GIFT - Illuminator

70%

Je to indie? Nebo shoegaze? Nebo synthpop? Nebo dreampop? Já vlastně nevím. Zřejmě od všeho kousek a ještě navíc v psychedelickém balení. Žánrové fúze mají na tomto albu plnou svobodu. Teoreticky by se mi to ani nemělo líbit, ale z alba vyzařuje zvláštní pozitivita, která mě absolutně opanovala. Ačkoliv deska vyšla už loni v létě, objevil jsem jí až s téměř ročním zpožděním. Lepší pozdě nežli nikdy že?

Začněme krátkým představením. Kvartet se lokalizuje do Brooklynu v New Yorku, i když členové pochází z různých jiných míst, jako San Francisco nebo Boston. Vznikli v roce 2020, což jak si možná vzpomenete, nebyla úplně doba přející živému hraní. Debut vydali v roce 2022 a tohle je tím pádem jejich druhý zářez. Prvotinu neznám, ale podle toho co se píše o novince, je to prý obrovský posun po všech stránkách.

Čím mě teda zaujali? Předem říkám, že je to spíše hloubavější typ muziky, přesto to není nic pomalého a vláčného. Naopak, některé songy nepokrytě deklarují svojí inspiraci třeba v britské rave scéně (prakticky ve všech jejich generacích), takže mají silný taneční náboj. Když album poslouchám a přemýšlím o něm, jeden výraz se v té souvislosti v mé hlavě neustále vynořuje. Fluidní. Nedokážu najít lepší pojmenovaní pro pocity, které album vyvolává, jak působí a jak zní. Proplouvá stylovými žánry, proplouvá zvukovými polohami, dokonce proplouvá i dekádami, do kterých bychom ho mohli dle vyznění ukotvit. Už jsem narazil na několik stylově blízkých kapel, ale většinou to skončilo u jednoho poslechu a „delete“. GIFT jsou první, kteří mě s podobným konceptem dokázali zaujmout a oslovit.

Základním stavebním prvkem většiny skladeb jsou rozsáhlé syntezátorové plochy, budující jemnou snovou krajinu, která nás pohltí a ukolébá. Jsou tam zvuky osmdesátek, devadesátek, a dokonce i post mileniální. Klávesové plochy se rafinované překrývají, ustupují, vracejí se do popředí, nebo jen krásně vlní. Jejich nadílka je skutečně bohatá, takže ani opakované poslechy nekončí nudným zíváním. Pořád je co objevovat. Na tento solidní základ pak kapela skládá další vrstvy ze živých nástrojů. Od jemných, vybrnkávaných, dreampopově pojatých elementů jako ve „Falling Down“ až po rozsáhlé, sonické space rockové konstrukce jako v „It’s All Too Fast“.

Psychedelický nádech nahrávce, kromě samotné muziky, dodává i zpěv samotný. Ten je prakticky bez výjimky pojat shoegazově, takže je zapuštěný, možná až lehce ztracený v mixu, rozmlžený a mírně nejasný. Atmosféra pozitivního tajemna je díky tomu ještě více zdůrazněna. Je zajímavé, kolik různých inspiračních zdrojů jsem si v „Illuminator“ dokázal identifikovat. A jak je krásně propojili. Od indie popu z různých dekád od SAVAGE GARDEN po MGMT, přes rave a new rave kapely jako třeba KLAXONS, psychedeličtější indie BEACH FOSSILS, až k britpopu THE VERVE nebo modernímu shoegazu DIIV. A k tomu ještě synthpop, space rock, dream pop. Odkazy na předchozí dekády se zároveň produkčně snažili propojit s moderním popovým zvukem, díky čemuž album zní lehce nostalgicky, ale výsostně aktuálně. Celkově se s produkcí vyhráli. Album je plné podnětů, zvukových překvapení, produkčních fines. Podobně produkčně bohatá a náročná alba ale v sobě často ukrývají riziko, že výsledek je řekněme „bezduchý“. Všechno je technicky správně, ale jaksi chybí ten vnitřní život, to co nás osloví, co nás zaujme, co nás přitáhne si album poslechnout znova. Když jsem desku po prvním poslechu nevymazal z archivu, a dokonce na ní píšu recenzi, tak je evidentní, že toto album duši má.

Najdeme zde několik skutečně vynikajících skladeb. Jednou z nich je třeba „Later“, oscilující někde mezi intimním shoegaze a prostorově neomezeným space rockem. Přechody mezi těmito polohami jsou dokonale „fluidní“, přirozené a jedním slovem krásné. Kapela má velice slušnou rytmickou sekci, kde zvuk bicích je nastaven spíš indie rockově, možná bych je uvítal v mixu o chlup víc nahlas, ale důležité je, že hrají aktivně a nebojí se songy správně nakopnout. Otvírák „Wish Me Away“ nás svým vybrnkávaným riffem vezme ve vzpomínkách až někam do osmdesátek v lehkém postpunkovém odéru. Parádní peckou je i „Going In Circles“, která svými ostřejšími kytarami vykročí naproti moderními indie rocku.

Jestli si představíme pravověrný shoegaze, nebo různé nu-gaze alba jako vážné, spíš náročnější hudební produkce, album „Illuminator“ bude stát na opačné straně škály. Přesto, že používá podobné vyjadřovací prostředky, vyzařuje z něj pohoda a pozitivita. Jeho poslech je uvolňující a veskrze příjemný zážitek.

17.10.2025	Diskuse (0)	Tomáš