EVANESCENCE - Sanctuary

80%

Konečně povedená deska od EVANESCENCE. Je to právě třiadvacet let, co Amy Lee debutem „Fallen“ uhranula na čas celý rockový svět. Od té doby se jí ne zcela dařilo navázat na úspěch albové prvotiny, která se sice v lehce gotickém oparu svezla na tehdejší vlně módního nu-metalu, ale zároveň odhalila především nemalý pěvecký a kompoziční talent zmíněné intepretky pocházející z města Little Rock v Arkansasu. 

Kdysi jednadvacetiletá dívka, dnes zralá čtyřiačtyřicetiletá žena však v roce 2026 přichází se svým druhým vrcholem kariéry a je to především tím, že má v zásobě kvalitní písně. Dostat je do podoby hodné kvalitního alba jí navíc pomáhají odborníci na slovo vzatí. Teď myslím především na producenta Nicka Raskulinecze a zvukového mága Jordana Fishe, otisk obou je zde jasně zřejmý a budí na mne dojem, že přesně takovou desku Amy prostě potřebovala. Novinka „Sanctuary“ totiž působí jako velká deska od kapely, která dlouhodobě potřebuje nasytit rozlehlou fanouškovskou základnu, nikoliv jen na chvíli zazářit a poté zhasnout. Prim zde hrají především chytlavé, moderně znějící a výborně poslouchatelné hymny, kterým nechybí stadiónový feel a naducaný rockový náboj kombinovaný s popovou otevřeností. Vše je navíc poplatné moderní době.

Velmi silně se mi jeví především fáze úvodních tří skladeb, které reprezentují přesně onu hymničnost, jakou EVANESCENCE k navázání na svou nejúspěšnější etapu tolik potřebovali. Ve skladbách jako „Beautiful Lie“, „Tell When You´ve Had Enough“ a „Who Will You Follow“ Amy potvrzuje, že absolutně nic neztratila ze svého citlivostí prostoupeného pěveckého fondu. Skladbám je vlastní vypulírovaný sound plný podkresů z keyboardů a elektro rytmiky, většinou vkusně kombinovaných s živými nástroji. Po téhkle stránce jde o mistrovskou práci. 

Především úvodní charismatická píseň „Beautiful Lie“ má v sobě dostatečně klenutou gradaci a tajemnou auru, která dokáže magnetizovat a vábit k setrvání u celé desky. Rovněž „Who Will You Follow“ se může zařadit mezi největší hity kapely v kontextu celé jejich dráhy. EVANESCENCE stále fungují v souladu s rankem komerčněji koncipované metalové hudby, která nepůsobí zatvrzele, ale naopak je pro ně přirozený širší stylový rozptyl, od nu-metalových základů, přes popovou chytlavost a stadiónový bombast, až ke goth-rockové pošmournosti a teskným náladám, a novinka je toho stvrzením. Deska postupně opustí rank dynamičtějších skladeb a přesune se blíž do oblasti křehčích songů nemajících daleko k post-moderním baladám, tradičně již opatřeným symfo aranžemi a nosnou klavírní linkou.

Zde roli temnějších věcí plní jak plíživá suita „Rapture“, tak třeba následující píseň „Afterlife“. Důležitou složkou zvuku EVANESCENCE vždy bylo piáno, na které Amy umí skvěle prezentovat své skladatelské mistrovství – v tomhle zaujme už výše uvedený flák „Who Will You Follow“ nominovaný do pozice singlu, ale dál to potvrzují i pomalejší věci jako „How Do I Heal“ nebo „Forever Without You“, které považuji za velmi zdařilé komorní věci, dostatečně procítěné a prezentované s veškerým zaujetím a talentem. 

Povzbudivý dojem na mne dělá i příklon k moderním zvukům a elektronice, který je zde znát z celé desky, kdy někdy propluje do popředí, většinově však spíše podepírá dojem skladeb, a tak jde rozhodně o hodně vrstevnatou a moderně znějící placku, které pomáhají i košatější a popových prvků se nevzdávající věci jako třeba „Self-Destruct“ nebo závěrečná, valčíkem ovlivněná erupce „Wide Open Heart“. Takhle nějak si představuji kvalitní rockovou či metalovou desku prostou hluchých míst, dělanou v současné době s vkusem a pro opravdu široké publikum.

17.06.2026	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz