FUTILE MOURNING - March Towards the Death Party
Na úvod se musím všem účinkujícím tak trochu omluvit, ale nebýt jména Jakub Fritsche alias Kubýk a studia Davos, asi bych funeral doomovému debutu kapely FUTILE MOURNING šanci nedal. Nejde o můj oblíbený subžánr. Dávné koketování s albem „Tides of Awakening“ od TYRANNY totiž nedopadlo úplně dobře. Při té vzpomínce mě zamrazilo ještě teď. Kubýkova kytara si však svou pestrostí, otevřeností a metalovou poučeností říká o pozornost. Doom metalovými vodami navíc suverénně proplouvala již v rámci působení v nedoceněných, a bohužel i předčasně pohřbených, SOMNUS AETERNUS. Mimochodem, stále doufám, že se dočkám vydání jejich vynikající třetí desky „A Nightmare Lit by a Dying Star“ na CD či vinylu. A co ten Otynův Davos? Stručně řečeno, řadím ho mezi nahrávací instituce, které zprostředkovávají posluchačům především zvuk kapely, nikoli uniformní zvuk samotného studia nebo jeho inženýra.
Z tiskové zprávy cituji: „Funeral doom metalová kapela, rozkročená mezi sever a jih Moravy (Brno/Orlová), vznikla na začátku roku 2024 z touhy jednotlivých členů veřejně vyznat svoji lásku k tomuto temně posmutnělému hudebnímu žánru. Její členové figurují například v kapelách HIGH PURITY, KANDAR, MARNE nebo IMPULSEALER. Kapela funguje v sestavě Obstik – zpěv, noise, Kubýk – kytary, Paul – baskytara, vokály, Marzena – bicí. Hudba FUTILE MOURNING je postavena na základech funeral doomu, protkaná mrazivým dechem epického black metalu a rozdíraná na kusy drápy psychedelických ruchů. Kolem krouží duch crustu a nečekaných zvratů. Na konci října 2025 se kapela zavřela do studia DAVOS aby zde živě (kromě hlukových pasáží a zpěvu) zaznamenala debutové album „March Towards the Death Party“. Dvě autorské skladby o celkové délce 37 minut budou na fyzických nosičích doplněny o bonus. Vydání alba si vzal pod záštitu brněnský label KABINET RECORDS (LP), MC vyjde v kolaboraci LINPHANTILE COLLECTIVE a NOISE MAFIA.“
Zaujal již první poslech. Nápady, přes některé ostřejší zvraty, přicházely a odcházely s velkou přirozeností. Občasná zvuková špína se dala vydržet a po chvíli už přestala rušit úplně. Samozřejmě bych se bez podobného prvku obešel, nicméně chápu, že pánové nechtěli znít jen jako syrovější MY DYING BRIDE či již zmínění SOMNUS AETERNUS, ale prostě jinak, možná trochu post. Absence klávesové symfoničnosti, která se nezřídka vtírá i do funeral doomu, každopádně nevadí. Materiál svou mocnost čerpá převážně z tvrdosti, ale také z četných harmonií a melodií. O ty se navíc nestarají jen kytary, ale i prominentní baskytara, tedy pokud skrze booster zrovna nedrtí kostru vnitřního ucha. Jde o moji první zkušenost s basákem Paulem. K jeho hře není moc co dodat, jde o brutálně dobrého hráče, jehož přístup rozhodně nepatří k těm tuctovým. S Kubýkem vede permanentní a navýsost zajímavý dialog, který je základem všeho.
V Davosu uvedenou vizi důsledně naplnili. V každém okamžiku zůstávají čitelné všechny nástroje. Výborně znějí i bicí. V pozadí mocně dusají kopáky a z virblu se ozývají solidní rány. Marzena na ně hraje přesně tak, jak daný žánr vyžaduje, s ležérním klidem a uměřenou pestrostí. Z celku nic nevybočuje, přes všechnu syrovost a tvrdost vyznívá materiál dost přátelsky. Nese s sebou nepřepjatý smutek pohřebního důstojenství naplněného uvěřitelným zoufalstvím a smutkem. Ruchy neruší, jen dokreslují nálady. Oblíbil jsem si zejména prskající vlnky, které se zhruba od čtrnácté minuty první mini-symfonie „Where Even the Sun Dies“ převalují pod brnkáním. Dost prostoru zbylo i na Obstíkův variabilní a chvílemi dost agresivní vokál, jenž se černoty rozhodně nezříká. Jde o další prvek podílející se na pocitově přesvědčivém a současně syrovém vyznění. Kouzlo produkce FUTILE MOURNING tedy spočívá v citlivém vytěžení a sladění nemalých schopností všech hudebníků, totálně koncentrovaných na doom metal.
Každý z nich s uvedeným subžánrem pracuje po svém. Výsledné kouzlo přesto neopouští společnou intimní sféru, nejsilněji pak působí v jejím přesném středu. Proto jsem také „March Towards the Death Party“ hodně dlouho poslouchal jako souměrný a vyvážený celek, aniž bych cokoliv dalšího řešil.
Zasmušilá hudba vyvolávala smutek, stejně tak však požitek z poslechu uceleného díla, jemuž nic nechybí ani nepřebývá. Zájem o hru Kubýka a práci Otyna vystřídal totální ponor do FUTILE MOURNING. Mozek odmítal cokoli analyzovat. Bylo totiž zřejmé, že vše sedí. Vědomí se chtělo jen nechat unášet, zas a zas „pryč“, a to na ideální ploše dvou mohutných kompozic, které prostupují jak klasické doom riffy, tak blacková tremola. Různé blackovější postupy nejsou výjimečné, vše se za doprovodu atmosférického brnkání pomalu spojuje, graduje i rozplétá. Pokud někdo opravdu rozumí BLACK SABBATH, měl by náležitě ocenit i aktuální porci doomu z Moravy. A zdaleka tím nemám na mysli jen první část „To Seek Shelter In the Dark“.
FUTILE MOURNING překonali očekávání. Dokázali připravit nejen nápaditou desku plnou vynikajícího metalu, ale dopřáli nám i faktický progres. Jasně, jejich debut se časem také oposlouchá, nicméně s odstupem zas udeří s neztenčenou silou. Myslím, že právě něco takového mohu bez obav garantovat.
| 30.10.2026 | Diskuse (0) | Pekárek hackl@volny.cz |
 |
