Seriál o Deftones, skvělý, to jsem tu správně😊 Díky za ty dary, Tomáši.

S Around the Fur mám vlastně jen jeden problém, a to je ten, že se ke mně deska dostala až po White Pony a trpí tak srovnáním. Na rozdíl od poníka mě nebaví od začátku do konce, jsou tu šlehy, ale i ne tak silný místa. Pořád ale skvělá deska, která má co dát i dneska. Mě třeba koňskou dávku nostalgie. A to je vlastně docela zajímavý: zatímco třeba právě White Pony je pro mě pořád docela aktuální věc, Around the Fur je plnotučně-emocionální portál do první půlky nultých let. Mikina s kapucí, srandovní kalhoty a polobůh Chino Moreno v uších člověka nese nad městem vstříc letní noci. Furt to tam je.

Asi tu budu bílá vrána, ale když to vyšlo, připadlo mi to dost hrozný. Tak jsem si to pustil s odstupem času, dost věcí jsem už s překvapením s časovým odstupem vzal na milost. Jo to furt hrozný, ten zpěv (kňourání) nedávám, a celkově na tom neshledávám nic, co by mě na muzice bavilo. Je to hrozně rozervaný a z mýho pohledu se tam toho moc zajímavýho (melodie, riffy, sóla) neděje. Zkusím to zase za 30let. :)

Poslechově jsem album zopakoval dnes a na své síle neztratilo vůbec nic. Jen bych doplnil, že po skladbě MX následuje ještě skrytý song Damone. S hodnocením bezezbytku souhlasím.

Výborně sepsané. Můj první kontakt s DEFTONES představuje také klip "My Own Summer". ten ústřední riff té skladby je velký! Následující desky mám o něco radši, ale i tak si myslím, že už zde ta kapela prokázala velkej potenciál. Poslechově zopáknu.