FLOTSAM AND JETSAM - Praha, Modrá Vopice, 14.srpna 2025

V týdnu, kdy střední Evropu svírala pětatřicetistupňová vedra, chcete být všude jinde než v oblasti nějakého brownfieldu na okraji Vysočan a Libně. Jenže pokud do Prahy dorazí jedna z nejpozoruhodnějších amerických kapel speed/power/thrashové historie, svou účast neřešíte, ani kdybyste si měli tu cestu na místo konání koncertu skrz horký zatuhlý vzduch prořezat.

Arizonští FLOTSAM AND JETSAM už dávno nejsou jen kapelou, ze které přešel v roce 1986 Jason Newsted do řad METALLICY, ale dlouhodobě jednou z nejpozoruhodnějších formací ve svém subžánrovém ranku. Zhruba poslední desetiletku navíc vydávají velmi kvalitní alba a to s neotřesitelnou pravidelností a dost často také jezdí do Evropy. Po návratu Michaela Gilberta nejenže se ustálil jejich sound na výsadních metalových ingrediencích, ale kapela dostala vítr do plachet a skrze řadu svých posledních čtyř alb předává pouze kvalitu. Bodejď by ne, vždyť současní FLOTSAM AND JETSAM mají sestavu nabitou osobnostmi. Podle toho také dění okolo kapely vypadá. Ta často koncertuje a vše budí dojem dobrého fungování. V Modré Vopici se na jejich vystoupení tentokrát sešlo více než dvě stě fanoušků, z nichž valná většina patřila do věkové skupiny nad padesát. Znamená to tedy, že FLOTSAM AND JETSAM, aniž by byli starší kapelou než VOIVOD, zajímají věkově určitě starší věkové skupiny posluchačstva než Kanaďané. Ti měli před necelými dvěma měsíci v Crossu v Holešovicích věkově o dost různorodější a určitě i početnější směsku lidí.

Co mne hned při příchodu na místo překvapilo, že byl koncert umístěn dovnitř klubu, do té dřevěné stavby co tam stojí po pravé straně před tím placem. Byť celá jeho polovina se odehrála při otevřené boční stěně, tak aby vzduch mohl alespoň trochu luftovat, stejně mě není jasný důvod, proč akce nemohla být venku. Bohužel s desátkou večerní se musela i boční stěna zavřít, my venku stojící zmizeli uvnitř, a teplota vzduchu v klubu spolu s absolutní nedýchatelností se postupně šplhala k čtyřicítce. Takhle nějak si představuji vzduch v klubech hlavního města Filipín, Manily. Vlastně jsem ještě nikdy nic podobného nezažil. I z tohoto důvodu smekám před famózním výkonem celé kapely, zvlášť pak před Ericem A Knutsonem, který všechny ty svižné fláky uzpíval. V šedesáti letech je tento borec ve výborné kondici, to je třeba uznat. Nicméně celá kapela působila dojmem profesionálů a zaujatých borců cítících sounáležitost. V době, kdy na pódiu ještě dováděla předkapela, úmorně nudná, nenápaditá a nesoudně dlouhými a zastarale působícími songy se prezentující nizozemská heavy úderka LORD VOLTURE, jejíž zpěvák působil jako autobusák, co zrovna přišel domu z práce, nasadil si místo tesilek kožený kalhoty a šel zpívat metal. V průběhu setu předkapely přivezla do areálu členy FLOTSAM dodávka a ti se vydali přes plac připravovat do kabiny na své vystoupení, přičemž stihli během své chůze do kamrlíku celkem dost podpisů na různé upomínkové předměty, vinyly a céda.

Zhruba deset minut po vystoupení předkapely, již Arizoňané stáli na pódiu a spustili svůj set. Skvělý bubeník Ken Mary, což je týpek se zkušenostmi z řad GIUFFRIA, HOUSE OF LORDS či koncertního bandu ALICE COOPERA, znamenitě celý set poháněl a jeho výkon v těchto nelehkých podmínkách byl neuvěřitelný. Jeho souhra s baskytaristou Billy Bodillym a podpora kytarových partů dua Michael Gilbert/ Steve Conley se jevila bezchybná. Na kytaristech samozřejmě set také stál, neboť agresivní zvuk plný ostrých riffů a melodických a rychlých sólo-výjezdů je pro FLOTSAM AND JETSAM specifický. Jejich inteligentní a neortodoxní thrash metal je, právě díky tomu, stále neuvěřitelně svěží a vitální. Naživo skladby dostávají ještě divočejší ráz, což samozřejmě potvrzovaly hlavně klasiky z prvních let existence jako hned v úvodu vystřižené pumelice „Hammerhead“ nebo „Dreams Of Death“, u které doslova žeru ten agresivní nástup riffů do svižného tempa, uprostřed setu třeba dál i „I Live You Die“ nebo v závěru klasika „No Place For Disgrace“. 

Ještě jednou musím smeknout před projevem skromně působícího profíka Erica AK, který svým hlasem za celou dobu neslevil ze svého standardu, jakkoliv pro něho muselo být těžké v takových podmínkách zpívat a celý koncert udýchávat.  Že má kapela velmi melodický potenciál a vychází v podstatě z Hard N´Heavy kořenů potvrdila vyhrávková a velmi melodická vypalovačka „Iron Maiden“ z bezejmenného alba z roku 2016, která může být chápána jako pocta k britským legendám, naopak na tvrdší strunu ze skladeb novějších období cílila „Brace For Impact“, úsečně jedová hymna z asi nejtvrdšího alba „Blood In the Water“, no a velkou koncertní hymnou a stálicí se postupem let stala rovněž píseň „Demolition Man“.

Celkově se FLOTSAM AND JETSAM vypořádali s nelehkými podmínkami se ctí a lze říct, že potěšili většinu přítomných. Na závěr tak Američanům aplaudoval plný klub, akorát mi pořád není jasné, proč se hrálo uvnitř a ne venku na place. Budiž, stalo se, ale koncert to byl i tak skvělý. Asi v tom byl možná nějaký technický problém. Myslel jsem si, že takto brzy po konání Brutal Assaultu (kde by ostatně FLOTSAM AND JETSAM také mohli hrát, jasně, už zde hráli) koncertní výjezd do Prahy nedám, ale nakonec se to celé docela povedlo. Horší bylo být mezi sedmou a osmou druhý den v práci u svých běžných civilních poviností. Ještě že mě dovolili takto pozdní příchod.