EXUMER - Death Mask Messiah
V létě se přihlásili němečtí thrasheři se svou šestou řadovou deskou a první nahrávkou od sedm let staré fošny „Hostile Defiance“. Přestože za těch čtyřicet let EXUMER většinu času nefungovali a nemohli se tak zařadit mezi neúnavné stálice typu KREATOR nebo SODOM, jejich agresivní a velice nařezaný materiál dnes znovu svědčí o nemalé a nově získané chuti po další tvorbě.
Novinka „Death Mask Messiah“ je zhotovená se zápalem a v jasně vytýčených mantinelech nekompromisního thrashe. Dokládá oprávněnou pozici EXUMER v rámci historie žánru. Nezdolné Menschovy kytarové riffy se znovu ukazují největší zbraní těchto Němců. Materiál se tak může v pohodě zařadit vedle ostatních alb portfolia tohoto souboru, ale je konkurenceschopný i v rámci početné skupiny agresivně nastavených zasloužilých kapel. Řádně nabušené songy utvářejí jednolitou kakofonii divokosti. S natlakovanou rytmikou a přehršlí riffů je navíc zdobí i skvělá kytarová sóla, tak trochu připomínající vklad věhlasnějších kolegů z DESTRUCTION. Určitá strojovost pak může leckomu připomínat rukopis třeba takového Garyho Holta v rámci tvorby kalifornských EXODUS, k těm mají v současnosti EXUMER svým vyzněním vlastně asi nejblíže.
Štekavý projev Mema V. Steina do všech těch útočných skladeb padne, ale na druhou stranu je zásadně neposouvá. Je přesně tím činitelem, ze kterého je na kapele poznat především hra na jistotu. Výsledný zvuk nahrávky, která na mne dělá dojem nekompromisního nářezu od začátku do konce, je zhotoven v prvotřídních žánrových parametrech. Již úvodní a titulní skladba nastavuje ráz celé desky: úsečné riffy, nekompromisní vokál a přímočarý refrén, který se dobře pamatuje. Přesně tohle je typ otvíráku, který má schopnost přesvědčit fanouška thrash metalu, že je zde všechno v pořádku. Otázkou však zůstává, zdali to bude stačit i všem dalším? Přiznám se, že nemám moc rád kapely, které již předem tvoří s vidinou uspokojení úzké subžánrové komunity a na nic dalšího nehledí. Po této skladbě následuje dalších deset agresivních rubanic, během kterých si uvědomuji nynější nažhavenost EXUMER. Na těch se to pauzírování mezi roky 1988-2011 vlastně nepodepsalo a oni se dokázali poté vrátit a znovu zařadit mezi své slavnější generační souputníky.
Skladba „Blinding Skies“ patří k nejhitovějším momentům desky, neboť mimo rychlých kytarových výpadů má v sobě i chytlavost. Pro někoho může být jednolitost materiálu a vzájemná ucelenost skladeb kladem, osobně to však vnímám naopak, protože i v thrash metalu vyžaduji určitou a řekněme že o poznání větší rozmanitost, a tak za největší slabinu nahrávky považuji právě její jednotvárnost. Nepochybuji o tom, že striktní fanoušek thrash metalu bude s novými EXUMER velice spokojen, naopak ten, kdo hledá s každou další deskou alespoň nějakou osobitou nadstavbu, nemusí zrovna skákat nadšením. V každém případě však jde o poctivě zhotovenou porci moderně znějícího nářezu v rámci typického stylu kapely. Jsem rád, že se EXUMER dokáží posouvat alespoň co do vyznění a energie a že neomílají do nekonečna pouze osmdesátkové retro-standardy. Kvalitní žánrová jistota.
| 23.10.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
