FOO FIGHTERS - One By One

90%

Kapelní život FOO FIGHTERS je téměř dokonalá sinusoida. Krizi střídá pohoda, tu pak zase střídá krize. A tak hezky pořád dokola. Třetí deska „There Is Nothing Left To Loose“ byla právě tou pozitivní fází, takže zákonitě musela přijít fáze negativní. A taky že přišla. Nebudu přehánět, když napíšu, že věci eskalovaly až na hranici života a smrti. Třetí deska byla velkým úspěchem. Následující celosvětové turné ale kapelu postupně fyzicky i psychicky vyčerpalo. Napětí rostlo, návykové látky dělaly svojí špinavou práci. Bod zlomu nastal koncem léta 2001, kdy se po vystoupení na festivalu v Anglii bubeník Taylor Hawkins předávkoval heroinem a skončil na dva týdny v kómatu v nemocnici. Byla to studená sprcha, ale i velmi účinný budíček. Dave Grohl trpělivě vysedával v nemocnici a čekal, až se jeho parťák Taylor probere. Rozhodně ho nemínil ponechat napospas osudu. Konečně měl sestavu, která fungovala, sestavu, která měla potenciál udělat z FOO FIGHTERS globální hvězdy.

Dave toho ale měl taky plný zuby a potřeboval si orazit. Využil nabídku Josha Hommea a připojil se na chvíli ke QUEENS OF THE STONE AGE. Nahrál s nimi jejich fantastickou třetí desku „Songs For The Deaf“, kde naplno prokázal, že nezapomněl nic ze svých bubenických super schopností. Když se pak Taylor trochu vzpamatoval, zamířili FOO´s koncem roku 2001 nejdřív do Daveova domácího Studia 606 ve Virginii, aby připravili písničky pro další desku. V lednu 2002 se pak kapela přesouvá do Los Angeles, kde ve studiu Conway nahrávají 29 skladeb. Výsledky čtyř měsíců snažení jsou ale velice chabé. V podstatě byla využita jediná písnička, „The One“, která byla posunuta na soundtrack k filmu Orange County. Se zbytkem materiálu nebyl spokojen nikdo. Přesto, že celá tato sranda stála zhruba 1 milion dolarů, všechno to šlo nakonec do koše. Dnes to kapela ironicky nazývá „nejdražším demáčem“, ale tehdy věci nevypadaly úplně jako sranda. Nefungovala chemie, inspirace vázla. Dave přepnul opět do svého diktátorského režimu, odmítal nápady od Natea. Ten byl pak samozřejmě naštvaný, podobně jako Chris, kterého k ničemu pořádně nepouštěli, a v podstatě se ve studiu celý den jen poflakoval. Tohle všechno se otisklo do nahrávek, které postrádaly poctivost a uvěřitelnost. Kapela byla na hranici rozpadu.

Některé věci prostě potřebují čas. Dave teda opět vzal roha a na tři měsíce vyrazil s QUEENS OF THE STONE AGE na šňůru. Musel si sám pro sebe ujasnit, co vlastně chce dělat. Finální prozření přišlo na festivalu Coachella v Kalifornii, kde vystupoval jak s QOTSA, tak s domovskými FOO FIGHTERS. Všichni čtyři znovuobjevili tu magii, kterou za poslední rok někde cestou ztratili. FOO´s se znovuzrodili! Dave a Taylor se pak vrátili do Virginie a začali znovu nahrávat. Chtěli si sice vzít nějakého šikovného a známého producenta, ale nikoho z oslovených upřímně nelákalo zalézt do malého improvizovaného studia ve sklepě baráku někde na venkově. Dave pak náhodně potkal Nicka Raskulinecze, kterého znal ze Sound Studios v L.A. Ten tam akorát skončil a neměl moc co na práci. Slovo dalo slovo, Nick taky pocházel z jihu, takže neměl nejmenší problém s lokací a najednou byl povýšen na producenta nové desky FOO FIGHTERS. 10 dní stačilo trojici Dave + Taylor + Nick, aby měli hotové základy znovu nahrané desky. Všechno šlo jak po másle. To, co se předtím v Los Angeles vůbec nedařilo, bylo šmahem pryč. Chemie fungovala, energie sálala, nápady lítaly. Věci se nekomplikovaly, nesnažili se znovu vymyslet kolo. Dělali jen to, co uměli nejlíp – přímočarý, energický rock´n´roll. Nate a Chris pak přidali svoje party v The Hook Studios v Los Angeles. Kyvadlo dějin se odrazilo ode dna a opět zamířilo do pozitivních oblastí.

Už jsem psal, že FOO´s mají cit pro úvodní singl. „All My Life“ je zároveň otvírákem desky a je to rána přímo na solar. Nacpat tolik chytlavých háčků do jednoho songu, to je úplná inflace nápadů. Jednoduchý kytarový motiv v podstatě na jednom akordu, který se stává poznávacím znamením písničky. Výrazný riff, který je ale citelně temnější než bezstarostné riffy plné zábavy z minulých desek. Jasná melodická linka, která neochvějně míří k finální eskalaci, kde se Dave vrací ke svému screamo projevu. Do toho ještě výbuchy energie, když se píseň několikrát přetočí z klidných, nebo spíše jen tichých poloh, které jsou ale ze své podstaty vnitřně neklidné, do hlučných agresivních pasáží.

Čeho si můžeme všimnout prakticky okamžitě, je posun ve zvuku nahrávky. Třetí deska sázela na mohutný zvuk ve stylu stadionového rocku, který byl prostorový a hřejivý. Tady je vše jinak. Zvuk je sevřenější. Slyším v něm ozvěny stoner rocku, ale i new wave a alternativního rocku osmdesátkového ražení. Je ostřejší, bodavější, řezavý a jistým způsobem i temnější. Ze začátku jsem s ním trochu bojoval, přišlo mi to celé jako krok zpět. Chyba byla jako obvykle v přijímači. Když jsem pochopil, že je to naopak krok vpřed, začalo to najednou dávat smysl. „One By One“ je na poměry FOO´s hodně vážná deska. Samozřejmě zde najdeme i pár odlehčenějších momentů, jako nostalgickou „Times Like These“, nebo euforickou „Halo“, obecně ale z alba podprahově sálá, že se zde řeší nelehké období v životě skupiny. Je to jistá forma terapie. Kapela, kterou málem semlela její vlastní sláva a velikost, se z popela marasmu, nevraživosti a umělecké bezradnosti vrátila s novou energií, zocelená a s jasným cílem – natřít to celému světu! Nekoukala napravo, nekoukala nalevo, jela svou cestou hlava nehlava. Agresivní riffy a bicí, u kterých cítíme, jak do nich Taylor buší jak v transu. Dokonce i jindy kultivovaný a umírněný Nate zde hraje jako pouliční drsoň. Takhle nezní žádná jiná deska FOO FIGHTERS.

Playlist je velice dynamicky seskládaný. Hned za parádním úvodem následují v rychlém sledu další šlehy. „Low“ by se hodila i na desku QOTSA a rozhodně by tam nebyla do počtu. „Have It All“ kombinuje silně alternativní zvuk se zasněným dreampopovým refrénem a je to velice příjemné spojení. Je libo baladu? „Disenchanted Lullaby“ se tak chvíli tváří. Pak ale kapela nastartuje motorovou pilu a změní se ve vraždícího maniaka jako z béčkového horroru. Co na to říct? Skvělé! No dobře, tak my vám tu baladu přece jen přivezeme. „Tired Of You“ se za ní už skutečně považovat může, i když musíte akceptovat fakt, že tohle žádný love song rozhodně není. Je to spíš taková zhudebněná depka. Temná, drásavá, emočně vypjatá.

Forma zde ale rozhodně nevítězí nad obsahem. Jednotlivé písničky jsou perfektně propracované, songwritting je špičkový. Navíc celá deska drží maximálně pohromadě. Je to monolit, který nemá (prakticky) žádné prasklinky. Ke konci playlistu se sice objeví pár průměrnějších skladeb, třeba „Overdrive“ nebo „Burn Away“, ale pořád to není žádný průser, který by se musel přeskakovat. Závěrečná „Come Back“ je ale opět zářez nejvyšší kvality. Jak FOO´s umí vybrat úvodní singl, tak téměř na každé desce mají taky parádní závěr. Gradující, burácející, dramatický. Tohle je stadionová hymna par excellence. Po prvním závěru přichází akustická mezihra, která ze začátku vypadá jen jako postupný dojezd skladby. Omyl vážení. Je to jen pauza na nádech. Brnění v těle stoupá, napětí eskaluje, postupně si uvědomujeme, jak nás ošálili. Exploze! A pak už jen spálená země všude kolem.

Kapela se cíleně snažila na albu zachytit energii živých vystoupení. Myslím, že se jim to povedlo na výbornou. Je to skutečně tvrdá deska, i když jiným způsobem než zbytek jejich diskografie. Na druhou stranu možná není tak přímočaře hitová, jako předcházející nahrávky. Museli jste si k ní najít cestu. Každopádně popularita FOO´s rostla raketově. Čekaly je arény, tohle byl skutečný průlom do první ligy. „One By One“ byl velkolepý návrat FOO´s. Prakticky seskočili hrobníkovi z lopaty a s nově objevenou živočišní sílou zválcovali vše, co jim stálo v cestě. Singl „All My Life“ připravoval půdu už od září, a když koncem října dorazilo do obchodů i samotné album, na komerční úspěch bylo už hezky zaděláno. Start ze třetího místa, 120 tisíc kopií hned první týden. Za něco víc, než rok už bylo prodáno přes 2 miliony nosičů. Malý zázrak, když si vzpomeneme, jak to celé začalo.

25.07.2026	Diskuse (0)	Tomáš