Boomer Space


Diskuse ke článku : THE STROKES - Reality Awaits
Vložit příspěvek
Jméno


Text příspěvku



 


 

Tomáš
25.08.2026 11:10

Myslim, ze tohle bude deska, kterou bud milujes, nebo temer nenavidis, takova jsou obecne i hodnoceni, velmi nizke vs velmi vysoke, prakticky nic uprostred

Do urcite miry chapu, ze pro nekoho to muze znit svezi, zajimave, nove. Me to ale vubec nesedlo, nemam se tam ceho chytit, je to takove nevyrazne.

A souhlasim s hodnocenim debutu. Neni to spatna deska, ale proc se stala az takovou legendou a totemem, jsem nikdy nepochopil. Za me top je druhy zarez, a slusny je i treti

 

HonzaS
24.08.2026 23:40

Zdravím autora, díky za recenzi. Strokes poslouchám už od roku 2008 a mě osobně jako muzikanta na nich baví to, že se nebojí vyvíjet. Díky tomu se občas tak trochu zatoulají mimo svůj údajný střed, ale kapely typu AC/DC, které kdysi našly dobrý recept a vaří podle něj navěky, mě nikdy nebavily. Jsem od děcka Kvíňák, takže miluju kapely, které tak trochu kašlou na očekávání a neztrácejí hravost. Hodně rigidních fanoušků už tak rigidního indie-rocku to ale u The Strokes nemůže skousnout a stále čekají na zvuk prvních dvou alb.Pro mě je přitom jejich debut Is This It? za 6/10 – právě pro určitou monotónnost zvuku i zpěvu, byť se to sakra příjemně poslouchá a mám tu desku rád. Ostatně, minulá deska New Abnormal se zvukově debutu hodně přiblížila, zároveň byla stylově o dost pestřejší.

Novinka má výborné momenty a ode mě dostává 7/10 za odvahu a čerstvost. Je to hudba, která s každým poslechem roste. Jakkoliv mám občas výhrady k produkci a kytarami se šetří, jako fanouškovi Julianova projektu The Voidz mi nová deska přijde jako velmi příjemná a přístupná věc. Je z ní cítit uvolněnost a odvaha dělat chybky, které se při spontánnějším kreativním procesu chtě nechtě dějí.

Nerozumím ale kritice „minimálního hlasového rozsahu“. Stačí si poslechnout první dvě skladby, které jsou přesným opakem – Julian tam jde z totálních bažin do úžasných výšek, pokud by tedy tohle mělo být kritériem. Silný je i závěr alba. Co se týče proklínaného autotunu, ten je na Casablancasově zpěvu asi v polovině skladeb. Někdy mi do muziky dokonce výrazově sedí, protože album řeší rozpory člověka vs. moderní technologie, AI apod. Nevnímám to jako snahu něco kamuflovat, je to zkrátka styl. Pravdou je, že tahle robotičnost mě irituje na singlu Falling Out Of Love, který se až příliš vleče a má minimální dynamiku. Záleží ale na úhlu pohledu a vkusu, jako vždy.

 


 

 

 

 

TOPlist