Ares77: Marrow Deep má hrozně dravý a jedovatý sound, což miluju. V některých skladbách slyším Slayer a Testament. Myslím, že se časem vrátím ke všem albům Mastodon, ale momentálně mi všechno mezi Crack the Skye a Marrow Deep přijde pomalé a mdlé, což bych předtím neřekl.

Ja som z kmeňa fanúšikov kapely, ktorý preferuje albumy Leviathan a Blood Mountain ako ich najlepšie. Neskoršia tvorba kapely je však tiež fenomenálna a vysoko kvalitná a nemám s ňou žiaden problém a taktiež chápem ich príklon k viac rockovým polohám a štruktúram piesní, ako zmysluplnú evolúciu.

Novinka je úžasné dielo. Je to extrémne silný, intenzívny, introspektívny a zúrivý trip cez vlastné osobné peklo. Názov albumu ostatne plne vyjadruje všetko o čom tento album je. Pokiaľ Hushed and Grim znamenal istý nárek nad všetkým, čo bolo stratené a tiež semienka nádeje, že sa veci zlepšia, Marrow Deep je úplne radikálny pád do hĺbky agónie a existenciálneho strádania a kladie ti otázku, čo ťa ženie dopredu, keď už z teba a toho, čo si bol, už nič neostalo.

Hudobne to je asi najviac priamy návrat ku koreňom na Bloud Mountain, aký od nich v tomto bode už asi dostaneme. Má to tú istú valivú brutalitu a psychadelický naratívny ráz pádu do kompletnej skazy a zúrivej, primitívnej snahy prežiť a nejak to všetko spracovať. Je to miestami zároveň primitívnejšie, až punkovejšie a zároveň progresívnejšie a aranžérsky sofistikovanejšie.

Skoro všetko od Mastodon sa pohybuje v rozmedzí 90-100 percent, takže obľúbené albumy sú tu skôr otázka osobnej estetiky a vkusu. Toto je však ďalšie brilantné, nápadité, extrémne konzistentné a miestami až enormne dojemné dielo.

Súhlasím s hodnotením.

Dobra deska. 70-80 🙂

Já bych ani neřekl, že s Hindsem měli Mastodon delší skladby. To platí hlavně pro Hushed and Grim, ale tam on měl ze všech alb asi nejmenší podíl. Každopádně Hinds byl, co se emocí v sólech týče, naprosto výjimečný. Já ho prostě řadím vedle kytaristů typu Gilmour. Sóla jako na The Hunter to potvrzují. A vypsal bych hromady dalších, kdybych chtěl.

Každopádně Nick Johnston je fenomenální a dělá skvělou práci v tom, že částečně replikuje Hindsův sound, ale pořád zní jako on sám. To jenom dokazuje, jak výborný kytarista to je. Jsem opravdu zvědavý na další album, na kterém se bude podílet hned od začátku.

Za mě je ten hype napříč metalovým světem oprávněný. 90% jen to hvízdne. Hromada propracovaný hudby k postupnýmu odkrývání, které zpestřují úžasné rádiové hitovky typu Snakes for Dinner :)

Pri tejto novinke žial nevidim dôvod isť nad 8/10, mozno tak 7/10 by bolo adekvatnych.

MASTODON v podstate naplnajú podobny vzorec, aky si idú dobrych 15-20 rokov, no s tym rozdielom, že na každom albume mám nejaku totálnu srdcovku, žial tu zatial NIČ. Zvuk super, napady tiež, ale je to moc dlhé a VEĽMI mi chyba tretí vokál :-(

Uvidíme po ďalších počutiach - snaď to vyrastie, snáď...

Sicky, ano, ale tady to lidem z nějakýho důvodu nevadí:-) Asi by to sedělo i na popis Avenged Sevenfold.:-) Na 80 bych se možná vyšplhal, podobný prog mám rád.

Líbí se mi to. Bohužel ve stejnou dobu vyšli Russian Circles, kteří mi můj milovaný Mastodon převálcovali svou uderností a naléhavostí... Ale to vsákne. Nahrávka je to dobrá. Klávesy mi sedí. Drsně křehky Brent mi chybí, ale tak jde čas.

Mnoho not, dlouhý songy, kapela se snaží pidlikat a kombinovat, co to jen jde a celý se to tváří hrozně velkolepě a namakaně a asi i je, ale ve výsledku mě to nebaví. Je to příliš dlouhý, úmorný a na sílu tlačený. Chybí lehkost a líbivé momenty, který by mě nutili pustit si desku opakovaně.

Super recenze na super desku. Děkuji. Já bych klidně hodnotil na 100 procent.