Podle mne byl Hughes na absolutním dně v poslední třetině osmdesátých let. ještě na desce Hughes/Thrall z roku 1982 byl vcelku ve formě (mimochodem vynikající AOR deska), ta pravá temnota nastala o dva roky dýl a trvala asi šest let, při nahrávání zpěvu na druhou sólovku Johna Noruma v roce 1992 už byl z nejhoršího venku, stejně tak během vlastní sólovky Blues z totožného roku.

Koncem 80s už s ním moc nikdo nechtěl spolupracovat. Když dělal s Moorem Run For Cover, už to údajně bylo na hraně. Legendy vypráví, že mu nejvíc pomohl David Coverdale, tím že ho začátkem 90s u sebe doma nechal bydlet, než se dostane z toho nejhoršího včetně finanční podpory. Myslim, že v 94 uz vydal tu solovku From Now On jako zcela vyléčený.
Pokud nějaký Hughes nerd ma košatější a komplexnější verzi, rád si jí přečtu.
Recenzi jsem ještě nečetl, protože desku jsem zatím ani nerozbalil.

Tak jsem se spletl, koukám, že osmdesátky byly pro Glenna ještě náročnější...Zajímavá story

https://www.loudersound.com/features/deep-purple-glenn-hughes-five-kilos-cocainee

Glenn je dneska ve skvělé formě a jeho aktivita je neuvěřitelná, kdo by to byl řekl, po těch zdrogovaných sedmdesátkách. Ian Paice kdysi řekl: "Největším nepřítelem Glenna byl vždycky Glenn." To už dávno neplatí :)