HANSEN - Born With A Hammer

70%

Fakt, že Kai Hansen už dávno sestoupil ze svého kreativního vrcholu, je myslím zřejmý už víc jak dvě desítky let. V pohodě se však dá poslouchat i jeho pozdější tvorba, protože ve své top formě překonával laťku průměru s obrovskou rezervou. Na mysli mám zejména pozdní GAMMA RAY a solidní příspěvek v UNISONIC. Výjimkou pak není ani druhá deska jeho posledního projektu, pojmenovaného lakonicky HANSEN. Reunion HELLOWEEN sem příliš motat nebudu. Omezím se na konstatování, že v daném případě jde o tak chytře promyšlené obchodně-kreativní spojení, že v něm netratí cti nikdo, a to i kdyby jen příštipkařil.

Jak se dalo asi čekat, Kai je ve svém vlastním projektu umělecky absolutně svobodný, což se sice projevuje větší pestrostí, ale též určitou a do jisté míry záměrnou neuceleností. Jde prostě o starého metalového pardála, který si chce věci dělat po svém. Jeho vkus navíc utvářela řada standardů různých žánrů, k nimž jako by se přes uvolněnou metalovou formu s láskou vracel. Co se týče kvality, či spíše charakteru samotného materiálu, u HELLOWEEN by se mohl objevit asi jen v podobě singlových bonusů. Pořádným singlům asi už odzvonilo, leccos se nehodí do konceptu a Deris je prostě v oboru skládání pop metalových i jiných hitovek extratřída. Šuplík se tudíž pomalu plní. A to je dobře, dodávám po dalších posleších.

Kaiovi fanoušci, odkojení otevřeností HELLOWEEN a GAMMA RAY, by album „Born With A Hammer“ měli ocenit. Nejde sice o žádnou power-speed jízdu ani kreativní explozi, ale stále tu máme slušný příval melodií, onen typický zpěv našeho hudebního dospívání a také osobitý metalový styl. Na mysli mám směs rozpoznatelných písní někde na pomezí rokenrolu, QUEEN, evropského power metalu a heavy metalu. Vedle epiky nechybí ani humor, a to jak v hudbě, tak v textech. Pohled na vlastní existenci s odstupem a nadhledem. „Právě něco takového mě drží nohama na zemi,“ zdůrazňuje Kai v aktuálním rozhovoru pro web MetalTalk. „Rád si dělám legraci i sám ze sebe a neberu se příliš vážně. Svou hudbu sice vážně beru, ale ten nadhled se promítá i do ní.“ Nesklouzává přitom k trapnosti, tedy s jedinou výjimkou, kterou každý snadno identifikuje.:-) Do výše zmíněného hudebního základu se zkrátka přisypává kdeco.

Nahrávalo se v Hamburku. Web Discogs vedle Chameleon Recording Studios, využitého již pro přípravu debutu, zmiňuje dokonce i Hansen Studios. K posledně uvedeným prostorám toho na netu nicméně moc nenajdete. Troufám si spekulovat, že k žádné zázračné rekonstrukci Hansenova vyhořelého studia, případně pořízení nového, nedošlo a že Kai nezanedbatelnou část novinky natočil doma či takříkajíc za pochodu. Proč zmíněné technické zázemí tak řeším? Kvůli vynikajícímu zvuku rozhodně ne. Producentská úroveň šla totiž na „Born With A Hammer“ dolů, díky čemuž se solidní potenciál nových skladeb nerozvinul, jak by si zasloužil. Kytary mohly znít lépe a zároveň být více plastické. To samé platí pro zpěv. Výsledek zní jako hodně dobrá předprodukce desky, která bude později daleko pompéznější a bombastičtější. Ostatně, velká studiová kouzla se zřejmě netočí ani kolem slábnoucího Hansenova zpěvu. Pokud ano, tak je na tom už docela špatně. Poměrně syrově působí i bicí Daniela Wildinga, což mi vadí podstatně méně. Výrazná baskytara Alexandra Dietze, i když hraje vynikající party, jde svou silou bohužel nad kytary. Pokud by šlo o punkové legrácky, neměl bych námitek, jenže deska přináší i epické nebo lyričtější chvíle, jimž někdy až punk/rockový sound evidentně nesedí. Nuance tedy tkví hlavně v hudbě samotné, nikoli ve zvuku, který nabízí spíše sílu, masu a groove, tedy vlastnosti vhodné zejména do auta a … na koncert. Uvidíme.

Oproti minulému albu došlo k některým zásadnějším změnám. Logo už nedoplňují „přátelé“. Odpadla tudíž plejáda hostující zpěváků, zatímco do základu přibyl Hansenův syn Tim. Odvažuji se tvrdit, že za některými rychlými sóly stojí právě on. Připočítá-li se k nim Eike Freese, jenž se postaral též o mix a mastering, hrají nyní v kapele tři kytaristé. Na „Born With A Hammer“ blbé kytary pochopitelně nezazní ani na vteřinu. Co se týče zmíněné pestrosti, určitá žánrová rozmáchlost patřila svého času i ke GAMMA RAY. Přestože o návratu k jejich progresivnějším začátkům nelze hovořit, určité paralely zde jsou a nevyvrací je ani Kai. „V GAMMA RAY jsme vždy měli určitou rozmanitost,“ říká. „Vždy jsme se také snažili tu a tam vybočit ze zajetých kolejí. Rád dělám drobnosti, které se vymykají běžnému standardu. Ale na aktuálním albu HANSEN je to opravdu extrémní.“

Nezbývá než souhlasit. Baladický úvod působí skoro zavádějícím dojmem. Ne, žádné „Land of the Free III“ nebude, přestože „Feeding the Beast“ patří ještě mezi ty klasičtější kusy. Něco takového dojde každému nejpozději při poslechu „Welcome to Life“, což je punk-speedová bomba čiré pozitivity, explodující v reggae. Jestli má někdo právo na disco metalovou úlitbu, jde určitě o Kaie. Byli to právě GAMMA RAY, kteří již v roce 1999 přišli se striktně metalovým coverem megahitu od PET SHOP BOYS. „Dont Care“ navíc není vůbec špatná, chvílemi dokonce slušně řeže a zároveň dokonale připraví posluchače na moderní groovy hit „Wait and See“. Titulní minisuita „Born with a Hammer“ nepředstavuje nic objevného, Hansen se na ni chvílemi vrací až někam k „The Silence“ z debutu GAMMA RAY. Opět se mi v této souvislosti vkrádá do mysli otázka typu, kdo jiný nám něco takového dnes ještě složí a nahraje, a kdo v budoucnu? Bude nás jednou podobně oblažovat jen AI? Brr, pojďme radši dál. Tohle totiž evidentně není AI. Výhrady jdou stranou. Přes nedokonalou produkci znamená titulka jasné body navíc, které kapele nelze strhnout ani po poslechu přisprostlé „I.D.G.A.F.“ s legendárním riffem od DEEP PURPLE. Jinak si Kai půjčuje hlavně formičky. Dobře, i ten refrén v „End of the Road“ zní trochu podezřele, ale celkově máme co dočinění se svébytnou kolekcí autorského týmu, který se jen tak něčeho nezalekne, přestože mu dominuje veterán. Závěrečná thrash speedovka „Wonderland“ od Dietze mě navíc kombinací tvrdosti a pompézního refrénu zasáhla na komoru.

Nová deska HANSEN nepřekvapila ani nezklamala. Navzdory nevyrovnané produkci a jednomu lapsu, jdoucímu na vrub možná až přílišné životní zkušenosti:-), se mi zažrala pod kůži. Řadu pěkných motivů a melodií nemohu dostat z hlavy. Proto jsem se také z hodnocení průměrného nakonec posunul ke zřetelnému nadprůměru. Znovu platí: „Berte, nebo nechte bejt!“

19.10.2026	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz