GRADE 2 - Talk About It

70%

Punk´n´roll nebo street punk old-schoolového ražení. Tohle asi nejvíc vystihuje hudbu tria GRADE 2 z Ryde z ostrova Isle Of Wight. Je to poctivý výplach hlavy, který se s ničím nemaže. Vlítnou na vás, plyn na podlaze, strhnou vás a pořádně to roztočí. Skvělá, jednoduchá a přímočará oddechovka. Punk nakonec přece jen ještě nebude mrtvý.

Klasické rockové trio tvoří basák a zpěvák Sid Ryan, kytarista Jack Chatfield a bubeník Jacob Hull. Působí už od roku 2013, kdy začínali s covery velkých kapel klasické éry punku jako THE STRANGLERS nebo THE JAM. Jejich zvuk v sobě skutečně nese estetiku oldschoolového punku, zejména jeho odlehčenější, řekněme popovější odnože. Je spíše hravý, než aby byl nekompromisně syrový a útočný. Další část skládačky tvoří Oi! punkové elementy v podobě euforických a burcujících refrénů. Z pubů a malých klubů se postupně vypracovali až ke smlouvě s americkým labelem Hellcat Records a hraní s legendami žánru jako DROPKICK MURPHYS, SOCIAL DISTORTION nebo RANCID. „Talk About It“ je už jejich čtvrtou deskou a představuje kapelu ve velmi dobré formě.

V rámci omezených stylových hranic přichází GRADE 2 s propracovaným a jasně definovaným materiálem, který možná nemá ambice bořit zaběhnuté žánrové pořádky, spíše se je snaží maximálně využít. Je to vlastně takový dokonalý koncentrát, který přináší vysokou kvalitu bez větších překvapení. A to myslím jako kompliment. Podívejme se na to krok za krokem. Zvuk – vynikající. Moderní, úderný, s lehkým retro nádechem. Produkčně slušně ošetřený. Atmosféra – nadšená, až euforická. Trojice se evidentně dobře baví a touhle pozitivitou dokážou rychle nakazit i posluchače. Songy – vyzrálé a dospělé. Každý funguje jak samostatně, tak jako součást celku.

Poctivý punkrockový otvírák „Cut Throut“ nasazuje laťku od začátku hodně vysoko. Dunivé bicí, vyšívající basa, krásně rozplizlá kytara, to vše ve šlapající ve strhujícím rytmu, pevně a sevřeně. Hravější „Hanging Onto You“ směřuje do popovějších vod, ale s jasně vymezenými limity. Drsný zpěv na hranici řevu a dostatečně syrové kytary nedovolí překročit pomyslnou hranici z alternativního světa do toho, no, prostě tam, kam chodit nechceme. Pěvecký projev Sida Ryana je jasným poznávacím znamením kapely. Jeho naštvanost působí vášnivě, přesně jak se od příslušníka pracující třídy čeká. Paradoxně ale sociálně-kritická témata zdaleka nepředstavují hlavní část desky. A to je dobře. Nejvíc rezonují v „Rotten“, což je klasická obžaloba moderní společnosti, korupce, zneužívání moci. Většina textů se obrací k osobnějším záležitostem. Trio, kteréžto zakládalo kapelu ve věku chlapců, postupně dospělo v muže. Co to znamená? Jak se mají chovat? Co je důležité v životě? Jak fungovat ve vztazích? Rekapitulují svoje vrcholy, ale i pády. Nezakrývají si oči před nezdary, vyrovnávají se ztrátami a zejména se o všem snaží mluvit. Otevřeně, upřímně.

Kapela ale jedním očkem pošilhává i po elementech, které by mohla převzít z jiných stylových škatulek. Do „Better Today“ propašovala špetku emo-rocku a dodala tím songu na naléhavosti. Jemný klavír na pozadí titulní „Talk About It“ pak přináší vzpomínku na klasický rock´n´roll. Moc jim to sluší i když v rámci svých standardů ještě mírně přitvrdí. „Don´t Worry About Me“ má díky tomu parádní drive a tah na branku. Výborná je i následující „Crash And Burn“ s riffem připomínajícím BAD RELIGION. „Wasteland“ si pak vypomůže motivy na postpunkovém základě. No a závěrečná „Otherside“ krásně kombinuje punkrockový drive, téměř stadionový refrén a motivační atmosféru, která je opojná a probudila by k životu i největšího ignoranta. Je taky zajímavé, že kapele v téměř každé písničce přihodí i malé sóličko. Punk jde prostě s dobou.

Jak se v tomto žánru sluší a patří jednotlivé písničky jsou samozřejmě spíše krátké. Jdou v rychlém sledu, tempo se drží prakticky v průběhu celé desky na vysoké úrovni. Třicet minut uletí jak voda. Je to soustředěný tlak, který nepolevuje. Monolit, který nemá trhliny. K výše zmiňovaným vzorům bych ještě přidal i BUZZCOCKS, ze kterých si berou hravost a příklon k popovým melodiím. Pop punkem bych ale tvorbu GRADE 2 nenazýval. Na to jsou přece jen pořád dost vážní, ostrý a nekompromisní. Považuji je za moderní reinkarnaci street punku, který ukazuje cestu, kam se tento styl může dál vyvíjet.

13.11.2026	Diskuse (0)	Tomáš