GREEN LUNG - Necropolitan
Koncem léta vydali londýnští GREEN LUNG již své čtvrté řadové album. Oproti předchozí desce „The Heathen Land“ jde určitě o temnější a sevřenější záležitost. Co se melodických nápadů týče, tak celková koncepce i vyznění díla působí strožeji. Nicméně to nepopírá propracovanost skladeb. Kapela jakoby letos zúžila pole svého působení a celkově zhutnila vyznění, stejně tak opustila prostředí lesů, pohanských rituálů a celkově venkovskou mytologii a obrátila svou pozornost na dějiny britské metropole, konkrétně její temnější stránky týkající se legendami opředených viktoriánských hřbitovů a s nimi souvisejících okultních společností.
Producent Tom Dalgety, známý mimo jiné prací s OPETH a GHOST, nahrávku kočíroval již na začátku letošního roku. Ta vznikla v londýnských studiích Rockfield Studios. Výsledkem je zvuk ctící hardrockové standardy plné hutných kytar a klávesového zdobení. Deska je zručně aranžovaná a zpěvové linky dost často podporují i různé chóry a vícehlasy, což přispívá i k navýšení uhrančivosti skladeb. Samotným GREEN LUNG, které jsme před dvěma lety měli možnost vidět na festivalu Brutal Assault, se poměrně dobře daří vzdálit se běžnému retro-rockovému prostředí. V jejich případě opravdu nejde jen o rekonstrukci hard rocku po vzoru DEEP PURPLE či BLACK SABBATH inspirovanou sedmdesátými lety, ale kapela přináší i vlastní kvalitu, která má potenciál fungovat i sama o sobě.
Kytarista Scott Black staví nejen na hutných riffech a výrazných sólech, ale dokáže songy opentlit i zajímavou maidenovskou vyšívánkou, zatímco klávesista John Wright dodává hudbě charakteristické varhanní a mellotronové barvy. Tom Templar má navíc hlas, který se dokáže pohybovat mezi běžným melodickým hardrockovým zpěvem, teatrálním vypravěčstvím a téměř obřadním přednesem. Výsledkem je hudba, která se nesnaží znít jako archivní nahrávka z roku 1973, ale jako současná kapela vědomě pracující s tradicí. Jeden z nejdůležitějších momentů desky přichází hned na začátku, kdy se rozduní skladba „Dance To The Grave“. Hřmotná záležitost ve svém varovném námětu naráží na současný fenomén propojení všemocných technologických miliardářů s krajní pravicí. A právě z této skutečnosti vyplývající pochod do záhuby zhudebňuje. Jedním z nejchytlavějších okamžiků alba je následná „Black Magick Radio“. Základem je sabbathovský riff, nad nímž se rozprostírají varhany evokující soundtrack k britským hororům sedmdesátých let. Text pracuje s představou pirátského rádia jako kanálu, kterým do světa proniká cosi nadpřirozeného. samotní autoři to vysvětlují tak, že z obyčejného technického zařízení se stává prostředník temných sil.
Inspirací pro bláznivý rock´n ´rollový kvapík „Necropolitan Line“ se stala skutečná železniční trať Necropolis Railway, která v devatenáctém století přepravovala zemřelé a pozůstalé z centra Londýna na pohřebiště v Brookwoodu. GREEN LUNG tento pozoruhodný historický motiv přetvářejí v představu městské podzemní dráhy ovládané mrtvými. Rozhodně zajímavé téma. Výsledkem je tedy energická skladba, v níž se britský heavy metal potkává s hororovou obrazotvorností a lehce šíleným smyslem pro humor. Singl „Evil In This House“, který před vydáním alba nejlépe představil jeho hudební charakter, nás zavádí na duchařskou seanci v opuštěném domě. Oh jak britské!
Motiv vztahu mezi živými a mrtvými zmiňuje „Together In Death“. Smrt coby kulturní, romantické a mytologické téma vlastně popírá albový celek jako striktně hororový koncept. Jednou z nejambicióznějších skladeb je mocná „Ozymandias“. Název odkazuje na slavnou báseň Percyho Bysshe Shelleyho, která připomíná pomíjivost moci a velikášství. Kapela zde dokazuje, že má vedle okultní obrazotvornosti také smysl pro literární a filozofické souvislosti. „Alostrael“ je naopak spojována s mytologií Aleistera Crowleyho a jeho představou Babalon, tedy postavy reprezentující ženskou, sexuální a duchovní sílu. Důležitou roli zde hraje mluvený vstup Riley Pinkerton z CASTLE RAT, tahle pasáž totiž přispívá k rituálnímu, téměř scénickému charakteru kompozice. Závěr alba v podobě „To The Gallows Born“ se vrací k tradičnímu britskému heavy metalu a k příběhu člověka, který míří na popraviště. Text čerpá z historie londýnských poprav a z posledních okamžiků odsouzence. Hudební atmosféra odkazuje k epickému světu starých dobrých IRON MAIDEN. Vícehlasy, gradující kaksádová aranžmá dodávají finále pocit dávné půlnoční tragédie.
„Necropolitan“ je velmi povedená deska kapely, která se už nemusí spoléhat pouze na atraktivní retro zvuk. GREEN LUNG dokázali propojit tradiční hard rock a heavy metal s promyšlenou koncepcí, literárními odkazy a vlastními představami o britském okultním folklóru. Jsou kapelou, pro kterou je důležitý nikoliv prvotní efekt, ale naopak určitý přesah. Místy mě naopak přijde, že deska by mohla působit méně uhlazeně a dát přednost větší přirozenosti a divokosti. Ještě to není úplně bez rezerv, ale Angličané zůstávají kapelou velkých příslibů.
| 16.10.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@seznam.cz |
 |
