EUROPE - Europe

70%

Kořeny EUROPE sahají do roku 1979, kdy se na stockholmském předměstí Upplands Väsby dali dohromady čtyři šestnáctiletí kluci coby kapela FORCE a pod vlivem svých hardrockových vzorů, velkých britských kapel sedmdesátých let začali zkoušet v garáži. Od počátku měli jasnou představu, kam by se chtěli ubírat. Hlavní personou byl vždy Rolf Joakim Larsson, později celému světu známý pod pseudonymem Joey Tempest. Ten po období přehrávání coverů začal psát také své vlastní autorské skladby. Zvuk FORCE se opíral především o jeho tklivý hlas a cit pro melodie, ale také o kytaru jeho stejně starého parťáka, rovněž výrazně talentovaného Johna Noruma, mladíka narozeného v Norsku, který se posléze do Stockholmu přestěhoval s rodiči. Ze spojení potenciálu těchto dvou členů od začátku těžili a jejich ambice ruku v ruce s prvními úspěchy rostly.

Od roku 1981 začali usilovat o nahrávací smlouvu a pořizovali první demosnímky. Jejich materiál ale narážel na tehdejší představy části švédského hudebního průmyslu o tom, co by mohlo komerčně fungovat. Podle vzpomínek členů skupiny jim zástupci nahrávacích společností doporučovali, aby si ostříhali dlouhé vlasy a začali zpívat švédsky. Kapela na tyto požadavky nepřistoupila. Chtěla hrát vlastní hudbu a zpívat anglicky, což odpovídalo hudbě, kterou opravdu milovali, i cestě, kterou se toužili vydat. Tedy cestě podobné jejich britským vzorům i odpovídající vlastním ambicím dostat se za hranice domácího trhu. V roce 1982 došlo ke zlomu, kdy se FORCE účastnili celonárodní hudební soutěže Rock-SM. Mezi tisíci interprety nakonec vyhráli a získali nahrávací smlouvu u Hot Records. V individuálních kategoriích zvítězil Tempest coby nejlepší zpěvák a Norum coby kytarista. Právě tehdy si kapela změnila jméno na definitivní EUROPE, k čemuž se inspirovala svým oblíbeným koncertním albem „Made In Europe“ od legendárních DEEP PURPLE. Vítězství znamenalo víc než jen získání nahrávací smlouvy. Kapela dostala možnost vstoupit do studia a představit vlastní tvorbu širšímu publiku.

Při poslechu debutového alba této čtveřice mne napadá jednoznačný příklon k heavymetalové scéně, konkrétně k dění na Britských ostrovech z počátku osmdesátých let. Po skladatelské stránce se kapela, kterou kromě dvou výše uvedených vůdčích členů tvoří také bubeník Tony Reno a baskytarista John Levén (nahradil v roce 1982 Petera Olssona), teprve rozkoukává a v podstatě zdejší skladby nemohou ani omylem konkurovat budoucím perlám EUROPE. Skrze instrumentální vyspělost čtveřice dvacetiletých mladíků už šlo zaznamenat, že ve Stockholmu se ukázala kapela, plná nemalých příslibů. Nejde si z dnešního pohledu nevšimnout, že produkce debutového alba značně pokulhává, takže z celku nevystupuje žádný výrazně nápadný moment nebo dokonce hit. Zvuk postrádá mohutnost a prostor, jaký by podobným skladbám slušel, a některé kompozice ještě nejsou ani náznakem tak propracované jako věci na pozdějších deskách. Pokud zde mluvíme o záchvěvech hitů, jde vlastně jen o střípky, byť hráčský a pěvecký potenciál a touha dělat melodickou hudbu dávaly již tehdy nemalou naději. Klávesy a melodické pasáže jsou přítomné, ale nejsou zatím tak přirozenou a výraznou součástí celkového zvuku jako v následujících letech.

Zvuk EUROPE tehdy udávala především nažhavená kytara Johna Noruma, velkého obdivovatele kytaristů legendárných hardrockových formací sedmdesátých let, ať už jimi byli Ritchie Blackmore z DEEP PURPLE, Michael Schenker z UFO nebo Gary Moore (mimo sólové kariéry také THIN LIZZY). Desku hodnotím tak spíše jako nadějný, ale poněkud neplnokrevný vstup do velkého světa. Za zmínku stojí hned několik skladeb, jako třeba úvodní „In the Future To Come“, z níž na všechny strany prýští mladická nažhavebnost a obdiv k starším metalovým souborům. Největší moment představuje zřejmě „Seven Doors Hotel“. Song vlastní vcelku chytlavý ústřední motiv, který je krásně protkaný ponurou atmosférou a dramatickým příběhem, a tak může být považován za odrazový můstek kapely mezi jejich počátky a pozdějšími velkými věcmi. Cit pro melodii a epickou atmosféru prokazuje pomalejší hardrocková skladba „The King Will Return“. John Norum se zde ukazuje coby kytarista se specifickým cítěním především v zajímavé instrumentálce „Boyazont“. Skladba „Children Of This Time“ nabídne přímočarý metalový tah a řadu pozoruhodných kytarových momentů, což podtrhuje fakt, že máme co do činění se slušnou debutovou deskou kapely, která se záhy (a velmi rychle) stane doslova senzací. Právě potenciál souboru, především ten skladatelský, zde ještě nebyl plně ukázán, a tak v souvislosti s bezejmennýmn debutem mluvíme spíše o průzračném kamenu, ze kterého se záhy, postupnou a promyšlenou prací,  vybrousí nápadný diamant.

25.10.2026	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz