FLOTSAM AND JETSAM - Rats In The Temple

60%

Vlastně již od roku 2010 a od právě tehdy vydaného alba „The Cold“ lze považovat arizonské nezmary za kapelu plně koncentrovanou na svou novodobou etapu vlastní existence, která jim do dnes umožňuje fungovat s kvalitním materiálem v zádech a to bez ohledu na skutečnost, co pod logem FLOTSAM AND JETSAM vzniklo již dříve – v osmdesátých a devadesátých letech. Fakt, že se z nich stala spolehlivá instituce, která jen málokdy zaváhá, lze nyní přičíst právě novějším albům a kapela tak není nucená žít pouze ze vzpomínek na svou dávnou historii. Alba jako deset let staré „Flotsam And Jetsam“, temné covidové „Blood In the Water“ a nebo minulá fošna „I Am the Weapon“ představují letitou thrashmetalovou kapelu jako soubor, který se stal soběstačnější a i v relativně úzké žánrové škatulce může působit originálně a kombinovat agresivní styl s celou řadou osobitých melodií.

Písně FLOTSAM AND JETSAM nebyly vždy jen o riffové řežbě a o vysokých tempech, někdy se jim dostalo dokonce majestátnějšího nebo dokonce více procítěnějšího heavymetalového rázu. A právě tahle skutečnost z nich činí zajímavé těleso. Možná právě na tohle však letos trochu pozapoměli, neb novinka to do nás hustí bez úlev a mnohdy v ní vše splývá v jeden agresivní vichr. 

Nyní si však ještě připomeňme počátky současné etapy. Hlavním impulsem nově nabyté formy se stal více než před dekádou návrat ztraceného syna, kytaristy a v podstatě hlavního skladatele Michaela Gilberta, kterého v sestavě dnes již po stejné období doplňuje druhý kytarák Steve Conley, který právě v době příchodu Gilberta nahradil u šestistrunky v řadách kapely Eda Carlsona. Kytarový tandem je v jejich případě dokonale sehrán a projevuje se to právě i na novince „Rats In the Temple“. Ta však po stránce skladeb za několika předchozími počiny spíše zaostává, neboť i v typickém stylu kapely lze nalézt motivy, které se opakují. Pořád je zde však ještě zpěv Erica AK Knutsona, jediného člena, který se nacházel v sestavě od samotných počátků a nikdy jí neopustil. Ericovi je již pár let přes šedesát a rozhodně hlasově nepůsobí jako nějaký důchodce, naopak, právě jeho živelný projev dodává výsledku na mladistvé energii a vitalitě. Přestože dnes zpívá o něco níže položeným a neotesanějším hlasem než kdysi, i tak se s ním nerozpakuje vystřelit do neobvyklých výšek. Právě jeho vokál způsobuje zajímavé kontrasty mezi agresivními spodními proudy skladeb FLOTSAM AND JETSAM, velmi často podporovanými burácivou rytmikou, a melodičtějším zpěvem.

Jak se dalo předpokládat, současný zvuk kapely v sobě kombinuje thrashmetalovou energii minulosti se současnou hutností, právě zpěv pak přidává výsledku na zajímavém koření a dělá výraz kapely vrstevnatější. Propojení thrashového zvuku s klasickým heavy metalem je na albu patrné třeba ve skladbách jako jsou „Absolution“ nebo „A Taste For War“, které se z celku vyjímají tím, že jen tak nepřistupují na rychlost a tlak za každou cenu. S předstihem vypuštěná titulní skladba, jejíž vrchol přichází s refrénovou klenbou, je temnější a atmosféričtější, než bývá u arizonských zvykem. Její dramatičnost podtrhuje i v úvodu využitá symfonická vyhrávka.

Největší chybou tohohle alba je jeho délka, neboť hodinová řež se třinácti položkami působí v dnešní době nezdolatelným dojmem. Druhou nevýhodou novinky je určitě fakt, že většina skladeb sází na tvrdost a rychlost a působí tak ve svém hysterickém pojetí vzájemně si podobným dojmem. Pocit nadbytečnosti ze sebe nesetřese třeba přímočará štěkna „First On the Spike“ s rafinovaně využívanými vlivy hardcoru v rytmické složce. Podobně agresivně působí i o něco lepší flákota „Last Rites“, které však neschází ani melodická stránka věci a výborné technické provedení. 

Pokud si FLOTSAM AND JETSAM chtěli udržet potenciál z několika předchozích děl, neměli do toho jít až s takovou vervou a mohli naopak nechal skladby více dýchat. Jenže oni zkrátka sešlápli plyn, tak jako je tomu ve skladbě „The Ghost Behind My Door“, která na už tak dost intenzivní titulní song naváže ve stylu „rychlý a ještě rychlejší“. A tak dostáváme tu nejménně rozmanitou nahrávku kapely za hodně dlouhou dobu, nahrávku, kde se vše sází na intenzitu a to takovým způsobem, že posluchač po chvíli ztrácí koncentraci.

24.09.2026	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz