Nemuzu rict, ze to pro me bylo zklamani, protoze po Halo jsem si rikal, ze to muze jit na obe strany. Chtelo by to nejaky impulz, trochu se nakopnout. A skladatelsky taky ťakovi sterilni AI Amorphis. Libi se mi jedna mozna dve veci, zbytek vznesena nuda. Na Halo toho bylo vic. Souhlas se Svarecem, ze od Cloudu a Queen to je sešup, krotkosti i skladatelstvim. Nevim, proc uz k tomu vubec nepousteji Laineho, i Octoploid mi prijde lepsi. Podle me by zkloubeni octoploidu a dnesnich amorphis mohlo dat ten impulz.

Svářeč: Díky za skvělý podnětný koment.

Jen bych doplnil, že na této desce složil většinu materiálu právě klávesák Santeri Kallio. Esa Holopainen složil jen Dancing Shadow, Lantern a Despair. Byť je celý tvůrčí proces nepochybně složitější, tak pro dlouholetého fanouška Amorphis je rukopis jednotlivých hlavních skladatelů v daných skladbách jasně patrný. Např. Dancing Shadow vysloveně působí jako by vypadla z nedávné Holopánovi sólovky

Stejně jako Halo je to u mě za 70 %. Kompetentně napsaná a nahraná deska, jednotlivě jsou všechny písně vynikající, ale jako celek to působí až moc bezpečně a na poměry Amorphis neoriginálně. Začíná být patrná recyklace motivů, např. ve Fog to Fog je jasně slyšet dávná pecka From the Heaven of My Heart, The Circle je zase takový amalgám The Bee a Wrong Direction. The Strange připomíná dobu Eclipse a Silent Waters. Po vynikajících a do značné míry odvážných Under the Red Cloud a Queen of Time je poznat, že kapela zestárla a zpohodlněla, už nechce riskovat s nějakými většími experimenty.

1. Díky za upozornění, opraveno, občas už jedu jako automat bez ověřování :-)

2. Tuonela je mým nejoblíbenějším albem, na druhém místě mám Under The Red Cloud.

3. Za nejpevnější souvislé období vnímám až to s Joutsenem.

4. K AMORPHIS jsem se dostával se zpožděním, v průběhu devadesátek jsem poslechl vždy coby novinky první tři alba (92,94,96) a vždy konstatoval, že to není pro mne, Tuonelu jsem si sehnal až někdy okolo roku 2003 a zarezonovala hned! nemám tam ten základ odžití jako třeba u W.A.S.P., je to pro mne území "jiných".

Fajn recenzia, iba: "stejně jako albové perly novodobější etapy jejich kariéry - „Eclipse“, „Raging Waters“ - asi mal autor na mysli "Silent Waters".
Mne sa tých posledných 20 rokov ich kariéry dosť zlieva do kopy. Áno, lepší spevák, áno - vyzretejší hudobníci, možno posun zvuku (aj keď ten mali dosť výrazný už na Tuonela či Am Universum), ale keby som poprehadzoval jednotlivé skladby z toho obdobia na rôzne ich albumy, tak trebárs nejaká skladba z Eclipse môže byť kľudne zameniteľná s nejakou vecou napr. z Halo a ani by som si žiaden posun , progres, nejaký vývin vlastne nevšimol - pokiaľ ich hudobnú dráhu nemám dostatočne "v sebe".
Zato debut - Tales - Elegy, Tuonela, Am Universum, Far, aj ten Eclipse (tam prišli s dosť výraznou obmenou štýlu) - to všetko zakaždým dosť výrazný posun vo viacerých aspektoch ich tvorby, dá sa povedať. Potom je to o tom istom stále, netvrdím, že je to nepočúvateľné, len to ich staršie obdobie pre mňa osobne znamená proste viac.
Novinku ešte nemám napočúvanú, ale z ukážok mi príde fajn.