FORBIDDEN - Forbidden

90%

Tak jak se vám letos líbily poslední nahrávky od thrashových stálic MEGADETH, ANTHRAX, EXODUS, KREATOR, EXUMER nebo FLOTSAM AND JETSAM? S překvapením můžu říct, že u mne je nakonec nejzajímavější deskou těchto subžánrových žní aktuální bezejmenná novinka kalifornských FORBIDDEN, kterou kapela vypustila po dlouhých šestnácti letech ticha. Ke své volbě jsem dospěl z jednoho podstatného důvodu. Kapela dokázala přijít s materiálem, který se neohlíží do minulosti a neusnadňuje si svou existenci hrou na jistotu či odhady, co asi tak největší počet fans od FORBIDDEN čeká. Což, řekněme si to na rovinu, dlouho mlčící kapela po několika personálních změnách klidně dělat mohla. Deska však působí sebejistě, po umělecké stránce odvážně a lze jí měřit s čímkoliv, co sanfranciská kapela kdy vypustila ve své takřka čtyřicetileté historii. 

Aniž by nový materiál popíral thrashmetalové kořeny Bay Area, působí nadžánrovým způsobem. Album je sice stále postaveno na agresivních riffových základech a má pořádný drive, stejně tak však se nespokojuje s banalitami příslušících k žánru thrash, jakých je všude kolem plno. Je ve všech směrech vrstevnaté, bouřlivé a svými náladami budí dojem rozjetého víru. A co se týče odklonu tvorby až někam do prog-metalového hájemství? O překvapeních FORBIDDEN velkou část své existence byli, s nahrávkami to nepřeháněli a vždy se dokázali nečekaně posouvat, takže za sebe tvrdím - tohle je zatraceně skvělé metalové album.

Sešlo se zde hned několik výrazně kladných věcí. Po poslechu materiálu většina fans asi nepochybuje, že má co do činění s muzikantsky nabušenou sadou nejvyšší žánrové ligy, ale tohle samo o sobě by asi nestačilo. Celá perfekce především nepůsobí sterilně ani samoúčelně. Rozhodně skladby nebudí dojem, že by si prostřednictvím nich FORBIDDEN řekli, uděláme se trochu umělečtějšími. S nápadnou progresivitou FORBIDDEN postupem doby sice koketovali hodně často, takže strukturální pestrost a neprvoplánovost zde rozhodně není překvapivá, natož pak na překážku, ale vždy byla spjatá s jejich pravým DNA. Nové skladby zkrátka působí o něco komplexněji než nejstarší klasika této kapely. 

FORBIDDEN jako by dostali do svého aktuálního zvuku další dějovou dimenzi, jejíž součástí je právě progresivnější rámec stále dostatečně tvrdých a na proměny štědrých skladeb. Že tyto skladby nepůsobí po strukturální stránce jednoznačně, to zde vnímám jako velký klad. Vrstevnatější dojem kompozic dělá i skvělý zpěvák Norman Skinner, který dokáže dostat do songů potřebnou emoci či dramatickou náladu. Jeho hlas je poměrně různorodý a je rovněž zdrojem vábniček pocházejících z melodičtějších odnoží metalové hudby, ať už z power/speed metalu nebo z progu. A tak podobně jako to mám s PSYCHOTIC WALTZ či MEKONG DELTA, řadím i novinku razantnějších FORBIDDEN mezi díla klestící si cestu spíše progresivně metalovým prostorem, než důrazným thrashovým. A co si budeme povídat, nahradit Russe Andersona za mikrofonem určitě nemohlo být vůbec snadné.

Dva poslední členové z původní sestavy, jmenovitě kytarista Craig Locicero a baskytarista Matt Camacho, měli během přestavby sestavy na své nové spoluhráče šťastnou ruku, protože zpěvák Norman Skinner se do aktuálních (více fantasy) skladeb hlasově velmi hodí a v mnoha momentech je svým přirozeným způsobem posouvá. Rovněž angažování zkušeného Chrise Kontose za bicí soupravu se stran energie a pestrosti vyznění díla jeví jako znamenitý tah. Tohle píšu těsně předtím, než se záhy dozvídám, že Kontos nyní sestavu opustil, nicméně jeho otisk na zvuku desky je velmi dobrý. Chrisův styl bubnování totiž novým FORBIDDEN vážně slušel a je škoda, že končí. 

Původně přítomného Daniela Morgraina alias Chewyho z VOIVOD zde nakonec u druhé kytary nahradil Jeremy Von Epp. S Locicerem tvoří živelný tandem, který se nerozpakuje s častými sóly a celkovou pestrostí. Jestliže úvodní „Single Point Failure“ vystřelí ze startovních bloků ve víru thrashového dramatu, deska s každou další skladbou odhaluje širší a širší výrazový potenciál. Ekologický apel „Burning The Lungs Of Earth“ se svým rozmáchlým power nápěvem a proměnlivým kytarovým rejděním naplňuje svobodomyslnost přístupu této kapely. Naštvaná „Divided By Zero“ značí sice další ostrou jízdu, která však znovu potvrzuje perfekci a propracovanost. 

Vrcholnou pasáž alba pro mne představuje trojice položek, která začíná skladbou s latinskými čísly ve svém názvu „DCLXVI“, pokračující nebojácně v šťavnatě naducané groove/thrash jízdě „Psyclops“ a končící u jakési snové, akusticky laděné, japonské mezihry „Jisei“ se Skinnerovými vokály připomínajícími spíše zpěváka od norských LEPROUS. Deska je všeobecně ucelená, s velmi vyrovnanými songy, které se vzájemně výtečně doplňují, osobně si však poslech více uvědomuji právě někde v těchto fázích. Pravdou je, že náročnost na posluchačovu pozornost a přítomné zaujetí zde není z nejmenších. 

K vrcholům dle mého patří i songy jako „Sycophantasy“, svou náladou a vyzněním hozená trochu do nadpřirozeného a dobrodružného cyber-světa VOIVOD, a nebo pak nosnými melodiemi obohacená „Sol Grave“, která dělá z FORBIDDEN o něco  více power-melodickou záležitost, než by ještě nedávno leckdo tipoval. Proud tohoto šťavnatého materiálu se pak rozleje do větší šířky v závěrečné osmiminutovce „Flower Of Life“, jež je definicí aktuálního progresivního rozpoložení Američanů. Přestože nahrávka není z nejkratších, nenachází se na ní jediná zbytečná nebo jakkoliv nepovedená položka, což svědčí o velkém zaujetí a propracovanosti díla, které rozhodně patří k ozdobám metalového roku 2026. Tohle je zkrátka stvrzení o navrátivší se kapele ve velké formě.

09.11.2026	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz