Jo, vidím to vlastně stejně jako recenze, jen těch procent bych se nebál dát i víc. Ten majestátně ponurý začátek Serpent on the Cross je přesně to, co mám na Paradise Lost rád. Tahle deska přináši pro mě celkem optimální kombinaci tvrdosti a melodií. Já je přestal poslouchat, když se změnili v klon Depeche Mode, k těm deskám asi nikdy cestu nenajdu, ale tohle mě moc baví. A za ten zvuk teda klobouček, je vidět, že i v dnešní digitální době to jde.

Nie je to úplne na prvé počutie…ale po krátkom čase sa album úžasne otvorí a ukáže svoje kvality…plusom je výborný zvuk…90%

Jsem naprosto spokojen s novinkou. Je taková, jakou jsem očekával a doufal, že minimálně bude. Tyhle zavedené kapely už nepotřebují sobě ani jiným nic dokazovat a zbytečně experimentovat. Mladistvý zápal a odvaha jsou ty tam a něco podobného dokazuje i nový singl Kreator. Letos očekávám veliké KO od Coroner. To bude comeback desetiletí. Vetterli polotovar neumí a ani nevypustí.

Lay A Wreath Upon The World je parádní kousek, donutilo mně to oprášit celou diskografii. PL mají každopádně své místo v historii zajištěné. Série alb od Gothic po Host je jeden velký triumfální pochod. Banda, která mně kdysi spolu s Tiamat uvedla do hájemství doom metalu.

Za mě fantastická deska, když se jí věnuje dostatek času. Od Tragic Idol pro mě jednoznačně nejlepší, 90%. Hlavně parádní zvuk a některé sklady na hranici geniality (Salvation, Savage Days, Lay A Wreath Upom The World).

Po prvním poslechu jsem to měl jak s Obsidian, který po slibným začátku začal po pár skladbách nudit, ale vyrostlo to. A jsem za to rád, nerad bych odepsal své další veleoblíbence.

Já jsem celkem OK i s dvojkou The Plague Within / Medusa, kde ale postrádám takovou "civilní osudovost" v textech a hudbě, kterou nahradila zčásti soft morbidita ( nic proti ale na blood, bones, grave apod. mám jiné kapely). Na Ascension je +/- vše - Komplexní album PL v tomhle mileniu - 80%.