INSANIA - Neo-Noe

80%

Čeká vůbec někdo od INSANIE něco jiného, než že dostane poctivou dávku INSANIE? Brněnští matadoři mají svůj styl po letech už odladěný a zároveň se v něm cítí jako ryba ve vodě. Líbí se mi, jak dokážou každou desku zasadit do určitého vizuálně-filozofického kontextu. Tentokrát se pustili do zvěstování konce světa. Sarkasmus je ještě sarkastičtější, ostrá slova ještě ostřejší, fatalismus ještě fatálnější. A dohromady to dává velice zábavnou kolekci, která možná častěji než v minulosti místo úsměvu donutí k vážnému zamyšlení.

Stylově je INSANIA dlouhodobě pevně neukotvena. Dalo by se říct, že jsou typickou crossover kapelou. Různé formy metalu, alternativního rocku, hardcore, punku a určitě i dalších stylů, míchají absolutně bez respektu k jejich historii a bez přihlédnutí k dobrým mravům. Když si už myslíte, že šílenější to už být nemůže, tak hned další song vás vyvede z omylu. Může. Za jejich na první pohled „zábavnou“ muzikou se ale často schovávají dramata, důležitá sdělení a silné příběhy. A zejména specifická práce s českým jazykem, při kterém dokonale popírají rozšířené tvrzení, že čeština se pro tento typ muziky nehodí. Kdo umí, ten umí.

Když už jsem nakousl otázku textů, musím se přiznat, že Poly je jeden z mých oblíbených textařů. Je pro mě fascinující sledovat, jak v pravidelných intervalech dokáže ze sebe vysypat nové a nové dávky textů, které jsou tak obsáhlé, že na bookletech musí být hodně malým písmem, aby se tam vůbec vešly. Správný song musí mít alespoň tři poctivé sloky. A vždy dokáže přijít s novou inspirací. Je pravda, že náš současný svět mu nabízí podnětů víc než dost, ale jeho nevyčerpatelná síla přetavovat je do textů je skutečně obdivuhodná. A v několika slovech vystihnout něco velkého, hlubokého a důležitého je téměř nepřekonatelná. Pár příkladů za všechny. „Světa se bát nemusíš, on se musí bát tebe“ („Ironie“). „Zabít je málo, ale možná by to stačilo“ („Bude to boj, ale neboj“). „Devětkrát musí zařvat kočka a tobě stačí jenom jednou a poprvé“ („Kříž a znamení“).

Předchozí desce „Grrrotesky“ (2022) byla vyčítaná menší hitovost, nebo kvalitativní nevyváženost. Já s tím úplně nesouhlasím, každopádně „Neo-Noe“ tímhle (ani pocitově) rozhodně trpět nebude. Vybírat z ní singly není nic těžkého. Je zde více než dost jasných hitovek. Mým osobním vítězem je „Ironie“, která se v nese v „mansonovském“ duchu někde kolem alba „Holy Wood“. Syrové kytary, temné synťáky a dětský sbor v refrénu. Parádní hororová atmosféra, do které Poly zvolává „Čau lidi…“. Geniální! Skvělá je i dvoutvářná „Diktuj“, kde se z líné sloky vyloupne agresivní rapově pojatý naspeedovaný refrén. Výborný je ale i ostrý otvírák „Bude to boj, ale neboj“, který jasně nastaví náladu hned na začátku.

Zvuk nahrávky se taky povedl na výbornou. Tvrdost je přiměřená, ale není nekompromisní. O tom INSANIA nikdy primárně nebyla. Výborná produkce, propracované aranže, vyvážený zvuk, to je oč tu běží primárně. Tohle není žádná undergroundová nahrávka, spíše metalový mainstream, jestli teda něco takového u nás vůbec existuje. A myslím to jako poklonu. Pro nás platonické metláky je tohle správná konstelace. Undergroundový puristé asi budou mít výhrady, ale v této lize INSANIA nehraje už přes 20 let.

Jako obvykle musím zmínit bicí (nemůžu si pomoct, sorry jako). Rytmika je excelentní po všech stránkách. Sebejistá a pevná, dostatečně aktivní. Zvuk bicích je mimořádně povedený. Činely jsou krásně čitelné, přechody dostatečně hluboké. Breaky působí v mixu mírně vytažené do popředí, možná se mi to jen zdá, ale mě to baví maximálně. INSANIA vždy aktivně pracovala i s klávesovými plochami. Možná zase jen slyším trávu růst, ale mám pocit, jako by na „Neo-Noe“ dostaly ještě více prostoru jako obvykle. Nejen ve formě komplexních ploch, ale i menších ťukanců a frkanců, ve stylu new wave kapel osmdesátek. Můj verdikt? Výborné! Materiál s tím působí velice živě a energicky. Skvěle to doplňuje dravé kytary a dodává písničkám zajímavé textury.

Máme zde i dvě, jak je jenom nazvat, parafrázované cover verze? „Tu kytaru jsem spálil kvůli tobě“ odkazuje celkem nepokrytě k velkému hitu Václava Neckáře. „Prachy“ jestli neodhalíme podle názvu, tak úvodní riff nám rozsvítí žárovku v hlavě bezpečně. Ano, PINK FLOYD. Není to špatné, ale já radši ty rychlejší a rezké skladby s typickým rukopisem INSANIA. Třeba „Hry s ohněm“ s nezvyklým, kabátovsky pojatým sborovým refrénem, nebo do industriálu laděná „Kříž a kamení“. Baví mě i houpavé rap metalové kousky jako „Problem XXL“, která je hudebně velice hravá, a přitom zároveň civilní. V rámci kolekce měkčí kousek „Jako jakobíni“, dokonce i s relativně tradičně pojatým zpěvem, má taky silně hitový náboj.

Poly se s námi na celé kolekci opět nemaže. Nechodí kolem horké kaše a nepříjemné pravdy a fakta nám servíruje tvrdě a bez soucitu naplno. Naše iluze rozbíjí na atomy, jeho kázání je kruté a bezcitné. Když se ale zaposloucháme lépe, otevřeme svoji mysl a akceptujeme jeho poselství, můžeme v náznacích najít i cestu ven z této mizérie. Nebude nás vodit za ručičku, na to rovnou zapomeňte. Dá nám jenom naději na spasení, ale zbytek je už na nás. INSANIA se vrátila se silným a vyrovnaným materiálem, který je dostatečně stylově pestrý, zvukově moderní, a obsahově aktuální.

10.09.2026	Diskuse (0)	Tomáš