IMBOLC FEST 3. - Praha, Modrá Vopice, 21. února 2026

Sobotní večer si o takovou akci přímo říkal. Zatímco žánrové hvězdy byly konzumovány v Křižíkově pavilonu, černá srdce bila v Modré Vopici. Měl jsem čas i energii, tak jsem vyrazil. Pod hlavičkou třetího ročníku Imbolc Festu (pořadatelům děkuji za stylovou placku!:-)) vystoupily čtyři pražské blackmetalové spolky a jedni brněnští hosté v podobě temných DEPTHS ABOVE. Vzhledem ke shora uvedené konkurenční akci jsem spoléhal na nižší návštěvnost. Svou účastí jsem ovšem nikoho nespasil, natož abych si užíval intimní zóny. Lidí totiž přišlo nemálo. Dost na to, aby měly všechny zúčastněné kapely slušnou až vynikající odezvu.

Akci zahájili již zmínění DEPTHS ABOVE. Dotyční mají na kontě stále jen respektovaný debut „Ex Nihilo“, jehož existenci jsem zaregistroval, nicméně dosud neměl čas se mu věnovat důsledněji. Živě se každopádně prezentovali nonkonformní a dost pocitovou produkcí ukotvenou v řadě odstínů černé. Prostory klubu ovládla specifická magie a tíha zvoucí k výhledu do propastí, kam by člověk ve vlastním zájmu moc nahlížet neměl. Pódiu dominoval charismaticky zpívající kytarista Vama Marga, který svým výkonem v podstatě předznamenal kvality dalších zpěváků, kteří se co do nasazení rozhodně nenechali zahanbit. Jak široké instrumentální plochy, tak bestiální vokály navodily hypnotizující atmosféru, která by se dala krájet.

Zvuk ušel, což se týkalo i dalších kapel. Ve Vopici jsem zažil lepší, ale i horší. Možná by šlo – řečeno čistě subjektivně – někdy kapánek ubrat a v nějakých drobnostech přidat. V rámci kytarových tandemů panovala decentní nerovnováha, což byla škoda. To podstatné každopádně nezaniklo, sound plně respektoval něco jako undergroundovou tradici. Jeho syrovost mi dělala opravdu dobře. Podobně naturální až niterný zvuk na Výstavišti určitě nezažili. Ačkoliv každá z vystupujících skupin přinášela trochu jiný black a jinou úroveň řemesla, díky vynikající dramaturgii a víc než stoprocentnímu nasazení hudebníků večer citelně gradoval, striktněji řečeno, nespadl mu řetěz. Před NAURRAKAR jsem bohužel musel odejít, nicméně předpokládám, že předvedli peklo, ostatně dnes v Klubovně bude možné danou absenci ještě napravit.:-)

Po zhmotněné temnotě následovalo odlehčení s INFERNAL CULT. Solidní atmosférický black s plejádou středních temp, ve kterých se dalo výborně pařit, obohatili o dobrou show. Na deskách one man band producenta Martjerna se na pódiu rozrostl o našláplý kvartet hudebníků. Společně pak podali strhující výkon, který publikum adekvátně ocenilo. Být Matjernem asi bych se vážně zamyslel nad tím, zda takový potenciál nevyužít stabilněji a možná i ve studiu. Ukočírovat ansámbl plný podobných nadšenců nemusí být snadné, nicméně pocitově by mohl získat jeho materiál na síle, kterou autonomní úsilí ve studiu nikdy nenabídne.

Jako třetí v pořadí nastoupila KATARZE. Aktuální album „Kraj, půda, krev“, mimochodem vyhotovené (i) v nádherné CD limitce, odkazuje k přírodně-mýtickému pojetí metalové černoty. Žádná romantická selanka se však nekonala. Proti byl zejména zpěvák Shaman, jehož skřehot byl ostrý jak břitva, a nekompromisní řezník za bicími Kolobos. Sympatický pagan black v nekompromisním syrovém podání bavil po celou dobu. Na show si už kdovíjak nepotrpím, kosti a pořádné hřeby však ještě ocenit dokážu. Shaman prováděl mocný rituál, ostatní ho výtečně podporovali. Ještě pár minut a člověk by začal věřit na přítomnost lesních démonů i v postindustriální Vopici. Za zmínku určitě stojí fakt, že pro baskytaristku Rawenii se jednalo už o druhé vystoupení.

Rawenia však nebyla jedinou ženou, která rozezněla svůj nástroj v INFERNAL CULT a následně vystoupila ještě se svou další kapelou. Obdobně si počínala i Maania. V případě SUKKHU však odložila kytaru a chopila se mikrofonu. Nutno podotknout, že na sebe strhávala pozornost už vedle Matjerna a zdaleka nešlo jen o krvavou „polevu“ jejího outfitu. Dotyčná black metalem zřejmě opravdu žije, a to v modu jakési duchovní symbiózy. Navíc má skvělý hlas a dost uvěřitelný projev. Pro obě již tak dost šlapající formace tudíž představuje, jak bych to jen řekl, požehnání?:-) Uvedené se na každý pád projevuje velkou energií, kterou kolem sebe šíří. Na postu frontwoman jsme se pak v tomto směru dostali ještě o řád dále. Přímočařejší materiál SUKKHU, dobře zahraný a efektně čechraný Silenthellovými tympány, neměl tudíž v živém provedení chybu. Pod pódiem zavládlo nadšení a já jen spokojeně zíral na čtvrtý vrchol večera. Jejich studiovou dvojku „Self-Exorcism“ z loňského roku dodatečně určitě doporučuji. Pro fanoušky asfaltu dodávám, že u Epidemie vyšla i jako nádherný vinyl.

Po VOLUPTAS další, vyloženě pozitivní setkání s pražskou blackmetalovou scénou. Nemám k tomu moc co dodat, výborně jsem se bavil a navzdory veškeré temnotě, depresi i negaci hlásím dobité baterky. Skvělá akce!