Tak už jsem se k novince taky propracoval a probíhá naposlouchování. Jako asi takhle, člověk se musí naprosto oprostit, že zde se studiově kouzlí naprosto brutálním způsobem. Možná ne tolik jako u posledních desek Ozzyho, ale takto prostě nezní borcí, kterým je 80+, zejména teda hlas Jaggera.
Když se od toho ale člověk odprostí a zároveň taky od naprosto hnusného obalu, tak dostane sérii opravdu dobrých písniček. Já nebyl odvázanýz z Hackney Diamonds ani v době vydání, takže tato deska je v přímém porovnání asi lepší. Nebo to bude ve finále na stejno, což je takových 7-8/10. Melodie lezou do hlavy, takový Mr. Charm je solidní "earworm".
A oceňuji, že zde není cítit silný vliv Andrewa Watta. Mám ho rád a sleduji ho už od doby, kdy začínal jako prototyp kytaristy s Hughesem v California Breed, ale možná by měl trochu zvolnit, protože už toho začíná být moc. Teď nedávno mluvil Tony Iommi, že se zvažovala nová deska Black Sabbath v klasické sestavě i s Billem a ve hře byl taky Andrew Watt, ale že z toho nic nebylo, protože Watt byl na Iommiho příliš moc, že moc tlačil na pilu. Tak bych řekl, že to přesně shrnuje situaci. Přitom on by z nich možná vykřesal něco zajímavého a nebyl by to průser jako 13, kterou jsou schopni někteří považovat za skvělou desku. Za mě jedna z nejhoršíh od Sabbath.
Zde to sice už vůbec nemá co dělat, ale když už jsem se rozepsal, tak jsem viděl u Beata rozhovor s Rick Rubinem a přesně se mi potvrdilo, proč ho nemám rád, proč je pro mě synonem zkureveného zvuku desek v novém tisíciletí a že se jeho přidaná hodnota naprosto přeceňuje. Spousta lidí řekne, že stojí za skvělými deskami, ale já už dnes tvrdím, že ty skvělé desky by vznikly i s jinými producenty a pokud by někdo cítil potřebu mít u sebe Rubina, tak jen v pozici nějakého guru nebo mentora, ale určitě ne jako člověka zodpovědného za producentskou práci. Hned po něm jsem si dal rozhovor s Nickem Raskulineczem a to je člověk od boha, to je přesně producent podle mého gusta a taky se to projevuje na jeho práci (poslední desky Rush, Alice in Chains, nejlepší období Foo Fighters a mnoho dalších). Takže alternativy k Wattovi samozřejmě jsou. Myslím si, že devíza Watta a důvod proč si ho vybírají legendarní skupiny v podstatě "za zenitem" spočívá v tom, že kromě klasického producenta je velmi nadaný kytarista a skladatel a je obklopen svým týmem, který umí desku v podstatě kohokoliv pozvednout. Koukněte na autorství a kdo nahrával nástroje na všech deskách, co dělal Watt. Neříkám, že je to dobře nebo špatně, ale je to prostě naprosto odlišný přístup od lidí, jako byl Eddie Kramer a další legendární postavy, které ten proces spíše řídili a dávali mu směřování a finální vyznění. Bob Rock ty lidi raději tak dlouho buzeroval, až ho nenáviděli, ale dostal z nich skvělý výsledek, Watt to častěji udělá za ně. A Rick Rubin si s něma zahulí a zavzpomíná na staré dobré časy :)) (to už samozřejmě zlehčuji). |
