Kdyby to někoho zajímalo, vložil jsem do databáze DR remastrů Mekong Delty a Destruction od HRR. Největší sešup je u MD- The Music of Erich Zann. https://dr.loudness-war.info/?artist=mekong+delta&album=zann

Na dnešní poměry je DR 9 skvělé, ale i tak je ten diktát hudebního průmyslu frustrující, i proto jsem tajně doufal v lepší výsledek.
Uznávám, že pro někoho kdo nechce utrácet nesmyslné částky za původní vydání, je toto dobrá alternativa, jak píše Snake jediná možná
Pěkným příkladem je King Diamond, Earache a jejich FDR edice nebo Dismember který dělal právě P.Engel.

Souhlas, kéž by všechna aktuální céda měla takový DR...to dneska kolikrát nemají ani vinyly. Pořád jde o remaster, takže nižší DR oproti originálu je víceméně samozřejmostí.

Čekal jsem, až to napíše někdo jiný, DR 9 mi taky nepřipadá jako trága. Naopak.

DavidCH: Já to neměřil a přesná čísla v databázích ještě nejsou, ale věřím ti. DR 9 sice není žádnej zázrak, ale přiznejme si, že to mohlo být i horší. Já teď točím také hlavně debut, ale v pátek mi dorazila i poslední zbývající reedice od HR Rec. "Dances Of Death (And Other Walking Shadows)". Jak už jsem zmínil, v porovnání s 2CD "The Principle Of Doubt" (Ambitions 2005) to hraje slyšitelně líp, nemluvě o zvuku, kterej leze ze Spotify. Čísla, která jsem uváděl mi našeptal CML, ale ten si je nejspíš vycucal z prstu. Zkrátka a dobře, i přes nižší dynamickej rozsah jsem se zvukem CD debutu Mekong Delta docela spokojenej. Do vinylu nejdu a lepší verzi k dispozici nemám.

Snake: Pořídil jsem remastrované vydání Mekong Delta na CD a zklamání. DR max 11 a to v jedné skladbě. Průměr DR 9. U Destruction stejná bída. Ani Patrick Engel není zárukou. Opět promarněná šance:-(

Snake: Díky za info. Vím, že Patrick Engel remasteruje na dnešní poměry skvěle. Vlastním remaster Living Death a Protector, které dělal pro HR. Nicméně v dnešní době si člověk nemůžeme být ničím jistý :-). Tím spíš potěšilo, že se drží svého standardu i u MD. Bylo by bláhové si myslet, že by dnes někdo v metalu vydal desku na CD s DR 15
Pekárek: Remastrovaný zvuk z původních pásů by byl samozřejmě pěkný. Každopádně jsem trochu unavený dnešní komprimovanou produkcí a proto s radostí vítám každý takový počin. Faktem je, že vysoký DR nemusí být nutně zárukou kvalitního zvuku.

Díky za rozbor. Fanoušci autentického zvuku by asi taky měli vědět, že ten zvuk nemusí být z původních pásů. Třeba reedice prvních Holy Moses šla z vinylu...

DavidCH: Tyhle nové remastery v databázi nejsou, ale já bych se toho zase tak nebál. První dvě CD jsem si pouštěl o víkendu (byť jen jednou) a rozhodně jsem neměl pocit, že by mi to chtělo utrhnout hlavu. Ba naopak, zesilovač jsem musel i docela "vyhulit". Mám doma profilové 2CD "The Priciple Of Doubt" (2005) s několika totožnými tracky a na něm hrajou slyšitelně hůř.

Před nákupem jsem to probíral s CML a ten na mě vyplivnul zhruba tohle: High Roller Records často spolupracují s mastery, jako Patrick W. Engel (Temple of Disharmony), který je považován za boha v restaurování starého metalového zvuku. Žádná "loudness war", ale dynamický zvuk.
Patrick W. Engel je v komunitě fanoušků vinylů a CD považován za jednoho z nejlepších inženýrů pro citlivý mastering. Jeho filozofie je:
Žádný "Loudness War": Engel se vyhýbá agresivní kompresi.
Věrnost originálu: Snaží se spíše o vyčištění a vyvážení frekvencí než o to, aby nahrávka "řvala".

Naměřené hodnoty (Dynamic Range Meter):
Album (2025 HRR Remaster)
Mekong Delta (self-titled) DR12
The Music of Erich Zann DR11
The Principle of Doubt DR11

Tady je remaster z 2007 a má polovični hodnoty co originál.
Takže bída
https://dr.loudness-war.info/album/view/13220

Nevíte někdo jaký je dynamický rozsah těchto remasterů MD?

Tvl samozřejmě Zanna... mně už z toho včerejšího zubaře asi hrabe😁

Potvrzuji Snakea. Krásně jsem si včera ulítl na jedničce a dnes sedím v podkrovní mansardě s šílenou violou Ericha Zahna.

Ještě bych doplnil, že remastery už jsou doma a nejenom, že dobře vypadají (jewel case v kartónovém obalu, tzv. slipcase), ale i hrajou. Tedy, aspoň debut, kterej mi tady zrovna duní. K těm ostatním se teprve dostanu, ale na všech pracoval Patrick W. Engel a tak by to mělo být v cajku.

Majk: Taky mi to nedalo a CD remastery z roku 2025 objednal. Přihodil jsem k nim rovněž album "The Principle of Doubt", které by mělo obsahovat bonus v podobě singlu "Toccata" (1989). Najdeš na něm alternativní verzi pecky "Interludium" a cover "Black Betty", proslavenej rockery Ram Jam. Reedice od High Roller Records se údajně drží původního dynamického rozsahu, ale ruku do ohně bych za to nedal. Uslyšíme...

CCa před vánoci jsem debut i Erich Zann koupil vinyly, nemůžu se toho nabažit, proto taky ty recenze. Novější desky jsou sice méně thrashové a více progově-melodické, ale nemají až takové kouzlo. Tohle je blouznění šílenců! Je třeba dodávat to o té správné adrese?:)

Ježíš, to jsem dlouho neslyšel. Většinou u MD jedu ty poslední, "melodičtější" desky. Ale tohle je klasika, mazec. Objednal jsem si ty nové remastery, tak uvidíme, jak to bude hrát.

Dík za pěknou recenzi, dost dobře vystihuje pocity, které z alba mám. Dnešní kapely hrajou mnohem komplikovaněji, ale ta atmosféra pomalu se loučících osmdesátek (včetně zvuku) je zkrátka nepřenosná. Mezi debutem a "The Music of Erich Zann" neslyším nějakej zásadnější rozdíl, mám je rád obě a přemýšlím, že bych je konečně zařadil do sbírky. Na trhu jsou nové remastery od High Roller Records, ale vím já, jak hrajou? Moje zkušenosti jsou takové, že čím novější remaster, tím zprasenější zvuk...

"Interludium (Begging For Mercy)" miluju, ale je to teda pořádnej ušní červ. Že jde o adaptaci melodie z Hitchcockova "Psycha" jsem netušil, ale koukám, že to píšou i na discogs. Celou suitu jsem si poslechl prostřednictvím YTB v podání "WDR Funkhausorchesteru" a je to mazec.

pre mňa, je tento album labuťou piesňou discografie spolku MEKONG DELTA, nehovorím, že všetko po ňom vzniknuté nie je dobré, len mi chýba tá pridaná hodnota, korenie, ktoré ma núti vypočuť, vychutnať si to znova ... niekedy už jeden človek rozhoduje o úspechu, myslím tým výnimočnom úspechu diela ... v tejto súvislosti ma vždy napadne PAUL GRAY, škoda ho ... Dík, STRAY