy asi vzýval nějaké keltské bohy. Plus spousta pseudovznešených keců o tom, jak je dnešní večer neuvěřitelným zážitkem a podobně. Kdo nevěří, ať tam běží… Ok, je to asi prostě jeho způsob prezentace. Zbytek kapely naopak sympatičtí a usměvaví normální týpci. Pokoušel jsem si užít své oblíbené kusy jako „Earth to Sky“, „Mistland“ nebo takřka thrashovou vypalovačku „Laihems Golden Pits“, ale bylo to v tom randálu těžké. Méně je někdy více. Takhle šlo spíš o nepodařenou obnovenou českou premiéru pro IOTUNN a pro Jona Aldará zejména. I když za to z devadesáti procent nemohli.