GLIMMER - Get Weak
Bylo by velmi jednoduché podle prvního songu alba „Get Weak“ odsoudit kapelu GLIMMER do žánrové škatulky shoegaze. Ano, určitě tam jednou nohou nakročeno mají, ale jejich tvorba má o mnoho více vrstev, které z ní dělají ve finále velice zajímavý produkt. Debut kvarteta z New Yorku je překvapivě příjemnou alternativní deskou, která se nebojí melodičnosti a přichází s poctivou porcí pohodové atmosféry.
Už dle fotek kapely je jasné, že tohle nejsou úplní mladíčci, spíše bych je generačně tipoval na mileniály. Z toho plyne určitá dospělácká umírněnost, která v tomto případě ale hraje ve prospěch výsledku. GLIMMER se nesnaží být za každou cenu vyhranění, revoluční nebo nekompromisní. Právě naopak. Působí až nezvykle civilním a nekonfliktním dojmem. Prostě vzali původní muziku, kterou mají rádi a dali jí novou tvář. Předávat důležitá a zásadní poselství se na desce ani náznakem nesnaží. A to je dobře. V dnešní době, kdy se pomalu každý snaží vymezovat, vysílat signály a vnucovat nám jedinečné pravdy, je pohodová a nekomplikovaná deska téměř podpultovým tovarem.
GLIMMER vznikli v roce 2023 a po pár singlech je „Get Weak“ jejich debutový album. Na masteringu s nimi spolupracoval Will Yip, který dělal na deskách TURNSTILE nebo SUPERHEAVEN. Styl a zvuk ani jedné z nich ale na albu nečekejte. GLIMMER se vydali jinou cestou. Opět zde máme startovací pozici v alternativním rocku a grunge devadesátých let, který byl zabalen do shoegazového kabátku. Produkce zvuk zbytečně nevyčistila a ponechala mu určitou sympatickou špinavost. Co je ale jinak, je celková atmosféra. Na rozdíl od běžné shoegaze produkce, která, když už není vysloveně smutná a vážná, tak je minimálně silně melancholická. GLIMMER si z ní ale vzali jen zvukové elementy. Nálada alba je vysloveně pohodová, dalo by se říct pozitivní. S tím souvisí i výraznější příklon k popové melodice, která se stává nosným motivem písniček. Zvukově nám deska může lehce připomenout ranou tvorbu THE SMASHING PUMPKING nebo FOO FIGHTERS, samozřejmě bez jejich bombastické velkoleposti a masivního drivu, ale mě tam od prvních poslechů vyskakuje ještě jiné přirovnaní. Dnes už bohužel téměř zapomenutá britská kapela MY VITRIOL, jejíž fantastický debut „Fineleness“ (2001) bych se nebál označit za zvukový vzor alba „Get Weak“.
Deska už od otvíráku „When Everything Was Spring“ nic netají. Máme zde rozsáhlé kytarové plochy, které místo klasických riffů upřednostňují spíše zasněné proplouvání zvukovými vlnami, dunivé bicí s vytaženým kopákem, měkkou basu z pozadí dodávající šťávu a zejména jemný zpěv, který je v tradicích dream popu lehce utopený v mixu. Melodie jsou vláčné a nekomplikované. Pro pop možná lehce nevýrazné, pro shoegaze ale až moc popové. Takže ve finále ideální. Sloka-refrén-sloka-refrén, občas nějaká kratší odbočka. A světe div se, ono to stačí. Dvě kytary dokážou zajistit dostatečný příděl sonického zvuku a navíc přidávají i další elementy, které rozvíjejí pestrost skladeb. Krátká sóla, shoegazově zasněné vyhrávky, vybrnkávané ornamenty. Když pak ale obě zaberou, je to i celkem slušný rokec.
Zmiňované MY VITRIOL připomenou hlavně rychlejší skladby, jako třeba „Dissolve“ nebo „Sorrow Again“, kde se potkává kontrolovaná dravost alternativní rocku ve špinavě garážovém zvuku s jemností dream popové melodiky. Ani ve středním tempu se ale kapela neztratí. Naopak, možná právě zde ukazuje nejlepší formu. Zasněná „Follow“ slušně nabrousí kytary do grungeových odstínů, pohodová „Slow Saturday“ vyvolává nostalgické vzpomínky na devadesátky, vlnivá „To Believe“ zdůrazňuje kontrast mezi nervóznějšími kytarovými elementy a totálně vyklidněnou melodickou linkou. Komplexnější dramaturgii pak předvádí na závěr titulní „Get Weak“. Od jemného úvodu se skladba postupně klikatí přes několik meziher a trpělivě směřuje k velkému finále. A to je pojato skutečně grandiózně, v duchu nejlepších tradic THE SMASHING PUMPKINS z období „Siamese Dream“. Vpád sonické kytarové armády je očekávaný a přesto nám jeho dynamika vyrazí dech. Takhle se má přátelé zavírat deska!
GLIMMER přišli v období aktuální shoegaze revival vlny s deskou, která do ní krásně zapadá a přitom je zároveň jiná. Nakažlivá pohoda a pozitivita, která z desky vyzařuje, je upřímná a odzbrojující. Někdy působí až dětinsky mile a nevinně, ale to je její podstata. Užívat si muziku a nic neřešit.
| 04.02.2026 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
