EXTREME - Six

70%

Přiznávám, že novinka amerických EXTREME zatím nenaplńuje zcela má očekávání, která mám u kapely, jež dala v průběhu devadesátých let světu hned několik mimořádných alb. Budu se vám tedy snažit přiblížit, proč nejsem se „Six“ až tak spokojen, jak bych si býval představoval po patnácti letech studiového pauzírování této bostonské hardrockové čtveřice. Asi nemá cenu opakovat, že EXTREME tvoří samí úžasní hudebníci a že Nuno Bettencourt, jako jeden z posledních skutečných kytarových hrdinů, má stále neuvěřitelný potenciál. Od EXTREME se zkrátka očekává, že vše bude prostě jeden velký nadstandard, kde výslednému efektu písní dodá onen specifický ráz také vokál Garyho Cheronea, zpěváka s velkým nadžánrovým přesahem, schopného se velmi přirozeně pohybovat nejen v prostředí hard rocku, ale také funku, blues či swingu.

Asi nemusím připomínat, jak moc jsem byl na novinku zvědav. Bohužel, výsledek z mého pohledu nedrží příliš dobře pohromadě. Silné a pro kapelu typické hardrockové motivy se zde mísí s univerzální pospolitostně písničkářskou hmotou a vše je malováno až příliš v růžových barvách. „Six“ zkrátka vlastní také slabší specifika - má méně výrazné DNA a působí méně kompaktně než všechna předchozí alba EXTREME. Svým způsobem za to může i méně přesvědčivý paklík skladeb, z nichž část na mne dělá dojem zaměnitelnosti. V podstatě EXTREME nikdy dříve nepřišli s deskou, u jejíž skladeb by posluchač řešil, zdali ten který song na něj působí spíše jako něco od VELVET REVOLVER, či zdali zde není těch ulítlých poloakustických balad víc, než je zdrávo. Na mne je tady toho korektního a z letní prázdninové perspektivy přijatelného prostě až moc, jakkoby se kapela snažila zalíbit většímu počtu lidí a zapomínala by trochu na staré fanoušky zpřed třech dekád.

Jestli v sobě něco album „Six“ opravdu nemá, je to ucelený osobitý výraz a jasný názor, naopak jakoby se pokoušelo oslovit co nejširší spektrum posluchačů, od akustickým kytarám hovících uvolněných písničkářů sledujících aktivity v rámci nejrůznějšího street buskingu, po hardrockery pohybující se okolo dění historicky dlouho. Aby jste mi rozuměli, když bychom si desku rozdělili na třetiny, tak ta první na mne dělá dojem konzervativního rockového alba se skvělými hráčskými výkony a průměrným skladatelským vkladem, druhá třetina skladeb naopak ujíždí v éteru prosluněnosti a rozněžňuje se nad rozmarem všedních dní, zatímco ta poslední vnáší prostřednictvím netradičních elektro vlivů do hudby EXTREME trochu jiný rozměr, takže kapela má chvíli tendence k změnám identity, ale nakonec ony netradiční prvky nejsou až tak specifické, aby hudbu této kapely hodily zcela jinam. Na druhou stranu ji ani neposouvají správným směrem.

Úvodní „Rise“ je obstojná hardrocková vypalovačka, jízda postavená na hutném riffu, rtuťovitém groovu a krátkém a úderném refrénu. V druhé polovině se Nuno blýskne naprosto fantastickým kytarovým sólem, které již s několikaměsíčním předstihem vyrazilo leckomu dech. Nakonec tahle věc namlsala na něco, co se posléze nedostavilo. Při srovnání s perlami historie EXTREME je úvodní song novinky pouze vcelku dobrý. „#Rebel“ i „Banshee“ jsou rockové dusárny konzervativního ražení a prosviští kolem netečného posluchače nenápadněji než nová alba daleko konzervativnějších institucí. Pak zde máme rozněžnělé pomaláče, které formálně slyším jako povedené, byť přímo nadšen z nich rovněž také nejsem. „Other Side Of Rainbow“ jakoby se snažila propojit šedesátá léta se stylizací uvolněných devadesátek a o něco přesvědčivější akustická „Small Town Beautiful“ posluchače vyloženě zahltí všudypřítomným mírem. Společným jmenovatelem je skvělý Cheroneho hlas a povině výborná instrumentace. Každopádně druhá jmenována balada je o dost přesvědčivější než první věc, která vlastní i klipové zpracování. Na rozdíl od toxicky letní limonádky „Beautiful Girls“ i hromadné mantry „Here´s To the Losers“, které obě celé album zakončují a působí na mne svou pozitivitou až otravně, je právě „Small Town Beautiful“ prostě zdařilým pomalým songem.

Pochodovým rytmem krájená „The Mask“ působí jako boogie pro zhypnotizované davy, kde Cheroneho nezvykle neživotný hlas zní spíše jako Scott Weiland. Nevím, co touhle skladbou kapela sledovala, každopádně k tomu uznat ji za naprosto skvělou píseň, jsem vážně dalek. Jejím dodavatelem by mohl být leckdo z amerického rockového mainstreamu. „Thicker Than Blood“ je podbarvena industriálními elektro zvuky, nicméně její devadesátkový ráz není úplně špatný, jakkoliv nelze říct, že by celková změna stylového kabátku EXTREME někam posouvala. Spíše experimentální položce vlastně schází větší nápaditost a tak je prostě jen netypickou skladbou EXTREME, o které se příliš mluvit nebude.

„Save Me“ je obstojný groovy hardrockový kus postavený na bytelných riffech, opatřený povedeným kytarovým sólem. Naproti tomu baladický duet „Hurricane“ (ve vokálním podání dvou hlavních představitelů kapely) může leckomu navodit vzpomínky na celosvětový šlágr „More Than Words“. Není to vůbec špatná píseň, ale potenciál někdejšího mostr-hitu prostě nemá. Každopádně mezi zdejšími jemnůstkami jde o jednu z těch lepších položek. Vrcholem alba je pro mne tedy song „X Out“, který funguje jako pohupující se karavana opatřená elektronickým podložím a hypnotizujícími kytarovými výjezdy plnými skvostných exotických motivů. Ukazuje hlas Garyho Cheroneho v plné síle a především tak, jak jej mám asi nejraději. 

Novinka „Six“ je pouze obstojným albem od dnes sporadicky aktivní a stále neuvěřitelně nadané kapely, od které očekávám obvykle alba skvostá a co do chuti mnohem specifičtější. Tahle směs polovičatých nápadů a pokusů o úkroky kamsi stranou rozhodně nedosahuje ani kvalit jejich milníků z devadesátých let, ani svého přímého předchůdce „Saudades de Rock“ z roku 2008. Pamatujete jakou desku Gary Cherone na konci devadesátek nazpíval se slavnými VAN HALEN? Tak podobného levelu dociluje i tahle novinka, ukazuje pouze hru na odvahu od druhdy slavné kapely, která se po dlouhé pauze dala znovu dohromady, ale výsledek o ucelenosti a trvanlivém potenciálu moc nevypovídá, jakoby EXTREME byli, ale zároveň moc nebyli znovu přesvědčeni o společné dlouhotrvající cestě.

22.06.2023	Diskuse (18)	Stray janpibal@crazydiamond.cz