GEOFF TATE - Operation Mindcrime III

80%

Jeden z nejoceňovanějších vokalistů historie Hard N´Heavy, dlouholetý a dnes již však přes dekádu bývalý frontman seattleských rockerů QUEENSRŸCHE Geoff Tate, letos vypouští po devítileté tvůrčí pauze své třetí sólové album, které už svým názvem navazuje na výsostnou značku, jakou představovalo kdysi dávno, na konci osmdesátých let stvořené a pro oblast progresivního metalu zcela zásadní a oceňované album „Operation Mindcrime“. Bestseller právě od QUEENSRŸCHE. Díky tomuto konceptu si Geoff Tate už tehdy vydobyl nesmrtelné místo na Olympu americké metalové scény. Byť šlo dlouhá léta o velmi aktivní band, zhruba od druhé poloviny devadesátých let nedokázali na svou nejzářivější éru uspokojivě navazovat, a tak v roce 2011 vše dospělo k bolestivému rozkolu právě mezi zpěvákem a několika jeho spoluhráči. Po vcelku nechutných a vyhrocených soudních tahanicích o značku QUEENSRŸCHE již více než před dekádou Geoff Tate od tohoto názvu upustil a přenechal jej Michaelu Wiltonovi. Záhy na to stvořil konceptuální albový triptych vydaný právě pod jménem projektu OPERATION: MINDCRIME, jenže ten ze zřejmých důvodů příliš nezabodoval. No a pak se Geoff na dlouho odmlčel...

Dnes je však na řadě jeho třetí sólové album, které název slavného konceptu (tentokrát s pořadovým číslem III) znovu oživuje. Třetí díl z toho důvodu, protože ještě za Tateova působení uvnitř QUEENSRŸCHE, ti v roce 2006 vydali pozapomenutý druhý díl příběhu zaobírajícího se dnes tolik aktuálním tématem kontroly a manipulace společnosti. Tate byl vždy ceněn nejen coby zpěvák se specifickým a velmi silným vokálním projevem, který vlastnil nejen obstojný rozsah a zajímavou barvu, ale také proslul tím, že dokázal neobyčejně zacházet s dramatizací a uměl skrze svůj projev vnést do skladeb silné pnutí a emoce. Právě prožitek je podstatný v jeho skladbách a to i v současné době. Je to důležité zvlášť pro to, že právě on a jeho zpěv jsou nejzásadnější hybnou silou nových skladeb.

Novinka se sice snaží sebejistě navazovat na progresivní nastavení léty osvědčené tvorby QUEENSRŸCHE a jedná se tak o poměrně moderně a pestře odprezentované hardrockové album, jaké by se bez pochyb neztratilo ani v portfoliu Geoffova nejslavnějšího působiště, ale tohle všechno může platit opravdu jen do jisté míry. Tou je samozřejmě produkce a vyvážená hra mezi zpěvákem a ostatními členy ansámblu. Ani jednoho se zde totiž příliš nedostává. Tohle je zkrátka deska především od Geoffa, nikolik výsledek snažení vyrovnaného plnokrevného bandu hrajícího nejvyšší ligu. Zpěvák je však znovu skvělý a celý letošní komplet od začátku do konce táhne. Všichni ostatní jsou zkrátka součástí jeho pestré a proměnlivé kulisy, která jej v oné hlavní roli dotváří.

Ve skladbách se prolínají různorodé pasáže, od ponuřejších melancholicky laděných fází, přes vstevnaté symfo-rockové motivy („You Know My Fucking Name“), ale také snové songy plné hostujících vokálních vstupů. Dílo drží i přes svou pestrost docela dobře pohromadě a opravdu působí jako souvislý koncept. A to nemusí zrovna hýřit nosnými instrumentálními party či přicházet s důraznými riffy, deroucími se směrem do progresivně metalových vod. Výsledek je však v řadě momentů znamenitě proaranžován a zpěvákovi rozhodně prospívá, že je velmi otevřeným umělcem a to jak žánrovému záběru, tak samozřejmě i co se týče pěvecké spolupráce s jinými zpěváky (či zde spíše zpěvačkami).

Opravdu silná fáze alba podle mne začíná u pozvolnější skladby „Vulnerable“, nesoucí sebou značnou dávku sugestivity i nostalgie. Ten nejsilnější však představuje až komorní balada „Do You Still Believe?“, kde Geoffův duet se zpěvačkou mne neznámého jména doplňuje výrazný klavírní part. Právě tenhle song má zřejmě nejblíže zářivým okamžikům, jaké Tate zažíval v plodných časech své někdejší kapely. Stylově se v podstatě deska drží prověřených hardrockových receptur se špetkou progrese a sympatické žánrové rozvolněnosti, což platí i v případě o něco vygradovanějších či proměnlivějších skladeb, jakými zde jsou třeba „The Devil´s Breath“ nebo „Power“. 

Osobně vnímám „Operation Mindcrime III“ jako zdařilou sólovou desku Geoffa Tatea, který zde v podstatě navázal na svůj letitý tvůrčí odkaz a stvořil prostě sadu, která jej od začátku do konce definuje jako nezaměnitelného zpěváka s otevřeným postojem k rockové hudbě. Bohužel tomu všemu chybí někdejší fenomenální produkce původního konceptu, byť právě na ten celé tohle dílo dějově navazuje. Nicméně její absence se v dnešní zrychlené době dala tušit. Slabších 80%.

20.05.2026	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz