GARBAGE - No Gods No Masters
GARBAGE jsou zpět! Poté, co si vybrali slabší chvilku s předchozím zářezem „Strange Little Birds“, se opět dostali do slušné formy. V principu se vrátili ke svým kořenům, ale dali je do kontextu aktuální doby. Taky jsme proti debutu už o víc než 25 let dále, takže nečekejme divokost a bouřlivost ranních desek. Naštěstí kapela odolává působení času se vztyčenou hlavou. Je pořád relevantní hudební veličinou, která vydává slušné desky, které rozhodně nejsou jen do počtu. Na „No Gods No Masters“ GARBAGE prohrábli svoji minulost a vybrali z ní všechny významné elementy, které je za ty roky formovali. Elektronika kombinovaná s kytarami, temnější atmosférické polohy, industriální vlivy, ale i taneční beaty a výrazná popová melodika. Přichází kapela na své sedmé kolekci s něčím skutečně novým? Neřekl bych. Dělá to, co umí nejlíp, a v rámci evolučního vývoje to akorát zmodernizovala a dala tomu aktuální tvář. A mně to vážení úplně stačí.
Písničky se při společných jam session začaly rodit v průběhu roku 2019. Samotné nahrávání se realizovalo od září zmiňovaného roku do března 2020 a skončilo těsně před nástupem lockdownů. Produkci si kapela znova pokryla svépomocí, o zvuk se postaral osvědčený Billy Bush, mastering zajistila Heba Kadry. Tato specialistka na mastering egyptsko-amerického původu má rozsáhlé zkušenosti s různými alternativními/indie/noise rockovými kapelami a dělá i do shoegazu a dream popu. Externí vstupy kapele evidentně prospěly a výsledná kolekce zní skutečně moderně a svěže.
V textech dala Shirley průchod svému politickému aktivismu a dotkla se témat zneužívání moci, sociální nespravedlnosti, rasismu, patriarchátu nebo organizovaného náboženství. Není to nic nového, vždy byla velice aktivní v pojmenovávání věcí, které jí frustrovaly a štvaly zároveň. Zastávala výrazné anti-kapitalistické a feministické postoje, podporovala různé kampaně a spolky. I samotný název „No Gods No Masters“ (žádí Bohové, žádní páni) je už od konce 19. století v různých obměnách s oblibou využíván širokým spektrem skupin, rebelujících proti aktuálnímu společensko-politickému zřízení. Ať už to jsou antiklerikální hnutí, anarchisti, feministky, pro všechny je to vyjádřením frustrace z nespravedlnosti světa a potřeby změny. Ačkoliv se nastupující pandemie do písniček promítla jen velice okrajově, protože už většina z nich byla prostě v té době finalizována, jejich sdělení, jako i vážnější a temnější atmosféra, rezonovaly velice intenzivně a trefily se do aktuální společenské situace. Shirley neopomněla ale ani osobnější témata, jako třeba těžkou adaptaci na život v Americe, omlouvání chyb z mladosti nebo bolest po smrti matky.
Otvírák „The Men Who Rule The World“ už podle názvu jasně deklaruje, kdo je terčem hněvu Shirley. Celkem zajímavý song v roztěkaných slokách přináší spoustu zvuků, funky vsuvek a podivných elementů, aby to vše zastřešil velice jasný a důrazný refrén. Druhá „Creeps“ je takovým netypicky typickým songem GARBAGE. Více elektroniky v tomto případě má svůj význam a přínos, quite-loud-quite princip funguje výborně. Taneční rytmus je omamný, zvuky zajímavé, industriální feeling vábivý. A jízda pokračuje. Slaďák „Uncomfortably Me“ je vysloveně povedený. Hutná a tíživá elektronika a nad ní jasný, lehký a uvolněný hlas Shirley. Nádhera. Více do indie a synth rocku směřují „Wolves“ s nakažlivým refrénem, který je tak podivný, že je vlastně krásný. Povedená je i „Anonymous XXX“. Klidnější tempo, tajemná atmosféra, pomalý zpěv Shirley. Tohle jsou nejsilnější zbraně kapely. Tajemnou atmosféru si ponechá titulní i „No Gods No Masters“, ale přidá to tempa. Opět se nám zde rojí zajímavé zvukové kreace, i samotná dramaturgie skladby je velmi specifická, řekněme až post-moderní.
Je zajímavé sledovat, že po hudební stránce působí deska skutečně velmi bezprostředně a uvolněně. Ve spousta momentech dokonce až hravě. Což je v ostrém kontrastu s relativně vážnými a neradostnými texty. Obtěžkané a depresivní skladby, které se vyskytovaly na předchůdci, zde ale prakticky nenajdeme. Právě naopak. Kolekce hezky odsýpá, působí pozitivně, se silným akcentem na taneční rytmiku. Produkčně je to opět skvěle ošetřené. Jak je u GARBAGE zvykem, vjemů je kvantum, takže každý opakovaný poslech vám servíruje nové a nové elementy, které jste si předtím ještě nevšimli. Hlas Shirley je už stabilně posledních několik alb v mixu v popředí a já to kvituji. Za ty roky se totiž vypracovala na „paní“ zpěvačku, a i teď je její vokál jasným poznávacím znamením a nenahraditelným základním kamenem výrazu kapely.
GARBAGE mají rádi bonusové a deluxe edice svých alb. A já je mám rád taky, protože se tam vždy objeví velice zajímavé songy, které se už nejednou vyšvihly mezi nejlepší kousky desky samotné. Rozšířená verze „No Gods No Masters“ nám nabídne hned osm (!) dalších písniček, a v podstatě si vyžádala další cd nosič. Stylová paleta je teď skutečně velice pestrá, stejně tak kvalitativní úroveň. Některé songy byly už v mezičase vydané jako samostatné singly, objevilo se zde i pár coverů nebo spoluprací s kolegy z hudební branže. Mezi nejlepší kousky řadím poctivý gotický-industriál „No Horses“, nebo spolupráci s Brody Dalle z THE DISTILLERS v songu „Girls Talks“. Punkovější náboj kombinovaný s industriálním pozadím, intenzita a tíživá atmosféra, to vše dodávají songu velkou dávku naléhavosti a dravosti. Covery zastupuje Bowieho „Starman“, který vůbec není špatný. Ještě lepší je ale „Because The Night“ z pera Patti Smith a Bruce Springsteena. Tady se spojili s indie rockery SCREAMING FEMALES. Dva výrazné vokály, poctivé kytary, jemný klavír v pozadí a spousta emocí. Krása střídá nádheru.
GARBAGE našli na „No Gods No Masters“ recept na dlouhověkost. Propojili zde svoji minulost a budoucnost do konceptu, který může fungovat dlouhodobě, aniž by se obehrál a stal se revivalem sama sebe. Pevný základ kombinovaný s malými, ale důležitými kroky vpřed.
| 17.10.2026 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
