HYPNOS, PANDEMIA, BOHEMYST - České Budějovice, MC Fabrika, 3.dubna 2026

Varování - tenhle report je velmi strayovský! Kdo není přiznivcem podobného pojetí, nechť raději nečte, děkuji.:-) 

Už vidím ty otazníky nad obličeji čtenářů našeho webu doplněné větou: „Tak tebe bych na podobné akci tedy nečekal.“ :-) Chápu, asi nejsem prototypem nekompromisního fanouška extrémního metalu. Protože se jednalo o první den čtyřdenního volna a HYPNOS jsem v Plzni v posledních letech již několikrát vynechal, a taktéž zbylé dvě kapely - PANDEMIA a BOHEMYST - jsem naživo dosud nikdy neviděl, navíc když v rámci posledních let maji obě na svém kontě opravdu zdařilou desku, rozhodl jsem se tedy vyrazit na akci do města, které má pro mne specifické kouzlo. Dost možná se tomu říká Genius loci. Před cestou na Šumavu byl tak den v Budějovicích žádaným spestřením.

Ne, Divadlo Pod Lampou ještě nemám zakázané, i když co ještě není, brzy může být. :-) Nechci zde nikomu tlačit do hlavy rozumy, že je občas dobré vyrazit na koncert do jiného krajského města, než je to mé domovské. Plzeň. Obšírný strayovský úvod zahajme tedy otázkou, co si tak člověk vybaví, když se řekne České Budějovice? Jasně, každý jedinec to má s odpovědí určitě jinak. V mém případě by se za jiných okolností dalo mluvit o krásném rozlehlém náměstí s kašnou a o starobylých uličkách s podloubími, které tohle náměstí obklopují. Někde v tomto centru jsem si kdysi koncem devadesátých let dal v jedné z restaurací (v rámci jednoho dopředu rozplánovaného, skupinového týdenního cyklovýletu z Plzně na Lipno a zpět) jídlo, nad kterým by dnes leckomu vstávaly vlasy hrůzou – kuřecí plátek se sýrem a broskví a k tomu hranolky s tatarkou, tehdejší vrchol gastronomie! :-) Také zážitek, no ne? Mohl bych dál rovněž mluvit o místním Budvárku, jehož vkusně nasládlá chuť jej řadí do zcela jiné odrůdy piv, než je to naše plzeňské. A protože v Plzni není jediná hospoda s Budvarem, určitě ochutnávkou místního Kroužku jednou za pár let nepohrdnu. Samozřejmě bych v článku mohl také zmínit místní hokejový klub Motor, kterému jsem kdysi, řekl bych že hodně dávno, v době kdy zde hráli Lála, Suchánek nebo Caldr, docela fandil. Pro mne je však tou nejvýraznější životní vzpomínkou na České Budějovice můj úplně první výlet do tohoto města, který se odehrál v létě roku 1985, kdy jsem se v deseti letech nechtěně stal, v rámci letního tábora, jež měl základnu v Týně nad Vltavou, přímým účastníkem havárie autobusu plného dětí, jehož řidič, dost možná tehdy vizuálně připomínající upoceného a brunátného příslušníka Lidových milic, nás dokázal jen několik kilometrů před hranicí krajského města položit na pravý bok, do pangejtu lemujícího jinak zcela rovnou silnici ze severu. Koho by taky napadlo pozvolna objíždět před náma stojící vozidlo zprava? Naštěstí se tehdy nikomu nic nestalo, náš autobus opravdu nejel příliš rychle, a tak jsme se oklepali, sesbírali a vyrazili náhradní dopravou vstříc největšímu jihočeskému městu. A aby vše bylo kompletní a s náznakem určité synchronicity, tak pokud si dobře vzpomínám na Brunovy skvělé knižní paměti, frontman naší dnes asi nejznámější existující deathmetalové grupy HYPNOS absolvoval základní vojenskou službu v druhé polovině osmdesátých let právě víte kde? No přece v Týně nad Vltavou. 

Ještě strpení, já vím že je to až moc strayovské, ale metal zatím může počkat. Pokud máte rádi temnotu a paranormální jevy, zajeďte si do Branišovského lesa, tzv. Boru, je to hned za místní konečnou MHD na okraji sídliště Máj, zhruba 3 km západně od centra Českých Budějovic. Onehdy, když jsem zde byl poprvé, se MI tam v lednu 2020 při chůzi vyloženě podlamovaly kolena, jak jsem byl z té atmošky nesvůj. Zimní les byl tehdy až nepřirozeně tichý a sálala z něho dokonalá staroba (ne taková ta stoletá, kterou oplývají jiné lesy u nás, ale starší... tisíciletá, milionletá... bylo tam něco, co zachází dál a hloubš):-), celou dobu naprosté ticho, jen asi v průběhu stometrového úseku poblíž nechvalně proslulých Božích muk začaly v holých korunách stromů z ničeho nic rejdit ptáci (Co tam najednou v lednu dělalo hejno opeřenců, netuším. Navíc řádili jak smyslů zbavený...) a chvíli mě přišlo, jakoby se vzduch mezi kmeny  hýbal. Letos, během druhé návštěvy tohoto místa v pátek 3.dubna 2026, mohlo být jen krátce po poledni, jsem zde nic podobně zvláštního nezaznamenal, ptáčci souvisle štěpetali, pejskaři se procházeli a vše působilo na těch pěti kilometrech, které jsem tam křížem krážem procházkovou chůzí obešel, docela idylicky. Docela. Kdo se bojí, musí tedy kam? Správně, nejen na deathmetalový koncert, ale také DO LESA!:-)

                 ...  K vlčí jámě  ...

                ... zde byly vibrace nejsilnější  ...    

              ...   místní Řbitov zvířátek  ...

Přejděme konečně k akci. Místní hudební klub Fabrika na mne dělá dojem sympatického místa, kde se rád člověk zdrží, protože na rozdíl od Lampy, která působí jako úzký, tmavý a svou atmosférou chladný protiatomový kryt s vysokým stropem, je tady prostě útulněji, a navíc je zde možnost posezení i na přilehlém prostorném dvoře. Fabrika je rovněž velmi dobře situovaná v polovině cesty mezi budějovickým nádražím a centrem města, takže má návštěvník dorazivší odjinud prakticky všude blízko. I vzhledem k mému následnému třídennímu pobytu na Šumavě, byla tak návštěva páteční metalové akce ve „městě, kde by chtěl žít každý“ jasnou volbou.

Jihočeská pětice BOHEMYST nastoupila na pódium krátce před osmou hodinou a vůbec se nerozpakovala do nás nahrnout hromadu vysoce kvalitního black metalu, tu a tam obohaceného nějakým tím smrťáckým kořením. Za mne ozdoba tuzemské tvrdě metalové scény posledních let. Bylo poznat, že kapela má ve svém středu znamenité muzikanty v čele s bicmanem Honzou Kapákem, protože skladby z dosud jediného alba „Čerň a smrt“ v živém provedení nic neztratily ze svého charismatu. Perfektně vyvážený, plný, průrazný a čistý zvuk, ve kterém posluchač slyšel prakticky každý detail, bych v až takové míře nečekal, ale stalo se a návštěvník dostal opravdu výbornou porci metalového extrému, která dělala názvu debutu této kapely opravdu čest. Výborný výkon předvedl rovněž frontman kapely Radek Popel, který plnil svou úlohu hlavního magnetu beze zbytku a bylo tak jedno, zdali zrovna prostorem zněla mardukální smršť „Co nelze zapomenout“ nebo se kapela brodila neprostupnou bažinou zhudebnělého zmaru v podobě pomalejšího hutného songu „Na umrlčích prknech“. BOHEMYST každopádně dokonale prodali potenciál své albové prvotiny a kromě v ní obsažených skladeb zahráli i jednu položku připravovanou pro albového následovníka. Za mne výborný výstup.

Západočeská PANDEMIA nepřichází s alby zrovna často, vždyť jejich poslední a předposlední placku od sebe dělí celá dekáda, ale když se tak nakonec stane, může se jednat pro příznivce pravověrného death metalu o stěžejní událost na tuzemské scéně. Přesně to se stalo minulý rok, kdy personálně zrekonstruovaná čtveřice, seskupená okolo baskytaristy a posledního z původních členů Jardy Friedricha, udeřila s opravdu špičkovým albem „Darkened Devotion“ vydaným u stáje Hammerheart Records. Tento materiál sebou nese všechny potřebné atributy zručně zhotoveného metalového extrému a jeho převedením na koncertní pódia PANDEMIA získává jistě další plusové body. Techničtěji orientovaná hudba má, dle mého, v sobě cosi z žánrového pojetí třeba takových Amíků HATE ETERNAL, ale samozřejmě nejenom jich, což je dost možná také zásluhou nově příchozích hudebníků. Dva ze tří do sestavy přišli z řad kapely CUTTERED FLESH, jmenovitě mám na mysli bubeníka Jakuba Bayera a vokalistu a growlera Jirku Krše. Dost pravděpodobně stěžejní se pro vyznění nové PANDEMIE stal návrat kytaristy Alexe Marka, jehož úlohu neopakovatelného riffmistra šlo vypozorovat i v rámci pátečního setu prostřednictvím neoblomné nařezanosti. Kapela do stovky příchozích tak vypustila nahuštěnou sadu poctivého deathmetalového nářezu, který doslova trhal hlavy.

Od hlavní kapely večera HYPNOS to byl ve Fabrice klasický koncertní průřez s většinovým příklonem k jejich novější tvorbě, kterou reprezentují obě havraní alba – více experimentální „The Whitecrow“ a především pak ta úplně poslední a tvrdší „The Blackcrow“. Už je to vážně šest let, co tahle stálice tuzemské metalové scény vypustila nový materiál, pauza je to dlouhá, ale soudě dle Brunových slov bychom se nových skladeb měli v horizontu jednoho roku opravdu dočkat. Co se mě týče, potěšilo zařazení jedné položky z podceňovaného, avšak dle mého velmi kvalitního alba „Rabble Manifesto“ z roku 2005. Z ostatních skladeb mě v hlavě uvízla klasika pozdní etapy „Liquid Sands“, z té historické pak titulní věc z jedničky „In Blood We Trust“. Je stále poznat, že si v aktuální sestavě kapela našla jakousi nepsanou rovnováhu, takže zůstává i mimo studiové aktivity koncertně činnou jednotkou, ze které sálá klid a dobré rozpoložení. Byl jsem překvapen, když Bruno oznámil, že v Budějovicích HYPNOS takřka dekádu nehráli a konkrétně v klubu Fabrika vlastně nikdy. Ve výsledku šlo o solidní deathmetalový set, který proběhl tak, jak měl, a osobně si myslím, že ta stovka příchozích odcházela v podstatě spokojená. Nasazení kapely bylo na slušné úrovni a i zvukové parametry odpovídaly popřední žánrové jistotě. V dobrém rozpoložení se tak ještě před půlnocí přesouvám na hotel a dodatečně přeji všem třem účinkujícím mnoho zdaru do další tvorby, tohle byl zkrátka profilov večer kvalitního tuzemského kovu v jeho extrémnějších formách.