EVILCULT - Triumph Of Evil
Pod vlivem skvělého včerejšího vystoupení Brazilců EVILCULT na akci Thrash Nightmare v Písku jsem si hned na místě opatřil cd jejich právě aktuálně vydané třetí řadovky „Triumph Of Evil“ a jejímu poslechu jsem věnoval bezmála celou neděli. Jde o kapelu, která o sobě v současnosti v metalovém undergroundu dává slušně vědět a vládne nemalým potenciálem, co se týče nejen hráčského umu, energie i nasazení, ale také poutavým převedením letitých žánrových standardů do aktuální doby.
Čtyčlenná sestava se celou dobu své existence točí okolo šéfa, zpívajícího kytaráka a dnes již jediného původního člena, třiatřicetiletého Lucase Bitencourta de Sousy. Právě on již zhruba dekádu celý soubor táhne a byl tedy rovněž u debutového alba „At The Darkest Night“ z roku 2020. Druhým služebně nejstarším členem je dnes baskytarista Renato Igor užívající přezdívky „Speedwölf“, ten k EVILCULT naskočil v době druhého alba „The Devil Is Always Looking For Souls“, jehož tvorby byl v roce 2023 již součástí. No a až v letošním roce do kapely naskočil bubeník Felipe „Stress“ Oliveira a rovněž také kytaristka Hell Bordini, v obou případech jde o velice šikovné instrumentalisty, kteří projekt opatřili tou správnou jiskrou, což bylo z celého jejich včerejšího koncertu znát a taktéž to je poznat z vyznění novinkového alba „Triumph Of Evil“, které u Awakening Records vychází právě v těchto dnech (bylo na akci pokřtěno členy švédských HELLBUTCHER) a které je, navzdory únosně temnému zabarvení, plné vytříbených heavymetalových vyhrávek a celkově svou skladbovou podstatou spíše oblažuje, než aby způsobovalo chmury.
Tahle kapela rozhodně není jen tak nějakou uniformní black/speed/thrash partičkou, jakých jsou dnes ve světě oslavujícím metalové retro stovky. Já osobně bych vlastně z jejich stylového ukotvení úplně vyškrtl slovo „thrash“. Ten styl tam prostě není, navzdory oblibě EVILCULT v rychlých tempech. Dle mého jde v podstatě o poměrně kytarově barvitý a melodický heavy/speed metal, opatřený však blackmetalovou aurou, která zde vyvěrá nejen z Lucasova vokálního pojetí, jež v kontrastu k instrumentaci naopak zcela postrádá rozmanitost a útočí jen skrze satanské durdění, ostatně tak jak bylo známo od klasiků, původních old-school black kapel z osmdesátých let, ale také z čertovských symbolů, se kterými kapela zachází ve svých textech. EVILCULT vlastně využívají velkou dávku klišé, ale umí s nimi pracovat tak umně a s potřebnou svěžestí, že to celé nepůsobí ani trochu nepatřičně.
Nejsilnější jsou Brazilci v tom, že i skrze své tří až čtyřminutové metalové vypalovačky tyto dokáží opatřit účelnou kytarovou zdobností, která slouží výsledku pouze ku prospěchu a skladby posiluje. EVILCULT rozhodně nehrají nic originálního, ale všechny v metalu již dávno slyšené ingredience v jejich písních prostě fungují na výbornou. Ať už tedy zmíním nosný titulní song „Triumph Of Evil“, který, díky jeho výraznému refrénovému sloganu, má posluchač šanci si z desky zapamatovat asi nejvíc, energický otvírák „Midnight Ritual“, u kterého mám pocit, že poslouchám nějakou zaťatou starou NWOBHM kapelu, zasypanou správně blackmetalovou aurou, nebo další ambiciózní hymny jako je třeba rozmáchlostí opatřená „Warrior Of Doom“ nebo svižná jízda „Satanic Revolution“, vždy dostaneme minimálně výborné řemeslo. Asi nejzajímavějším momentem desky je pro mne pak závěrečná skladba „Endless Night“, ze které doslova prýští atmosféra heavymetalových osmdesátých let, a to nemyslím na žádná undergroundová podhoubí, ale spíše narážím na odlesk stadiónových produkcí. Velmi povedená deska, kterou hyzdí snad jen ta dětská kresba na jejím obale.
| 13.10.2025 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
