HALESTORM, BLOODYWOOD - Praha, Velký sál Lucerny, 3.listopadu 2025

Na počátku listopadu se centrum Prahy otřáslo pod náporem pozitivní rockové energie, které si stran vibrací patrně mohli všimnout i obyvatelé hlavního města, nacházející se toho večera na stanici metra Můstek. Američtí HALESTORM totiž přijeli propagovat svou aktuální desku „Everest“ a během svého vystoupení neponechali nic náhodě. V rámci posledních tří let to byl jejich čtvrtý koncert u nás. Solidní počet koncertních návštěv na Američany, co říkáte? Kapela okolo charismatické Lzzy Hale je tak dnes již zkušenou stálicí na celosvětové hardrockové mapě a já jí velmi držím palce. Nejdřív ale všechno popořadě.

Když před osmou hodinou rozduněli Velký sál Lucerny indičtí předskokané BLOODYWOOD, prostor před pódiem se teprve plnil a rozhodně to ten večer nevypadalo na plný barák. Balkóny zůstaly uzavřené a plocha nejznámějšího koncertního sálu v republice působila i během koncertu HALESTORM z třetiny nevyužitá. Co se týče předkapely, nešlo o nic objevného, zkrátka si představte tribální groove metal po vzoru SOULFLY, kteří jakoby se snažili o drsnější podobu hudby LINKIN´ PARK a znovu by kdesi zapomněli melodiku. Prim udávaly rytmy, nu-metalové deklamace, hutné grooveové motivy a potřeba publikum rozeskákat. V té živelnosti bylo z mého pohledu více snahy než skutečné zajímavosti. Indové šamansky hopsali podporováni zesílenou rytmickou složkou, valili oči, usmívali se svými nateklými rty a vybízeli svou pozitivitou dav ke spolupráci. Schválně tedy ochutnejte jejich poslední desku „Nu Delhi“, která je poctou městu jejich původu, a udělejte si představu sami. Co se živelné kapele nedalo upřít, bylo rozhodně nadšení, u toho vše začínalo a také vlastně končilo. Nutno přiznat, že tahle v našich zeměpisných šíkách exotická kapela z poměrně nemetalové země nějaký ten ohlas měla a lidi vlastně bavila. Na mne to však nějak nezabíralo.

Nová deska HALESTORM, na jejíž podporu kapela jede současné turné, posluchačskou obec rozděluje. Já osobně se spíše přikláním k verzi, že jde v případě „Everest“ o jejich skladatelsky a produkčně nejvyzrálejší a nejlepší počin. Čtveřice z Pensylvánie je si toho vědoma, protože ten večer z novinky zaznělo hned devět věcí. S úderem deváté večerní konečně naběhla na pódium Lzzy Hale doprovázená její věrnou družinou a po dobu devadesáti minut nás měla doslova v hrsti. Sympatická zpěvačka ukázala širokou paletu svých muzikantských schopností, od dravě odeřvaných songů, po dojemnější čísla, která si tahle zpívající kytaristka bez problému doprovodila dokonce hrou na klávesy. Zvuk působil nepřepáleně, v každém okamžiku čistě a interakci mezi muzikanty a pražským publikem nešlo nazvat jinak než jako velmi vřelou, nesoucí se v dobré náladě.

Lzzy už dávno nemusí nikomu dokazovat, že je sakra skvělou rockovou zpěvačkou a pravým tahounem současné americké Hard N´Heavy. Vedle klasických a léty prověřených jistot jako „Love Bites (So Do I)“ a „I Miss The Misery“ stál koncert především na skladbách z novinky. Dočkali jsme se tak třeba skladby „Darkness Always Wins“, prostřednictvím které se zpěvačka vypořádává se svými démony, krásné a tak trochu starosvětské balady „Shiver“, nebo třeba vzpomínky na nedávno zesnulou metalovou legendu Ozzyho Osbournea, kterému kapela věnovala svůj song „How Will You Remember Me?“. V přídavcích, jež patřily k nejvygradovanější fázi koncertu, došlo i na aktuální skladbové perly jako „Everest“ či až soulově jemnou „Like a Woman Can“. To potvrzovalo, že kapela svým aktuálním věcem hodně věří. A dělá dobře. Vrcholem se pak stala skladba „I Am On Fire“, jež symbolizovala stav, jakoby se ten večer odehrál dost možná právě na ohni. Návštěvnost v Lucerně mohla být opravdu vyšší, ale kdo přišel, troufám si říct, že nelitoval a dostal přesně takový rockový koncert, jaký byl očekáván. Velká spokojenost.