HALESTORM - Everest

80%

Zřejmě není na současné americké Hard N´Heavy scéně viditelnější a aktivnější kapely s ženou za mikrofonem, než jsou právě pensylvánští HALESTORM. Vedeni jednačtyřicetiletou Lzy Hale mají stále nabitý koncertní kalendář a udivují tak především tím, s jakou vitalitou fungují. Tak například současnost: jejich šestá řadová deska vyšla na počátku letošního srpna, prakticky v období velkých letních akcí a festivalů v USA, kde bylo HALESTORM také plno, a kdy kapela měla za sebou jarní evropskou šňůru v předprogramu legendárních Britů IRON MAIDEN, aby se ještě na podzim k nám do Evropy znovu chystali vrátit stran koncertní propagace právě novinky „Everest“. 

Z několika důvodů nese novinka název po nejvyšší hoře naší planety. Předně, ta hora, kterou si zjevně HALESTORM před časem vytýčili slézt, je zkrátka obrovská, až se divím, jakým způsobem se do toho v poslední době obuli. Jejich alba si stále drží vyrovnaně nadprůměrnou kvalitu a jejich diskografie neobsahuje žádný větší výpadek, naopak, band okolo pohledné zpěvačky s hlasem sirény si drží stále svůj klasický standard - tedy s několika hitovkami na každou jednu desku, sem tam doplněnou nějakou tou živelnou grooveovější věcí, no a  pokud se zadaří (a ono se letos zadařilo) tak i povedenou tklivou baladou. Samozřejmě, jsou zde i věci uřvanějšího charakteru, budící u mne dojem přímočarých fláků do počtu.

I novinka „Everest“ je tak skládačkou mezi songy pozvolnějšího a dojemného rázu, kde vynikne práce s atmosférou, celková melodika a z ní plynoucí nálada, tak rovněž také dravé a emočně vygradované kusy, u nichž může nastat to nebezpečí, že budou působit spíše jako předváděčky hlasové síly samotné Lzy Hale, než bůhvíjak přínosné písně. Bohudík mohu říci, že letos se ony pomaláče opravdu povedly, a tak nová deska stojí na nich jako na těch úplně největších hitech. Velmi nadějný je už začátek desky v podobě silovějších songů postavených na riffech, ale i proměnlivosti a potřebném dramatu - „Fallen Star“ a „Everest“. Jde o emotivní songy s pestřejším vývojem a netradiční gradací a jen těžko se o nich dá říct, že jde o prvoplánové odrhovačky, naopak v nich kapela  potvrzuje svou dobrou formu a skladatelskou úroveň.

Počínaje třetí písní „Shiver“, což je první ze čtyř zdejších balad, se dostáváme k nejsilnější fázi alba. Opravdu silný rockový ploužák je dle mého trefou do černého a jednou z nejlepších písní, jaké kdy HALESTORM napsali. Přitom jde zkrátka o přímočarou rockovou baladu s nápadným partem piána, jejíž děj má povědomý ráz. Z nějakého důvodu mám však pcit, že se tu cosi zajímavého děje a tento pocit u mne přetrvává i do následující položky. Následuje další pomalá věc, bluesem ovlivněná jemnůstka „Like a Woman Can“, kde Lzy odhaluje svůj potenciál stran křehčího hlasového nastavení a procítěnosti. Tak jako tak, jde znovu o trefu do černého. Divoce swingující „Rain Your Blood On Me“ má i přes svůj rock´n rollový ráz poněkud progresivní ambici, což se ukazuje skrze neotřelé struktury, jež určitě nejsou o střídání slok a refrénů, ale mají spíše ambici vygradovaného rockového dramatu.

Výtečnou se jeví i emotivní výprava do nitra zpěvaččiny duše, která má název „Darkness Always Wins“, a kde Lzy docela překvapivě připomene Skin ze SKUNK ANANSIE. Song odhaluje její třináctou komnatu, týkající se zvládání stresu a depresí v nedávné minulosti prý utápěných v lahvích alkoholu. Možná právě tento její boj je zamýšlen jako v titulu desky zmiňovaný Everest. Lzy se totiž před rokem a půl odhodlala natrvalo se vymanit s područí závislostí a nepříjemných stavů. Dalo by se říci, že jde celkově o nejsilnější výpověď současných HALESTORM, neboť se se svými neduhy zpěvačka odhodlala svést boj a dokázala se dát do kupy. Poslední povedená pomalá věc na albu má název „Broken Doll“ a rovněž přispěje k dojmu, že novinka HALESTORM je ze všeho nejvíc především vyspělým hardrockovým albem, jehož kvalitu drží právě výše zmíněné nadprůměrné balady. Jejich protipólem zde jsou sice přímočaré divočárny jako „WATCH OUT!“, „K-I-L-L-I-N-G“ nebo „I Gave You Everything“, ale dopad na výsledek je u nich podstatně menší, byť do toho jde celá kapela, patřící stále mezi těch nemnoho intepretů celou svou kariéru fungujících beze změn v sestavě, koncentrovaně a s plnou vervou. 

HALESTORM si s novinkou udrželi svůj hodně nadprůměrný standard a pozici jedné z čelních amerických hardrockových kapel dneška. Ozdobou se stále více ukazuje nejen silný hlas Lzy Hale, ale jistě i schopnost hodit do placu čistokrevný banger. Některé skladby se dají směle zařadit mezi to nejlepší a nejhitovější, co má kapela za těch dvacet let za sebou a to je, myslím, skvělé zjištění.

26.08.2025	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz