IOMMI - From The Dark
Prognózy na ještě nějaké album s účastí kytary Tonyho Iommiho byly ještě rok zpátky nepříliš valné. Na věčnost odešel Ozzy Osbourne a samotnému kytaristovi také táhlo na osmdesát. Přesto se v druhé polovině roku 2025 definitivně odhodlal k tvorbě svých nových skladeb. Výsledek poznáváme nyní, prostřednictvím novinkového alba „From The Dark“ projektu IOMMI. Materiál zní naprosto úžasně a dokládá, jak velkou personou duchovní otec heavy metalu a někdejší kytarista BLACK SABBATH vždy byl a stále je. Zakladatel celého rozsáhlého žánru tvrdé hudby, duchovní otec nás všech, napadá mne okamžitě. Když poslouchám nové album a hledím na fotografii černě oděného starého pána s kytarou, napadá mne, že jde o velmi důstojné připomenutí podstaty hudby, u jejíž zrodu Tony kdysi stál a přes půl století vytrval.
Původně se mělo jednat o desku s využitím mnoha zpěváků současné scény. O desku, kde mělo hostovat několik vokálních person, ale měly na ní být zastoupeny v nemalé míře i instrumentální skladby. Jsem rád, že z tohoto nápadu sešlo a Iommi změnil plány směrem k větší ucelenosti. Potom co nahrál několik skladeb s hlasovou účastí Jorna Landeho, uvědomil si, že by jen stěží nalezl vokál, který by k hřmotným a hutným riffům jeho kytary více padnul. Norský zpěvák byl již před čtvrtstoletím velkým zjevením a spolupráce s Iommim patří mezi vrcholné okamžiky jeho kariéry, pokud ovšem není tím úplně největším. Výsledkem snažení obou je dnes osm bouřlivých skladeb postavených na typickém rukopisu Iommiho a rozervaném hlasovém projevu Landeho.
Na speciální edici „From The Dark“ je soupiska skladeb doplněna ještě dvěma bonusovými instrumentálkami „Scent Of Dark“ a „Deified“, kde Tonyho nástroj doplňuje symfo orchestrace. Nepochybuji o tom, že deska bude mít úspěch a že vzbudí kladné ohlasy. Hodně lidí již teď o ní hovoří s nadšením. Lande coby velký obdivovatel a následník Ronnieho Jamese Dia byl zjevně nejlepší možnou volbou a skladby, které ze spolupráce vzešly, jsou důstojným pokračováním omračující kariéry člověka, který pro svět vynalezl heavy metal.
Tak tedy, jednadvacet let po albu „Fused“, posledním a naprosto skvělém materiálu, který pod jménem IOMMI vyšel, zde máme nové skladby. Tehdy byl v Tonyho družině u mikrofonu Glenn Hughes, zpěvák s všestranějším a řekněme multi-žánrově jemnějším feelingem, kdežto dnes Lande představuje Iommiho volbu silovějšího a opravdu těžkotonážního uchopení díla. Už první vlaštovka „World Alone“ dala jasně na srozuměnou, že se budeme vydávat cestou, co se nachází nejblíže Diovskému území. Mám pocit, že deska by v pohodě mohla vyjít i pod značkou BLACK SABBATH, nebýt … nebýt právních kliček, kterými si Sharon Osbourne v minulosti vynutila, aby se již žádný materiál, na kterém bude hrát Iommi a naopak nebude přítomen hlas Ozzyho, nemohl objevit pod uhrančivým logem legendární birminghamské kapely. Ve výsledku však máme co do činění s jednou z nejtvrdších desek, na jakých Tony Iommi kdy hrál a právě skladba „World Alone“ byla na úvod zvolena výstižně, protože nepatří zrovna k nejtemnějším kusům a její potenciál tudíž zesiluje až v obležení jiných písní. Jde v podstatě o jeden z těch hymničtějších klenutých kusů schopných docílit vrcholků, jakkoliv sám o sobě nemusí po prvních posleších působit bůhvíjak výrazně.
Nejvíc zde bere dech, jak přirozeně a nekašírovaně vše zní, nic nepřipomíná umanuté snahy mnohých starších muzikantů o navázání na přetrženou nit svých někdejších milníků. Zvuk je moderní, prvotřídní a splňuje vše, co fanoušek může od zvuku hudby s Iommiho kytarou očekávat. Napadá mne slovo nadhled a taky obrovská zkušenost. Je jasné, že Iommi svolil k nahrávání, až když měl v zásobě dostatek silných věcí, o kterých byl přesvědčen, že i v současnosti obstojí a vytrvají.
Věřte, že osudovost druhého singlu „Stormwatcher“ ještě není tím vrcholným burácivým momentem, co deska ve výsledku nabízí. Skvělý je totiž nejen začátek nosiče v podání těžkotonnážní suity „Over the Violent Sun“ s Landeho hlasovým běsněním, ale také omračující záhrobní valčík „Beyond The Dead“, z jehož dramatické atmosféry umocňované parádním refrénem se doslova tají dech, ale také výtečný závěr v podobě temného dvouzápřahu, jmenovitě energické jízdy „Return Of The Arbalist“ a hutné tryzny „Legacy“ vrcholící nenuceně pojatým kytarovým kouzlením. Deska působí od začátku do konce velmi uceleně a Lande je na ní fantastický, ve vypjatých pasážích velmi rozervaný, v těch tišších odhaluje pestřejší škálu emocí. Vůbec nevadí, že po skladatelské stránce se materiál zřejmě nemůže měřit s řadou vrcholných momentů Iommiho kariéry. Podstatné se jeví, že je za ním cítit odevzdání a opravdovost. Po zvukové stránce si vše zachovává ráz aktuálně pojatého tvrdého alba od legendy, co před šestapadesáti lety stála u zrodu heavy metalu. Jde o důstojný počin otce zakladatele, který si je sice vědom své cesty, ale nemá potřebu se za ní přehnaně ohlížet, naopak, v té touze - být se svou aktuální hudbou ještě jednou tady a teď - je velká síla.
| 29.10.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
