GARBAGE - Beautiful Garbage

60%

Třetí desku GARBAGE považuji osobně za mírně nedoceněnou. Ona totiž skutečně je celkem „beautiful“ (krásná, někdy až moc), přesto že její vznik provázely okolnosti, které rozhodně jako „beautiful“ označit nelze. Na druhou stranu dokážu pochopit, že nebyla tak úspěšná jako první dvě, protože zde kapela udělala směrem k popu možná o jeden (nebo i dva?) kroky víc, než bylo zdrávo. A to bylo už na pořád ještě relativně alternativní fanouškovské jádro prostě moc. Ale hezky popořádku. Druhá deska „Version 2.0“ pevně usadila GARBAGE do první ligy mainstreamového alternativního rocku. Očekávání od následujícího alba byla samozřejmě vysoká na všech stranách. A hned na začátku se objevily první problémy. Jejich americký distributor Almo Sounds byl pohlcen Universalem, který začal tlačit kapelu do ještě více popových vod. Narůstající neshody ohledně kontraktu a zasahování do příprav alba vyústily až v soudní dohru. Asi nemá cenu se pitvat v detailech, výsledkem byl přestup kapely k Interscope.

Upřímně nechápu, kam je chtěl Universal ještě více dotlačit, protože „Beautiful Garbage“ je s přehledem jejich nejpopovější deska už teď. V některých momentech je už i na mě celkem přeslazená, někdy téměř kolovrátkově naivní. Melodie jsou jednoduché a přímočaré, zvuk vypulírovaný a totálně radio friendly. Máme zde spoustu orchestrace, popové nabubřelosti a mainstreamových cingrlátek. Paradoxně Shirley v soukromí neprožívala žádné pohodové období, rozpadalo se jí manželství, což se muselo zákonitě odrazit i v textech. Celá deska působí lehce schizofrenickým dojmem. Ostentativně „šťastné“ písničky se zde střídají s vysloveně smutnými, které skutečně reflektují vnitřní bolest a nejsou paralelní k temným skladbám prvních dvou desek.

Hlavní část nahrávání proběhla na jaře roku 2001. Protože se kapela cíleně snažila udělat jednodušší písničky jak po stránce dramaturgické, tak zvukové i produkční, šlo to relativně rychle. Shirley se za několik let v GARBAGE vypracovala na velice profesionální a schopnou zpěvačku, která i při studiové práci oplývala neochvějnou sebejistou. Často se použili hned první náběry jejího zpěvu. Jak se pomalu blížil podzimní termín vydání desky, musel se vybrat první singl. A tady se sešli dvě věci, které společně hrály proti kapele. První jde za nimi samotnými. „Androgyny“ je docela experimentální kousek, který má určitě svoje kvality a je i celkem zajímavý, ale jako první singl? Ne ne, tohle nemohlo fungovat. A bohužel se trefil do velice nešťastné doby, ale to kapela samozřejmě nemohla tušit. V rádiích se objevil koncem srpna. Klip pak byl vypuštěn 10. září 2001. Už o den později se ale celý svět úplně změnil. Zůstává otázkou, jestli by si kterýkoliv z ostatních tří singlů vedl v tomto kontextu líp, každopádně každý z nich by se na pozici úvodního singlu hodil bez váhání o moc lépe. „Androgyny“ je trochu překombinovaný mix kytar, elektroniky, loopů, sekané rytmiky, a i melodicky není tak výrazný. „Cherry Lips“ je proti tomu parádní přímočarý powerpop. Lehce přeslazený, dohnaný do extrému, ale funkční a představující GARBAGE z překvapivě popové stránky. Shirley se pro ni netypicky vybrala do falzetových poloh, song má vibe osmdesátkového mainstreamového popu, ale kombinuje to s pro kapelu typickými ostrými kytarami. Odlehčená „Breaking Up The Girl“ by se klidně uživila i na albu BLONDIE. Opět výborný powerpop, přímočarý, zapamatovatelný, příjemný. „Shut Your Mouth“ je pak ostřejší po všech stránkách. Temnější sloka, v industriálně-triphopovém nádychu, je doplněná agresivnějším refrénem. Další povedený song se slušným drivem, plný zajímavých elektronických zvuků a zmutovaných kytar.

Zmiňované koketování s popem, které prorostlo v až místy nezdravý vztah, reprezentují songy jako „Can’t Cry These Tears“ nebo „Drive You Home“. První zmiňovaný byl snad psán pro tuctový muzikál, protože působí skutečně hodně jednoduše a nabubřele zároveň. Ten druhý bych přenechal mladé Marii Carey. Ta by tam vypustila svoje oktávy a umělé emoce a pak by to možná fungovalo. „Nobody Loves You“ pak zní jako další pokus o soundtrack na Bondovku. Ok, s přimhouřením oka to není úplně marné. Zato „Untouchable“ se fakt vůbec nepovedla. Spousta loopů, neustálé změny tempa, melodický armageddon, nemá to hlavu ani patu. Méně by znamenalo více. Deska má 13 položek o 53 minutách hrací doby. A zmiňované skladby jsou ideálními kandidáty na b-side, bez kterých by celek držel výrazně lépe pohromadě a byl i konzistentnější.

Ne vše popové je ale automaticky špatné. Powerpop umí GARBAGE velice slušný. Hopsavá a hravá „Til The Day I Die“ je sympaticky odlehčená. „Silence Is Golden“ naopak více načechraná a v závěru mutuje to parádního alternativního rocku. No a někde uprostřed je pak nadýchaná a euforická „Breaking Up The Girl“. Alternativnějším směrem se vydává jedna z mála vysloveně rychlých skladeb „Parade“. Zvukově by se klidně hodila na předchozí desku, svižný elektrorock, jednoduchá ale funkční melodie, slušný drive.

A dojde i na nejsilnější disciplínu – temnější skladby ve středním tempu, které přinášejí atmosféru, jakou umí stvořit jen GARBAGE. Shirley ale přece jen ubrala ze svého tajemného zpěvu, který byl tak charakteristický pro první dvě desky. Tentokrát je méně hluboký a více přímočarý. „Cup Of Coffee“ je přesto nádherná. Sem bych přiřadil i závěrečnou baladu „So Like A Rose“. Ta staví na křehkém minimalismu první části, postupně se přidávají téměř noisově kvílející kytary, a celé to má krásně melancholický nádech.

Interscope se taky nepřetrhl co se týče promo podpory, a ačkoliv si pamatuji, že MTV hrávalo klipy k prvním dvěma singlům docela aktivně, některá rádia novinku GARBAGE ostentativně ignorovaly. Zejména rockovým rádiím se úplně nehodila do dramaturgie. Prodeje se sice postupně propracovaly k 1,2 milionům nosičů, ale pro label to bylo stejně málo a jednoduše se kapely zbavil. Ta mezitím vyrazila na celosvětové turné, kdy třeba předskakovali i slavnými U2. Kritiky byly spíše opatrné. Na jednu stranu oceňovaly, že kapele neustrnula ve svém modusu operandi prvních dvou desek, na druhou stranu naznačovaly, že vykročení směrem k popovosti je možná až trochu moc důrazné. Stylově zde kapela skutečně čerpala z obrovské studnice možností – hip-hop, new wave, orchestrální pop, synthpop, electrorock. Některé kombinace se povedly lépe, některé jsou spíše slepou uličkou. Výhled do budoucna byl silně nejistý.

19.09.2026	Diskuse (0)	Tomáš