Gazďa: taky si myslím, že se snažíme o nějakej střízlivej náhled. Zalité sluncem, tak takové články tu po pravdě moc nenacházím.:-)


Roman eN: Ještě něco. Ono toho zajímavého v ranku hard rocku v současnosti moc nevychází. Z aktuálních a dosud nenapsaných věcí z USA mám v merku poslední MAMMOTH a pak album zpěvačky DOROTHY. Třeba posledního Roberta Planta úplně vynechám, páč se mi jeho komornější polohy sólové dráhy moc nezamlouvaj. Já si osobně myslím, že tak dobře jako teď ten web snad ještě NEJEL. Článek každej den, dřív to byly v průměru čtyři články týdně, a to chodím z práce fakt vyšťavenej - třeba dneska jsem přišel v sedm večer a to jsem tam byl v plném laufu od sedmi ráno. Zkrátka ždímu to nadoraz a jsem rád, že tu ti ostatní kluci zůstávaj hodně aktivní. Já sám bych dnes tři/čtyři články týdně už nedal. Dost se toho změnilo v podmínkách realizace textů - musím hodně kombinovat s časovým harmonogramem a využívat každou volnou dvacetiminutovku. Nestěžuju si, web je tam, kde jsem chtěl - v nasazení, v intenzitě, v plném laufu, potit krev a mít akre, to je přesně ono, psát jeden článek měsíčně a tvářit se jako elita, to bych fakt nechtěl. Kecy nepřátel o textech vytahaných z fuseklí NEBERU, je v nich totiž víc šťávy než nějaké suché a dlouze připravované disertační práci. Rvu se s tím každý den!:-)

PS: Tvá obava z příklonu k univerzálním médiím typu Headliner je lichá.

Já nemyslím, že píšeme fandovsky. Píšem o tom, co nás baví, ptože na to, co nebaví, není většinou čas. Ale snažíme se to popsat střízlivě, žádné nadšené juchání, když si to interpret nezaslouší...

Roman eN: Vynikající příspěvek, děkuji. Vyloženě brutální metalové styly mne nikdy nenaplňovaly nadšením, občas nějakej výplach neuškodí, ale vybírám si, většinou old-school a ne moc tech. Nefandovské recenze mám rovněž rád, vlastně se v jejich intencích snažím působit i u vyloženě svých oblíbených kapel. Recenze zalité sluncem mně vadí u věcí, kterým jsem nikdy nepřišel na chuť :-) a u novodobé české scény, ale když se někdo koupe v euforii při popisu alba Heaven and Hell od BLACK SABBATH, tak jsem schopen spokojeně vrnět a přikyvovat.:-)

Nefandovske recence jsou docela problem - ani ne tak kvuli jesitnym fanouskum, ktery kritiku obcas berou hodne osobne, jako spiskvuli casu. Nemame ho dost na plytvani na kapely a alba, ktera nas nebavi. Ale chapu co tim myslis. Me se treba proto libi format multirecenzi, kdy nekolik lidi hodnoti (kratce samozrejme) jednu desku, a je krasne videt rozdil mezi fandou nebo nezaujatym clovekem. Tady to zatim delaji kluci u koncertu, a taky se tam nekdy potkavaji nekdy uplne rozchazeji v hodnoceni.

Reaguji na předchozí ohledně šíře záběru a co mi chybí. Akceptuji, že je omezený počet pisatelů a každý má rád něco trochu jiného. Já si párkrát za týden otevřu Váš web a vyzobám si to, co mě zajímá. Někdy na něco narazím, jindy ne. Asi mám obecně podobný vkus jako Stray, kvůli tomu jsem tyhle stránky začal sledovat. Nemiluju brutální metal, proto jsem i omezil své návštěvy na Metalopolis. Je mi jasné, že nejen melodickým metalem je živ člověk a občas se nechám inspirovat i jinak. Asi nemám smysl pro core či extrémní prog, to už je dáno mým věkem a zkušeností. Ale objevil jsem díky Vám třeba Threshold. Co mi chybí? To je těžká otázka. Máte docela široký záběr, ale třeba by se mi líbil recenzentský seriál o nějaké "zasloužilé" české kapele, ať už z oblasti metalu nebo tvrdého rocku. A možná taky "nefandovské" recenze z ranku melodického metalu, kdy nebude všechno zalito sluncem, ale které budou více kritické. Děkuji za možnost se vyjádřit.

Ja Romanovi rozumim. Mne by se taky vlastne vic libilo, kdybychom tu meli vic toho metalu. Jenze to proste narazi na to, ze to dela v tuhle chvili banda ctyr fandu po praci. Ja bych mimochodem rad psal vic recek, ale miluju chodit na koncerty a pak to proste nejde nenapsat 🙂. Holt analyza, Romane, dobra, ale chtelo by to reseni. Pisalci, hlašte se… (ja bych napsal i tu Katy Perry, ale na koncerte jsem nebyl…)

Za mě je OK, že tady ten report z koncertu je. Předpokládám, že spousta zdejších čtenářů ROXETTE minimálně zná, i když je třeba neposlouchá. To já je poslouchám, resp. poslouchal jsem je hodně a často. Mám - dle mého - pět stěžejních desek vydaných v letech 1988 - 1999, a samozřejmě jejich best offku z roku 1995 - Dont Bore Us, Get to the Chorus!

Tomáš: Přesně. O téhle hudbě tu píše spousta jiných stránek. A potřeba přizpůsobovat se těmhle "břitvím chutím" není v našem plánu. Nikdy nebyla.

Roman eN: Co konkrétně ti tady chybí?

Metalovy extrem tady asi fakt moc neni, na druhou stranu na to tady jsou specializovane jine domaci weby.

Co je uz komercni a za hranou se tezko urcuje. Pro nekoho mozna Roxette, pro nekoho Rybicky 48. Kate Perry asi tady nikdo psat fakt nebude, zbytek je na vkusu kazdeho. Kdyz se trefime s nejakou zajimavou kapelkou, tak nas to urcite jen potesi.

Roman eN: Tu obavu bych neměl. Já osobně poslouchám, sleduji a píšu pořád o úplně stejné hudbě jako v době, kdy tyhle stránky začaly. Posouvá se trochu stylovej záběr, kdy to jde od extrému k nemetalovým rockovým směrům, ale to je způsobeno jen obměnou pisatelského kádru a vkusem nových přispěvatelů. Chceme samozřejmě rozšířit pisatelskej tým, ale ne každej je na to dělanej - někdo na to nemá, někdo si naopak dává záležet na svém prostoru BEZ HRANIC, někdo mě sere už z prvního plánu. Ve výsledku nikomu nenakazuju, o čem by měl psát, když přijde punkáč, ať píše o punku, hlavně ať píše dobře. Chybí tu někdo na metalovej extrém, a tak je tu z tohoto ranku bohužel míň článků než kdykoliv před tím, ale nejedná se o můj úmysl či záměr.

To Tomáš: dobře, samozřejmě to nemusím číst. Ale mi jde o to, že bych si osobně nepřál, aby se tento web stal kopírkou webů jako Headliner apod., které komentují pop scénu a kde se co šustne na koncertech a nevěnují se tomu speciálnímu, co je jim vlastní. Myslím si totiž, že tento web je svým způsobem unikátní, komentuje hudbu, kterou mám rád a mám dojem, že se to tu čímdál víc rozmělňuje a míří na čímdál víc směrů mimo původní obor. Ale je to můj názor, uznávám, že to můžete vidět jinak.

Pritom staci, kdyz se mi Roxette nelibi, to necist...

Hranice? No nevím, pořád si myslím, že to má nějakej pevnej směr. Před pár lety mě tu nějaký srábci myli hlavu, že to držím moc pevnou rukou.:) Podle mne se nikdy nejde zavděčit všem. Gazďa měl chuť na ROXETTE, tak si je napsal, je tu i asi pět článků z ranku vážné hudby, mě to nijak neuráží, když vím, že sám píšu hlavně o rocku metalu a mám daný záběr.

Ahoj. Sleduju tyhle stránky dlouho a za poslední roky se hodně žánrově posunuly.
Od původně hardrockového a metalového obsahu, přes záběr progu, všech těch corů a rocku jako takového až k Roxette. Roxette? To už budete fakt psát o všem, včetně Katty Perry a podobných? Nechtělo by to stanovit si trochu hranice?

V časech "Joyride" už jsem sakra věděl, kdo jsou ROXETTE, páč to bylo v každé porevoluční hitparádě, ale chci zmínit svůj první moment setkání s jejich hudbou. Jde o takovej ten banální moment, na kterej vlivem okolností člověk nezapomene.

Šlo o song "The Look". Někdy na jaře 1989, poslední rok základní školy. CCa 7 měsíců do Sametu. Nově otevřenej kulturák (Dům hrůzy u Radbůzy), na svou dobu moderní budova, která však dnes již nestojí. Místo vyučování, hromadná rozlučka všech osmáků v Plzni se základní školou, součástí které byl nějakej kulturní program, nevím jestli tam zpíval Dalibor Janda a jiní, ale určitě vím, že tam asi dva songy zapěl Karel Gott a byla tam nějaká módní přehlídka, ke které byl jedním z hudebních doprovodů právě song "The Look", tehdy jsem vůbec nevěděl, o jakou jde kapelu, ale dejchlo na mne z toho něco moderního, co tu nebylo vůbec k slyšení, ten tvrdej elektro beat a kytarovej zvuk, působilo to dost cool! Metal jsem v té době poslouchal asi teprve rok (nejvíc asi ARAKAIN), zorientovával jsem se.:-) Pamatuju, jak jsme tam potom při té následné volné zábavě chodili po patrech a okukuvali na diskoškách v postraních menších sálech holky, já asi v nějaké džísce, a jeden pozdější spolužák, shodli jsme se že nastupujeme do stejný třídy na průmyslovce, při totožném songu, kterej tam zazněl mezi všema těma dobovejma hitama od Teamu, Turba nebo Michala Davida, pravil na "The Look", a ta věta mě uvízla v paměti, až se tomu musím smát - řekl "TO JE TVRDÝ DISCO!" :-) Mě ta hláška přišla srandovní už ted, zvlášť pak v kontextu pozdější doby, kdy dotyčný v raných devadesátkách furt vymetal takový ty echt veksluňský diskošky, třeba Baccardi na košuteckym jezírku a pořád tam někoho tahal s tím, že tam "jsou super holky a uprostřed sálu tam maj vodotrysk" :-)) Haha, vodotrysk! S hipíkem, se kterým jsem seděl v lavici a naučil mne poslouchat THE DOORS, SABBATY a ZEPELÍNY jsme se tomu vždycky smáli. "Prej vodotrysk!":-)

Jak Tome, píšeš, meli vždycky hardrockové, místy až metalové kytary. Ne celou píseň a bylo to zjemněno tím zvukem, ale na chvíli - pri nejake vyhravce nebo krátkém sólu ten metal vyplul na povrch. Inu, Švédové. Chtěl jsem to dát i do textu, ale pak mi to doplulo nakonec a já na to mezitím zapomnel. Takže jsem rád, žes to vyzdvihnul. Good point 🙂

Jj, paráda. Joyride jsem si nedávno koupil v bazáči a někam založil, snad na něj dojde.

I když MI ROXETTE lítali na začátku devadesátek kolem hlavy pořád a měli spousty hitů, nikdy jsem je neměl ve sbírce a ani na nahrané kazetě. Nevím. Přišlo mě to jako "Největší kapela na světě pro lidi, co se o populární hudbu moc nezajímaj".:-) Za report jsem rád.

Je zajímavé, že v devadesátkách jsem neměl žádné jejich album, i když jsem je měl hodně rád. Když jsem si je nedávno stáhnul, byl jsem překvapen, jak moc hitů vlastně měli. A pak i tím, že přesto že jsou řazeni do kategorie pop-rock, jak ostré kytary v té době používali. Jasně, melodie to zjemňovali, ale když se zaměříme jen na kytary samotné, ty jdou často do tvrdě rockového, někdy až metalového výraziva.

Marie, jak píšeš, byla tak výrazná, unikátní, že je prakticky nenahraditelná. A to určitě ví i Pierre, a proto to ani nezkoušel, a vybral se jinou cestou. Každopádně zaplněná O2 Aréna jasně dokazuje, jakou legendou kapela pořád je.

To bych tady teda nečekal. Ale paráda. Look Sharp a hlavně Joyride jsou milníky mého dospívání. O prázdninách 92 jsem si to pouštěl každej den minimálně jednou. Top produkce a samé hitovky. Nic jinýho od nich nemám a ani nechci. Dokonce se dle těchto CDs nastavoval offset v Exact Audio Copy, kdo v tom někdy ripoval cédéčka.
Včera jsem zrovna na YT pouštěl Joyride z Prahy a taky mi to přišlo blbý a ten nenažranej sobeckej exhibující kytarista to zkurvil. Dik za recku.